Podle mojí aktivity tady na blogu byste mohli zcela oprávněně čekat, že se nejspíš někde brzy musí najít moje mrtvola, ale pravdou je, že i když jsem tu o sobě nedala zase skoro tři týdny vědět, žiju (a asi moc koukám na detektivní seriály :o)
Nicméně i když žiju, bojuju momentálně se slušnou dávkou únavy – jestli je zároveň i jarní by bylo s ohledem na ráz letošního počasí silně diskutabilní, takže ji přiřazuju spíš alergii (neb navzdory teplotám se květena předvádí v plné síle), resp. lékům proti alergii, kterými se láduju celkem ve velkém a které to mají mimo jiné v nežádoucích účincích :o(. Každopádně jsem unavená fakt extrémně a většinu dní je pro mě vrcholným výkonem, že se ráno vykopu do práce a odpoledne se z ní připlazím, přičemž mi pak hrozně dlouho trvá dokopat se byť i jen k základnímu úklidu (jako třeba umýt nádobí, nebo vyluxovat, nebo umýt podlahy – dobře si všimněte toho "nebo", protože ačkoli dřív jsem byla schopná uklidit byt na jeden zátah, teď je to opravdu buď-anebo :o( a vypěstovala jsem si z toho solidní formu sebemučení, kdy jsem schopná se přemlouvat klidně i dvě hodiny, než se fakt zvednu a něco udělám (a podotýkám, že pak vytírám s takovou nechutí, až bych se nestyděla říct, že to v tu chvíli vyloženě nenávidím :o). S únavou pak úzce souvisí i můj nynější záchvat introverze, neb kontakt s okolím (občas včetně rodiny) ode mě coby introverta vyžaduje určitou dávku energie, a ta mi teď prostě chybí. A moc nepomáhá ani fakt, že mě po posledním ošetření u zubaře před třemi týdny stále bolí pant a nemůžu pořádně (a hlavně zcela bez bolesti) kousat – do ordinace jsem šla jako zdravý člověk s tím, že se jen spraví malý mezizubní kaz, ale injekce proti bolesti mi byla píchnuta tak nešťastně, že je ze mě od té doby takovýhle "mrzák", a jen doufám a čekám, až to odezní (nějaké zlepšení tam už znát je, ale klidně bych si nechala líbit rychlejší průběh :o). To je tak, když se ordinace vašeho zubního lékaře změní v jakousi obdobu Mojí ambulance, kdy vlastně nikdy nevíte, kdo vás bude ošetřovat (a v konečném důsledku ani jestli je to skutečně doktor, protože nikdo se vám nepředstaví, nikde nejsou jmenovky) a pokaždé se vám do pusy kouká někdo jiný a říká něco jiného (od minulé kontroly mi třeba na tom samém rentgenu "přibyl" ještě jeden kaz) aneb ať žije důvěra mezi pacientem a lékařem :o(
No a podíl na mém současném lemroidním rozpoložení má zaručeně i počasí, neb ač už je polovina května, je imrvére zima a zamračeno a člověk se raduje i jen z toho, že zrovna chvíli neprší :o(. Vždyť od Velikonoc byly snad všehovšudy jen dva prosluněné dny, a to v sobotu 22. dubna, kdy jsme si s mamkou udělaly krásné odpoledne s výletem na Hlubokou (a předtím s výborným obědem u nás v Globusu) a obešly jsme si trasu s betonovými kraslicemi v zámeckém parku, a pak minulý pátek, kdy jsem se nějakým zázrakem hecla a udělala si půldenní cyklovýlet na Karlův hrádek, což bylo mimochodem naprosto epesní a zase jsem měla cestou na tváři úsměv od ucha k uchu a užívala si jízdu připomínající horskou dráhu, kdy mě volný sjezd z jednoho krpálu vynesl bez šlapání do krpálu druhého, a stejně jako minule se mi odtamtud nechtělo vůbec odcházet (nevím, co s tímhle místem je, ale pokaždé se mi tam tak moc líbí, že bych tam nejradši zůstala už napořád). Tentokrát nikde nepřekáželo lešení a mohla jsem vejít do zříceniny "hlavním vchodem", naproti němuž jsem si pak poseděla na lavičce k tomu určené a kochala se okolím a přírodou, aniž by mě někdo rušil :o). A taky jsem zjistila, že dolů pod kopec z druhé strany teoreticky jezdí parník, což bych si v budoucnu ráda vyzkoušela (jo, není nad to přijet z výletu s plánem na další výlet :o)
"Moje" lavička a výhled :o)
Jinak jsem ale většinu času zalezlá ve svém brlohu (a jsem tak spokojená :o) a koukám na již zmiňované seriály – poslední dobou to bylo třeba Místo zločinu Ostrava a Místo zločinu Plzeň (líbí se mi tam ty lokace, které jsem si shodou okolností mohla často osobně prošmejdit :o) nebo malinko Stmíváním zavánějící Čas čarodějnic. Občas brnkám na kytaru nebo štrykuju (konečně se mi podařilo doplést svetr, jehož tvorba už trochu připomínala moje skládání puzzle soudě podle toho, kolikrát jsem ho od ledna párala a pletla zase znovu, ale už je to uděláno, už je to hotovo, haleluja, nějakou dobu zase jehlice do ruky nevezmu :o). A hodně špatným nápadem bylo vytáhnout po dlouhé době zase nějaké to puzzle (konkrétně fungl nové a dlouho nenačnuté s názvem Volání divočiny o 2000 dílků), zvlášť když má člověk home office, protože pokaždé, když jsem se zvedla od počítače, že si dojdu pro čaj nebo tak něco, jsem skončila dole u puzzlíků s dílkem v ruce a musela jsem se pak od toho silou vůle odtrhnout a div se neplácat po nenechavých rukách :o)
A když je nejhůř, dělá mi momentálně společnost Pedro Pascal, většinou i s Ellie, protože tihle dva jsou mimo obrazovku fakt k sežrání a hrozně mě baví :o). Pedro sám o sobě mě překvapil, jaký je to skromný chlapík, a navíc umí být neuvěřitelně vtipný :o). Jo a hrozně se mi líbí, jak vyslovuje svoje jméno absolutně bez anglického přízvuku :o)
Takže takhle já si tady žiju a marně se snažím přinutit se dopsat zase nějaké ty článkové resty (místo toho většinou spíš jen tupě zírám a mí mozkožrouti chcípají hlady :o), což už mě solidně deptá. Snad bude brzy líp a slunečněji, aby se mi dobily baterky...