Červen se kolem mě prosmýkl tak rychle, že jsem si skoro ani nevšimla, a už je zase fuč. Nabitý program mi vlastně začal trochu neplánovaně už na konci května a pak sešupem vesele pokračoval dál festivalem Rock for
Podle mojí aktivity tady na blogu byste mohli zcela oprávněně čekat, že se nejspíš někde brzy musí najít moje mrtvola, ale pravdou je, že i když jsem tu o sobě nedala zase skoro tři týdny vědět, žiju (a asi moc koukám na detektivní seriály :o)
Nicméně i když žiju, bojuju momentálně se slušnou
Nebudeme si nic nalhávat, stejně jako každý jiný rok, i ten s číslem 2022 měl své dobré a špatné události, nicméně já jsem se rozhodla držet se pozitivního myšlení a zrekapitulovat si jen to hezké, co z uplynulého roku stojí za zapamatování :o)
Například že se mi vloni začátkem
Jen pro pořádek: nejsem žádný Grinch, Vánoce mám ráda a letos jsem si dokonce překvapivě užívala advent, nic jsem nehrotila a spíš jsem nechávala věci volně plynout, což bylo hrozně fajn (nemluvě o vánočním stromku, který jsem si letos ozdobila prostě jen proto, že jsem chtěla, a dělal mi vážně radost celou dobu, co ho v obýváku mám :o). Svátky
Měsíc se s měsícem sešel a já pořád nic nesepsala :o(. Ale upřímně se vlastně moc nedivím, protože kvůli náročné práci, kdy se fakt musím pekelně soustředit celých osm hodin, si mozek vyždímu na pracovišti, a pak už mi nezbývá kapacita na cokoli dalšího a jsem ráda,
Je mi jasné, že si asi říkáte, co se děje? Září se pomalu chýlí ke konci a Rebarbora se vůbec neozývá?! No, věřte nebo ne, srpen byl událostmi a výlety snad ještě nabitější než červenec (přece jen tam nebylo 14 dnů dovolené v kuse na jednom místě, že :o) a od poslední třetiny měsíce nás dost drtí i v práci (nemluvě o tom, že i září mám
Dnešním dnem je to přesně třináct let, kdy si svá pisatelská nutkání vylévám tady na píše.cz. A upřímně řečeno, byť se mi cokoli nad dekádu zdá až podezřele dlouho, moc se toho vlastně za tu dobu (nebo minimálně za oněch posledních několik let) nezměnilo – pořád přes léto nestíhám psát a pořád mám v záloze