Letošní podzim byl docela divný. Hodně dlouho bylo hodně teplo, a pak, i když v noci už bylo míň než deset stupňů a přes den se na hodinku či dvě vyhouply teploty ke dvacítce, všichni všude vykřikovali cosi o rekordech a vedru, a byť se někteří jedinci jezdili ještě koupat (a pak se překvapeně divili, když chytli rýmičku a absolutně netušili z čeho), já měla pocit, že je prostě normální babí léto a jen se všichni kolem mě zbláznili (protože když v rádiu či v televizi řeknou, že budou zítra tropy, tak prostě JE vedro, i kdyby vylezlo sluníčko jen na dvě hodiny odpoledne a teploměr neukazoval víc než patnáct stupňů). Navíc s nástupem října jsem v méně slunečných dnech začínala mít na bytě poměrně chladno, protože teplárny přece nebudou topit, když jsou ty tropy, že... Jako víte co, nejsem zvyklá mít na bytě takovou saunu, abych tam chodila jen ve spodním prádle, naopak přijde mi naprosto normální chodit na podzim a v zimě doma klidně v mikině, ale v momentě, kdy mám na sobě pletené zimní legíny, mikinu a ještě se musím chumlat do deky, už je to jaksi za mou hranicí komfortu. Po letech tak přišel ke slovu elektrický přímotop, kterým jsem se snažila aspoň trochu vylepšit svůj teplotní komfort (ale co si budeme povídat, mám jen jeden přímotop a dvě poměrně velké místnosti, takže v ložnici, byť na spaní preferuju nižší teploty, jsem vybalila ještě jednu extra deku k oné zimní prosívané a stejně mě nad ránem budilo chladno :o(. A že mám na bytě chladno bylo znát i z toho, jak rychle mi stydl čaj či káva (jakože do půl hodinky byla převařená tekutina v hrnečcích jak psí čumák :o(. Už jsem říkala, že nesnáším zimu? A tohle mě fakt dost štvalo, obzvlášť když jsem pak zjistila, že teplárny už začaly topit a máme topení vypnuté jen u nás v baráku :o(. No aspoň jsem se trochu pocvičila v asertivitě a zavolala našemu předsedovi, jestli není nějaká porucha, že ostatní sídliště už topí (to jsem měla potvrzené od rodičů, u kterých radiátory vesele fajrovaly) a u nás pořád nic, načež se pak objevila na výtahu radostná cedule, že se už topí a že si mají lidi v nejvyšších patrech odvzdušnit radiátory, a já mohla uklidit přímotop, byť na nějaké vyskakování to stejně nebylo – řekla bych, že podle toho, jak topí u našich v baráku, a jak vlažné máme radiátory u nás, asi u nás snaživí důchodci v rámci úspor tlumí topení na patě baráku, což mě slušně přivádí do varu, protože chci mít stejné právo regulovat si teplotu ve svém bytě jako všichni ostatní – tedy když je někomu teplo, ať si radiátor u sebe v bytě klidně vypne a šetří jak je libo, ale když mně je zima a oni to takhle kolektivně ztlumí, už si nemám kde či jak přitopit (kromě elektřiny), byť teplárnám samozřejmě zaplatíme i ten vyhřívaný trávník před barákem :o(
Pár hezkých dnů se samozřejmě našlo :o)
Taky jsem na přelomu září a října byla opět nemocná (v srpnu z klimatizace ve vlaku, teď bůhvíproč) a na moje poměry mě trochu nestandardně trápil suchý kašel, což bylo překvapivě větší peklo než moje obvyklé záněty průdušek, protože na něj nějak nic nezabíralo. Po návštěvě mojí praktické paní doktorky bylo konstatováno, že je to virus (CRP vyšlo hrozně nízké), takže jsem vlastně nedostala žádné léky s tím, že se to musí vyležet (a můj celkem logický dotaz, jestli by to teda nemohl být Covid s bohorovným klidem ignorovala a prostě mě bez testu poslala domů). Můžu vám říct, že už jsem pak doma lezla pomalu po zdi, protože kašel se vůbec nelepšil, ať jsem vypila čajů, kolik jsem chtěla, dávala obklady, zábaly, cucala pastilky, kloktala, mazala hruď psím sádlem (které mi mimochodem úplně nevoní, ale co by člověk neudělal, aby mu už konečně bylo líp, že)... naopak se to zdálo být čím dál horší a zhruba po týdnu mě už ten pitomý kašel ani nenechal v noci vyspat, takže jsem pak třeba ve tři ráno vstala, přesunula se do obýváku, kde bylo tepleji (jo, zároveň to bylo v době, kdy nám v baráku netopili), zachumlala se pod deku a četla si, abych si pak kolem šesté ráno zkusila ustlat na gauči a ještě něco dospat :o(. Po týdnu trápení mi paní doktor na základě mých stížností a zoufalé beznaděje napsala něco proti kašli, byť jsem stále měla pocit, že i když se mě zeptá, jak mi je, tak mě vlastně neposlouchá a podle všeho ji tak trochu otravuju, neb mě většinou ani nenechala domluvit a shrnula to obecným: ono to někdy potřebuje víc času, chce to trpělivost a vyležet a bla bla bla. Jako tohle chcete po týdenním martýriu slyšet, zvlášť když už jste si bláhově mysleli, že touhle dobou budete dávno zdraví a práce schopní :o(. No co vám budu povídat, na další kontrolu už jsem nešla a nechala se místo toho uschopnit (a flikovala to home officem), protože kašel se po utišujících lécích přece jen zlepšil, a na čekání, až úplně odezní, jsem ničí asistenci nebo blbé kecy nepotřebovala (stejně to koneckonců trvalo nějaké tři čtyři týdny do konce října).
Ještě že máme coby balzám na nervy ty naše chlupaté miláčky :o)
Každopádně jsem během svého kašlacího období stihla zkouknout spoustu seriálů, byť teda většina nestála za moc (Tokyo Vice, Class of ‘07) a některé jsem ani nedokoukala, protože mě prostě nebavily (Reacher, Hledání Aljašky, Kaleidoskop), za zmínku tak stojí asi jenom Atypical a Loki, u kterého už je i druhá série, na niž se teprve chystám. Nicméně po Lokim jsem si dala opáčko Nestvůry z Essexu, která je jen tak mimochodem spíš než nějaký extra strašidelný horor psychologickou studií davového chování, a především zručně maskovanou romancí, a tak nějak zvolna jsem propadla kouzlu Toma Hiddlestona – začalo to nenápadně tím, že jsem si hledala jeho jméno, protože v souvislosti s Avengers si ho nikdy nepamatuju, zabrousila jsem na youtube a už jsem se v tom vezla :o). Nicméně jsem díky tomu objevila neskutečné poklady jako "The Play I Wrote", která je naprosto geniální a dokonalá a u níž se válím smíchy pokaždé, když si na ni jen vzpomenu (Tom: "Is this a good moment to talk about my fee?" autor mu položí ukazováček na pusu: "We don't use the F-word here." nebo to, jak mu v jednom kuse komolí jméno, nebo jak ho zavolá zpátky kvůli židli... :o). A upřímně zbožňuju Tomovu předpisovou British English, která je v kombinaci s jeho sametovým hlasem opravdovým balzámem pro uši (a ta květnatá slovní zásoba!), nemluvě o tom, že je podle všeho pořád dobře naladěný a blýská úsměvem ("Aaaaah, puppies!" :o), i když se asi není co divit, když podle rozhovorů očividně dělá to, co miluje. Taky se mi líbí, jak hluboce o všem přemýšlí, že neváhá nabídnout svou vlastní nahotu místo herecké kolegyně, byť se pak kvůli tomu při rozhovorech hezky červená, evidentně hrozně rád tančí (podle mě musí mít nějaké irské předky, o kterých ani neví :o) a naprosto mi vyrazil dech v Shakespearově Coriolanovi, kde byl hustě drsňácký a neuvěřitelný profík (a profíky já ráda :o)
Jinak jsem začátkem října neodolala a zhruba po roční pauze jsem si obnovila průkazku do naší městské knihovny a rovnou jsem si půjčila nějakých devět knížek, z nichž většinu jsem si při své první návštěvě labužnicky vybírala z regálů, a to včetně knižní předlohy k seriálu Nestvůra z Essexu, kterou jsem pak zhltla během pár dnů, protože byla fakt dobrá a psaná s příjemně potměšilým nadhledem a čtení mě moc bavilo :o). K tomu jsem přidala i pár titulů od Dagmar Digmy Čechové, kterou jsem coby autorku objevila při svém minulém knihovnickém období, třetí pokračování Backmanova Medvědína, nejnovější díl Niedlova Daberta a navrch nějaké ty experimenty a rochním si mezi stránkama a přitom hamižnicky pokukuju po dalších a dalších titulech, které bych si mohla půjčit :o). Jen toho času mít o chlup víc!
Z filmů za poslední dobu jich překvapivě opět celkem dost nestálo za moc, ale rozhodně se mi líbil český počin Na střeše, který byl příjemně vybalancovaný, vtipný i dojemný, a byť se jedná téměř o etudu pouhopouhých dvou herců, líbil se mi. Jednoznačně nejvíc mě ale dostala letošní romantická novinka Znovu se zamilovat (Love Again), kde si střihla menší roli i Celine Dion, a celé je to tak příjemně komorní a citlivě vymyšlené, žádné blázniviny, spíš pozvolný příběh, u kterého jsem samozřejmě uronila i nějakou tu slzičku a krom toho zavzpomínala na svá dětská léta, kdy jsem nadšeně poslouchala právě písničky Celine Dion :o). To bylo skvělé a prostě se mi to nějak přesně trefilo do noty a opravdu jsem si po dlouhé době užila film zcela pohlcená jeho dějem. A pak se mi ještě líbila artová upíří romance Přežijí jen milenci v režii Jima Jarmusche, kterou jsem si pustila posledního října (jakože na halloween) a poměrně dost jsem se u toho bavila (například jak se upírům nechtělo vstávat, jak spolu hráli šachy nebo jak jim jejich pohodu a klídek narušila Mia Wasikowska podobným způsobem, jako kdyby si pořídili dítě – to bylo k popukání, stejně jako to jejich malinko snobské ohrnování nosu nad pitím krve přímo z lidského krku: "Vždyť není 15. století." :o). Co se halloweenu týče, asi jsem si radši měla pustit druhou sérii Dobrých znamení, protože tam se to ke konci slušně hemžilo dost nechutnými zombíky :o)
No a co se těch střípků, co se jinam nevešly, týče, vzpomněla jsem si, že jsem v září chtěla aspoň letmo připomenout výtvory vystavené v rámci každoročního Umění ve městě. Letos nějak nebyl čas a vlastně ani chuť hledat a obcházet všechny, ale na pár jsem přece jen při svých občasných zajížďkách do centra viděla, a ty, co se mi líbily, jsem si dokonce i vyfotila, takže se s vámi o ně můžu podělit :o)
Poměrně pěkný rytíř u Rabenštejnské věže :o)
Srdce na Lannově třídě mělo v otevřených tepnách zrcadla, což byl celkem zajímavý detail
Posledním střípkem budiž, že jsem si nedávno poměrně oblíbila pití čaje tzv. po anglicku, tedy s mlékem :o). Jak jsem totiž měla na bytě chladno, chtělo to popíjet nějaký teplý nápoj, a protože kakao je moc sladké a po kafi jsem se bála, že bych večer neusnula, zkusila jsem si udělat černý čaj s mlékem a zachutnal mi natolik, že si ho teď dělám poměrně pravidelně :o). A když jsem dopila staré zásoby, udělala jsem si dokonce radost a koupila si krabičku kvalitního černého čaje až ze Srí Lanky, ale dobrý je i jakýkoli Earl Grey. Jo a taky jsem v Albertu objevila epesní karamelové bezlepkové sušenky, které teda jakýkoli dietní efekt neslazeného čaje trochu kazí, ale co už :o)
Taky jsem si už pořídila diář na příští rok :o)
A tady už halloweenská náladička :o)