Tak jo, přiznejte se, kdo to byl. Přiznejte se a nic se vám nestane. Kdo z vás mi ukradl březen? Sotva jsem se minulý týden smířila s myšlenkou, že už máme třetí měsíc letošního roku, zničehonic mě lidi přesvědčují, že už je zítra duben :o(

Jak asi správně tušíte, i březen jsem

Kromě úplného začátku měsíce února, kdy jsem si užila báječný prodloužený víkend na horách s Barjohovými (viz zde), to nebyl zrovna pěkný měsíc. Když pohasla euforie z lyžování a nastoupila tvrdá realita, docela slušně mě to semlelo. Krom vcelku nepříjemných úkolů v práci

Upřímně řečeno si vlastně nevzpomínám, kterou nohou jsem na Nový rok vstala z postele nebo kterou jsem vykročila z bytu, ale vy určitě i tak víte, jak to myslím :o)

Ale to už jste si asi všimli, že? Jako listopad byl solidní masakr. Nejen že jsem musela na služebky, což člověku nepřidá (kromě kontroly fakt velkého projektu, jejíž příprava mi dala docela zabrat, jsem byla i na školení komunikace, kde jsme museli přehrávat scénky – pro introverta učiněné peklo), ale když už jsem si říkala, že bude klid, přišla

Letošní podzim byl docela divný. Hodně dlouho bylo hodně teplo, a pak, i když v noci už bylo míň než deset stupňů a přes den se na hodinku či dvě vyhouply teploty ke dvacítce, všichni všude vykřikovali cosi o rekordech a vedru, a byť se někteří jedinci jezdili ještě koupat (a pak se překvapeně divili, když chytli rýmičku a absolutně netušili z čeho),

Červen se kolem mě prosmýkl tak rychle, že jsem si skoro ani nevšimla, a už je zase fuč. Nabitý program mi vlastně začal trochu neplánovaně už na konci května a pak sešupem vesele pokračoval dál festivalem Rock for

Podle mojí aktivity tady na blogu byste mohli zcela oprávněně čekat, že se nejspíš někde brzy musí najít moje mrtvola, ale pravdou je, že i když jsem tu o sobě nedala zase skoro tři týdny vědět, žiju (a asi moc koukám na detektivní seriály :o)

Nicméně i když žiju, bojuju momentálně se slušnou