Červencový sumář a další výročí

Dnešním dnem je to přesně třináct let, kdy si svá pisatelská nutkání vylévám tady na píše.cz. A upřímně řečeno, byť se mi cokoli nad dekádu zdá až podezřele dlouho, moc se toho vlastně za tu dobu (nebo minimálně za oněch posledních několik let) nezměnilo – pořád přes léto nestíhám psát a pořád mám v záloze řádku restů čekajících na dopsání z let minulých (teď konkrétně dva z loňska a minimálně 15 z roku 2020, a to nemluvím o skluzu za letošní červen a červenec...). No, co se dá dělat. Tak se vám aspoň ve stručnosti pochlubím, co jsem dělala první prázdninový měsíc :o)

První víkend před státními svátky jsme strávily s mamkou u babičky a bylo to neskutečně fajn, protože kromě spousty práce, kterou jsme tam zvládly, jsme si udělaly i výlet na zámek v nedalekých Uherčicích. Ani nebylo třeba mamku nějak přemlouvat, protože zrovna viděla jakýsi dokument na ČT, kde ho vychvalovali, jak je hezky zrekonstruovaný, a upřímně řečeno my se tam chystáme podívat už hrozně dlouho. A taky jsem s sebou vzala kytaru v nově pořízeném epesním polstrovaném pouzdře a páteční večer jsme strávily s mamkou na verandě, kdy jsem sebrala odvahu a hrála taky před někým jiným než jen sama sobě, a bylo to strašně fajn :o). Zpívaly jsme společně staré fláky jako "Povídej" od Petra Nováka (a shodly se, že je to v C odporně vysoko :o) nebo "Hrobaře", já pak zahrála i několik písniček Imagine Dragons a svoji nejnověji nacvičovanou (a stále nezdařilou) Hallelujah, u kterých si se mnou mamka aspoň pobrukovala, protože angličtina :o). No zkrátka úžasný večer i bez táboráku a nejvíc mě potěšilo, že se mamka dožadovala, ať vezmu kytaru s sebou i na dovolenou do Itálie (což se teda nakonec nestalo, protože už i bez toho jsme měly auto zabarikádované věcmi :o).

Veškeré mé počínání u babičky na zahradě pozorovala koťata z půdy :o)

Natrhala jsem i pár třešní (ze žebříku) a místo petrželového fiaska - očividně jsem koupila podvržená semínka čehosi jiného, co jsem vyhodila, jakmile se ukázalo, že to petrželka fakt nebude, a místo toho jsem zasadila levanduli :o)

Zámek Uherčice - blíže někdy v budoucnu v samostatném článku :o)

O státních svátcích jsem se pak alespoň jednou zaskočila podívat na Múzy na vodě (to už je taková "povinnost", co zkrátka patří k létu :o), a to konkrétně na Michal Prokop trio (nedělní koncert Thoma Artwaye jsem odpískala, protože jsem byla strašně unavená a ještě jsem potřebovala zpracovat mátu sklizenou u babičky na zahrádce a obojí bych prostě nestihla). Hodně se mi líbily především ty bluesové písničky (většinou to byly covery známých amerických songů), vlastní tvorba už míň, ale "Až si pro mě přijdou funebráci" (neboli "Blues o spolykaných slovech", lidově "Čmeláčci") jsem znala :o). Byl to moc pěkný večer, kdy jsem si příjemně odfrkla od předdovolenkového blázince (ano, letos jsem zcela nestandardně neměla ještě týden před odjezdem sbaleno a začínala jsem malinko vyšilovat), nemluvě o tom, že měl skvělého kytaristu (Pavel Marcel) i houslistu (Honza Hrubý).

Každým rokem sleduje Múzy na vodě čím dál víc diváků přímo z vodní hladiny :o)

No a pak už nastal čas na dvoutýdenní povalování v Itálii, koupání v moři, nacpávání se melouny a tak, kdy jsem stihla přečíst i dvě a půl knížky z knihovny (resp. 1296 stran), opálit se (byť pouze coby vedlejší produkt, přímé opékání na slunci není nic pro mě) a úspěšně zapomenout, jak vlastně vypadá každodenní kolotoč všedních dní :o). Jen ten návrat byl pak o to drsnější, protože hned po příjezdu nám v baráku kvůli havárce netekla voda (což je super, když si přivezete obří tašku prádla na vyprání, nemluvě o tom, že bylo fakt horko), a následné přespání u našich se ukázalo být krokem vedle, neb jsem si na příliš měkké matraci přivodila ústřel krku, se kterým bojuju ještě teď (ale už je to lepší, už se můžu i částečně podívat do stran a nemusím se otáčet celá :o). Jediným pozitivem byl home office, který nám dali na celý týden, neb nám malují kanceláře a rekonstruují sociály, i když se to začíná pracovně zvolna zahušťovat a v srpnu budeme asi padat na hubu :o(

Tímhle výhledem jsem se kochala celé dva týdny :o)

Tak užívejte léta a prázdnin (či dovolených) a já se zas někdy ozvu, vaše Rebi <3