Když už jsem se tu tak rozepsala a rozpublikovala, nesmí chybět ani již tradiční statistické shrnutí a nějaké to menší ohlédnutí za uplynulým rokem :o)
Rok je dlouhá doba, a tak nemůže být pořád jen zle, takže i v roce 2021 navzdory COVIDu a všemu ostatnímu se i u mě přihodilo pár pěkných věcí. Například se mi poštěstilo užít si dovolenou v Itálii, kam jsme v roce 2021 vyrazili premiérově na dámskou jízdu jen já s mamkou (a novinkou nebylo jen složení výletníků, ale třeba i to, že jsme cestou přespaly v hotelu, místo abychom se marně pokoušely vyspat v autě). Taky jsem se definitivně naučila koupat se v řece kousek od práce, courat po velikonočních kra/... (na Hluboké jsem v roce 2021 celkově byla díky ježdění na kole pečená vařená :o) a vůbec hodně výletovat po blízkém okolí (což spustil lockdown a vesele podporoval home office, kdy jsem bez dojíždění mohla končit o poznání dřív :o). Podívala jsem se například na Karlův hrádek, na rožmberskou věž Jakobínku, do Holašovic, na Vítkův kámen na Lipně, na třeboňskou vodárenskou věž, vykoupala jsem se na Vranovské přehradě, po letech vyšplhala na naši budějovickou Černou věž, trochu neplánovaně jsem absolvovala komentovanou prohlídku českokrumlovských klášterů, vyrazila do Římova i na Dívčí kámen, pobyla týden v Brně a zavítala i do MoWího doupěte (nutno dodat, že jen a pouze díky Barjoze, která souhlasila, že nás tam odveze :o). Kromě toho jsem si vloni díky Barjohovým poprvé v životě zahrála minigolf, párkrát jsem si zabrnkala na kytaru a vlastně i docela dost četla, koukala na filmy a seriály a občas i zaměstnávala ruce nějakou rukodělnou činností. Jo, není od věci čas od času si prolistovat diář. Člověk pak s uspokojením zjistí, že se mu vlastně podařilo si ten uplynulý rok celkem užít, a jen nevěřícně kroutí hlavou jakou kupu věcí vlastně stihl (doufám, že si na to odteď vzpomenu pokaždé, když budu mít – tak jako často v roce 2021 – pocit, že nemám na nic čas :o). Jako panenko skákává já byla schopná v neděli v sedm ráno vyrazit na výlet, pak zajít k našim uvařit oběd a večer ještě dojet za kulturou na Múzy na vodě, nebo strávit den šplháním po Lipně a pak se ještě zajet kolmo vykoupat do řeky či si přivstat a zajet si jen tak na Hlubokou najít poslední z betonových kraslic, poté opět u našich uvařit oběd, zvládnout dvě hodinové vycházky s pejskem, piplat se k večeři s palačinkami, a ještě si k tomu chvíli číst a večer u televize štrykovat svetr :o). Páni, samochvála nesamochvála, jak si to tak čtu, evidentně jsem v létě běžela na turbopohon a byla téměř superženou :o). Ale našlo se i pár dnů, kdy jsem celé dopoledne prolenošila s knihou v posteli a užila si to úplně stejně jako dny nabité akcí :o)
A teď už dost keců a hurá na ty slibované grafy (kterých se určitě nemůžete dočkat :o). Takže o tom, že to s mým blogováním byla v roce 2021 (hlavně v jeho druhé polovině, resp. od léta, kdy jsem se věnovala raději výletům a kolu) docela bída, asi nemá cenu moc debatovat, to je prostě fakt (i když se mi nějakým zázrakem podařilo vyvarovat se ve všech měsících totální článkové nule, což jak jsem teď zjistila, se mi třeba vloni v prosinci nepoštěstilo).
Samosebou jsem musela sčítat články jak ze starého blogu, tak z nově navazujícího, který jsem musela zřídit, protože mi ke konci června došlo místo na fotky (a dost dlouho to pro mě bylo krapet demotivující). Pro zajímavost jsem to vzala i po rubrikách a jednotlivých měsících, přičemž ruku v ruce s klesajícím počtem článků, jde i klesající počet komentářů.
Nicméně určit nejčtenější články bylo v téhle existenční dualitě téměř nemožné, a tak sem dávám top 5 za posledních 12 měsíců z každého blogu zvlášť.
Top 5 nejčtenějších článků rebarbora.pise.cz
Bezlepková vánočka – 111
Koncert skupiny M/... – 101
Bezlepkové koblížky – 90
Zachraňte šneky! – 76
Top 5 nejčtenějších článků rebarbora2.pise.cz
Září v kalupu – 37
No ale včíl už z veselejšího ranku, a sice o přečtených knížkách :o). V roce 2021 se mi vlastně ani nevím jak, protože jsem pořád měla pocit, že nic nestíhám (včetně čtení), podařilo přečíst opět rekordní počet knížek, konkrétně 36 kousků v rozsahu 11 683 stran (tedy s ne příliš lichotivou průměrnou tloušťkou 325 stránek/knihu, což je nejmíň od roku 2015, ale co). A zatímco s podílem přečtených e-knih jsem se držela tak nějak stejně jako v předchozích letech, tzn. okolo třetiny (konkrétně 31%), s podílem českých autorů jsem v roce 2021 trochu pokulhávala a místo taktéž v předchozích letech obvyklé třetiny jsem se propadla na necelých 20% (konkrétně 19%), ale to bylo nejspíš tím, že jsem dočetla poslední historickou sérii pana Niedla a on mezitím nic dalšího nenapsal (ano, sveďme to na pana spisovatele Niedla, je to jeho vina :o) a další historický román mu vyšel až někdy v listopadu. Nicméně si myslím, že se blýská na lepší časy, protože jsem na sklonku roku objevila dalšího českého spisovatele, který se zaměřuje na historické romány, a tuze se mi jeho první knížka Na zemské stezce líbila, takže si myslím, že letos, co nezvládne pan Niedl, zachrání Martin Nesměrák :o).
Jinak jsem od poloviny října začala navštěvovat i naši městskou knihovnu a hodně jsem si vzala k srdci radu rožnovské paní knihovnice, že dvě knihy na půjčení jsou hrozně málo, a cca od listopadu udržuju stálou hladinku nějakých šesti půjčených knížek (tedy když jednu vrátím, rovnou si místo ní půjčím další, i když mi jich ještě pět nepřečtených leží doma), přičemž za poslední čtvrtletí 2021 jsem stihla přečíst 4 takto vypůjčené knížky :o). Jedinou nevýhodou je omezená výpůjční doba, která mi občas tzv. hoří za patami (zvlášť když si někdo udělá rezervaci), ale to by jinak nebyl ten pravý adrenalin :o). Upřímně řečeno znovuobjevování naší zdejší knihovny mě hrozně baví, protože třeba na "centrále" už mají neskutečně moderní terminály, přes které si knížky půjčite úplně sami, což mi přijde jako z nějakého sci-fi, ale ona je celá tahle pobočka fungl nově zrekonstruovaná a ultramoderní, takže se není moc co divit (ale před Vánoci tam měli udělaný krásný "knižní" stromeček, který tomu dodal hřejivý lidský nádech :o). A líbí se mi i elektronické čtenářské konto, kde si můžete mimo jiné vytvářet seznamy knížek, které vás zajímají a chcete si v budoucnu půjčit. Jedinou ironií tak zůstává, že jsem se ještě nedostala na pobočku, kterou mám nejblíž a doslova před nosem (koukám na ni z okna ložnice :o), ale hádám, že to v letošním roce stoprocentně napravím.
Jo a na Databáziknih jsem bez velkého snažení (jen jsem opět pasovala přečtené knihy k jednotlivým bodům) splnila jejich Čtenářskou výzvu na 95% :o). Plus jsem v prosinci na webu Knižního klubu vyhrála 500 Kč za okomentování přečtených knížek (což bylo vlastně strašně jednoduché, protože jsem jen překopírovala komentáře, které píšu na Databáziknih), takže jupí o čtivo rozhodně v tomhle roce nebude nouze :o). A které že to knížky z těch, co jsem v roce 2021 přečetla, se mi líbily nejvíc a mohla bych vám je doporučit?
Top 5 nejlepších knih 2021
3. Martin Nesměrák: Na zemské stezce
5. Erin Watt: série Papírová princezna
Závěrem se ještě pozastavím u filmů, které jsem stihla za rok 2021 zkouknout a kterých bylo opět víc než v předchozích dvou letech, kdy to takhle detailně sleduju, konkrétně 190 filmů, z toho 151 filmů jsem nikdy předtím neviděla a byly pro mě nové (byť to byly třeba i filmy pro pamětníky :o). V roce 2021 se mi dokonce podařilo jít 3x na film do kina (dojmy zde a zde, přičemž posledním kinosnímkem byla Duna, která mě teda bohužel navzdory celkem povedenému traileru nijak zvlášť nenadchla). A opět jsem se snažila vybrat pro vás několik filmů, které jsem v roce 2021 viděla a které mě pobavily nebo mě naopak přišpendlily k sedačce či přiměly k zamyšlení nebo prostě nějak jinak fascinovaly (jako třeba Bílé noci, které jsem si pustila v průběhu roku hned dvakrát, a jejich hlavní protagonista Michail Baryšnikov :o), přičemž si neodpustím zdůraznit jeden titul z opačného spektra, a sice úplně nejhorší film, na který jsem v roce 2021 koukala a který jsem asi po hodině vypnula rozčílená na maximum nesmyslností a nelogičností děje, bylo Mezi vlky s Liamem Niesonem (jakože nejdřív vlci odnáší lidi i od hořícího ohně a asi po půl hodině příběhu se zbývající přeživší rozhodnou rozdělat oheň, aby na ně vlci nemohli, a ono to tentokrát bůhvíproč funguje, nebo když utíkají před vlky s tím, že se schovají v lese – doslova takhle to tam bylo – a jakože vážně vlci v tomhle na hlavu postaveném světě zůstanou přesně na hranicí lesa, jako by tam byl nějaký plot... já měla od začátku trochu problém s premisou, že vlci žerou lidi, ale tohle bylo na mě fakt moc, a když jsem přešla od skřípání zuby po hlasité výkřiky nevole, prostě jsem to vypnula a konec :o(
Top 5 nejlepších filmů 2021
1. Tiché místo: Část II.
2. Jumanji s Dwaynem Johnsonem (oba díly :o)
3. Princezna zakletá v čase
4. Bílé noci (1985)
5. Láska a příšery
Kromě filmů jsem v roce 2021 zvládla zkonzumovat i neuvěřitelných 31 seriálů (je to hrůza, když to člověk takhle posčítá), z nichž teda 4 jsem nedokoukala, protože mě nebavily, takže jsem z nich viděla jen dvě tři epizody. A opět jsem si začátkem roku užila slušný crush, tentokrát se seriálem Bodyguard, na jehož základě jsem pak koukala na všechno možné s Richardem Maddenem :o). A vůbec jsem měla docela štěstí na zábavné či napínavé seriály (proto jsem vám opět udělala výběr toho nejlepšího :o). Jen vás prosím, hlavně mi už nepište žádné další tipy, jinak se fakt picnu, už takhle mám totiž seznam těch, na které bych se chtěla kouknout, dlouhý jak tejden před výplatou a s mým tempem, kdy koukám jen po večerech, to mám nejmíň na příští dva roky :o)
Top 5 nejlepších seriálů 2021
1. Bodyguard (protože Richard :o)
2. Dobré místo
4. Dámský gambit
5. 13 důvodů proč
Letos mám rozhodně v plánu kouknout na druhou sérii Zaklínače, i když se toho po přečtení knížek trochu bojím (jakože se mi to nebude líbit tak jako série první, na kterou jsem koukala bez znalosti celého příběhu), a pak taky dokoukat Cizinku, která mě koncem roku 2021 chytla a ze které jsem zatím viděla první tři série, a Ochránce (z archivu České televize, když už mám to červené tlačítko :o), a Stranger Things a Příběh služebnice a Lucifera a a a a a...
Takže statistické shrnutí a žebříčky bychom měli (svoji cyklistickou euforii si nechám na samostatný článek, protože tenhle už je i tak dlouhý až běda) a teď už jen vykročit pravou do roku nového a do nekonečného víru života :o)