Vyšťavené Rebarboře to nepíše

Ale to už jste si asi všimli, že? Jako listopad byl solidní masakr. Nejen že jsem musela na služebky, což člověku nepřidá (kromě kontroly fakt velkého projektu, jejíž příprava mi dala docela zabrat, jsem byla i na školení komunikace, kde jsme museli přehrávat scénky – pro introverta učiněné peklo), ale když už jsem si říkala, že bude klid, přišla naše metodika s nejrůznějšími schůzkami a školeními přes Teams, pak zase pro změnu porada apod., takže jsem ve výsledku polovinu měsíce trávila někde na organizovaných "akcích" a na práci jako takovou mi zbývalo poměrně málo času :o(. Navrch nevím, co to se mnou letošní podzim je, ale jsem fakt neskutečně unavená a mívám až takové stavy absolutní únavy, kdy se mi snad i jakoby zastaví mozek a já si připadám stěží při vědomí, protože se nemůžu na nic konkrétního soustředit (teda kromě toho, jak strašně moc se mi chce spát), a být v kanclu sama, určitě bych tloukla špačky :o(. Samozřejmě zrovna nepomáhají ani neustále se zkracující dny a všudypřítomná tma, přičemž mojí celkové psychické pohodě dávala zabrat i skutečnost, že doma čelím masivnímu útoku rybenek, kdy zatímco jsem kdykoli předtím vždycky bojovala a zabíjela jednu až dvě rybenky týdně a někdy ani to ne (a dost často se prostě chytily do pastičky, kterou jsem pak jen vyměnila za novou), krátce po začátku listopadu se to změnilo na jednu až dvě rybenky DENNĚ :o(. A lezou fakt všude – po zdech, u stropu, ve spárách kachliček v koupelně či na záchodě, a dokonce třeba i po kuchyňské lince nebo na jídelním stole, takže jsem kvůli tomu zrušila i látkový ubrus (podobně jako jsem kvůli nim před lety raději zrušila kobereček před sprchovým koutem v koupelně, aby se neměly kde držet), a vlastně vůbec nevím, odkud se berou (jestli společné panelákové stoupačky nebo mají hnízdo někde u mě) a jak to případně řešit. Jen vím, že se kvůli tomu vlastně už doma necítím úplně pohodlně, pořád jsem svým způsobem ve střehu a "vyhlížím" další z těch potvor (až jsem si chvílema připadala jako v tom filmu Koule, kde se jim zhmotňovaly jejich nejhorší noční můry :o(, a vyvolává to ve mně dojem, že vlastně doma nemám úplně čisto a bezpečno a paradoxně kvůli tomu ztrácím i motivaci k úklidu (protože to evidentně stejně nefunguje a jen luxováním a mytím podlah se jich podle všeho nezbavím :o( nebo čemukoliv dalšímu – dokonce se mi už ani nechce dělat vánoční stromek, protože by to byl jen další prostor, kde by se mohly ty bestie usídlit :o(. Jako vážně není nic příjemného ráno vstávat nebo se vracet domů s vědomím, že budu muset vraždit další a další hmyzáky :o(. Je to fakt nechutné a nedělá mi to dobře (a nemyslete si, že občas nepřemýšlím i nad tím, aby zbytečně netrpěly) a upřímně mě celkem mrzí, že to nikdo v mém okolí úplně nechápe a spíš to jen bagatelizují (mamka dokonce tvrdí, že jsou rybenky roztomilé! :o(. Momentálně jsem si koupila Biolit a odhodlávám se k tomu, že s ním vystříkám všechny dostupné škvíry, stoupačky a prostor pod kuchyňskou linkou a možná i za lištami kolem zdí a budu doufat, že to zabere a konečně se těch potvor zbavím (držte mi prosím palce), protože jinak mi zbývá už se snad jen odstěhovat :o(

Do toho pořád věčný evergreen s rozhádanými rodiči, resp.

mám poslední dobou pocit, že už spolu vlastně nemluví vůbec, protože pak po telefonu mámí jednotlivé organizační věci a plány (jako kdy se chystáme na nákup nebo k babičce, kdy jde kdo na očkování či co kdo koupil) ze mě, místo aby si to řekli napřímo, a to je docela psycho, nemluvě o tom, že jsem pak někdy jak telefonní ústředna :o(. A s blížícími se Vánoci mě to deptá asi ještě o krapet víc, protože je mi to všechno líto, protože jim nemůžu pomoct a protože si pamatuju, jaké to bylo, když jsme byli ještě jakž takž fungující rodina :o(. A co si budeme povídat pohádkově laděné reklamy v televizi plné světýlek a útulnosti, kde jsou na sebe o svátcích všichni hodní a laskaví a snaží se udělat si vzájemně radost, člověku taky zrovna nepřidají :o(

Jinak letošní listopad může být směle prohlášen měsícem zrušených plánů, neb jsem nejdřív začátkem měsíce zrušila kvůli únavě cestu s mamkou k babičce (jel tam s ní bráška), potom jsem měla o svátečním prodlouženém víkendu jet do Prahy na koncert kapely Picture This v Rock Café u Václaváku, ale jak jsem byla unavená a deprimovaná, moc se mi tam nechtělo, a když mi pak poslali upřesněný program a ukázalo se, že místo od osmi večer mají hrát až od třičtvrtě na deset, tzn. minimálně do půlnoci, kdy už pak nejezdí ani metro, prostě jsem se na to vykašlala, zrušila na poslední chvíli hotel a nikam nejela s tím, že holt to pětikilo za lístek oželím. A teď ten uplynulý víkend jsme museli v pátek ráno odpískat společný víkend u Barjohových kvůli propuknuvšímu covidu :o(

Jediné, čeho jsem tak byla schopná, bylo po večerech zkouknout nějaký ten seriál či film, ale nic světoborného, taky se snažím dočíst třetí závěrečný díl Medvědína (protože si už na něj v knihovně někdo udělal rezervaci, tak vlastně ani nemám jinou možnost) a tak nějak pořád doufám, že se mi do konce roku podaří dopsat aspoň letošní zážitky. Původně jsem si sice v červenci myslela (v euforii z toho, že jsem zvládla nevyprodukovat ani po zážitky nabitém červnu žádný restík), že je víc než reálné, abych do konce roku zvládla dopsat VŠECHNY zbývající článkové nedodělky (tedy de facto vše z druhé poloviny roku 2022), ale realita ukazuje, že to byl poněkud naivní předpoklad, protože na psaní potřebuju být do určité míry v pohodě, jinak mi to jednoduše nepíše, a to teď ani náhodou nejsem :o(. Jo a abych nezapomněla, posledním hřebíčkem do rakve mé depky byla zpráva o konci serveru uložto, protože to byla taková jistotka na starší (třeba devadesátkové) filmy, navíc se trochu bojím, aby jejich příkladu nenásledovali další, no prostě letošní podzim je na pytel :o(

Doufám, že aspoň VY máte lepší období a užijete si pohodový advent plný pečení a těšení. Pořád totiž neztrácím naději, že to někde vážně může připomínat ony zmiňované reklamy a mezi lidmi navzdory předvánoční hektice a chaosu vládne láska a pospolitost...

PS: Jo a teď jsem zjistila, že se mi z neznámého důvodu nezveřejnil článek o zámku v Telči z 22. listopadu :o(. Ještě že zůstal aspoň uložený v rozepsaných!