Vítejte u rebarbory

 ...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

rubriky:

odkazy:

moji přátelé

archiv článků:

Rožmberk a věž Jakobínka

pise.cz/img/420299.jpg" alt="Jakobínka 04" width="244" height="325" align="absMiddle">  

Každopádně bylo hrozně vtipné, že jsem nakonec na prohlídku věže v 9:20 byla úplně sama samotinká (mamce se nechtělo do schodů, takže na mě tu necelou hodinku čekala), což mě mírně řečeno udivilo, protože by mě nikdy v životě nenapadlo, že pro takhle malou skupinu (jestli se to vůbec dá nazvat skupinou? :o) provází (jakože mě neposlali někam a neřekli, ať si počkám na další zájemce :o), ale upřímně řečeno jsem si nestěžovala – protože kolikrát se vám tohle poštěstí, že máte památku i průvodce jen sami pro sebe? Pan průvodce sice svým vzezřením dost připomínal Pierra Richarda, ale mluvil moc pěkně a už po pár minutách bylo jasné, že je to evidentně nadšenec do historie a celkově do Rožmberka, tedy i do věže Jakobínky :o).

Věž je 48 metrů vysoká a ochoz se nachází ve výšce 38 metrů (vede na něj 170 schodů), přičemž síla zdí je cca 10 metrů. Původní vstup byl samozřejmě zase někde v polovině věže a vedl k nim dřevěný most, jak bývalo u obranných věží zvykem :o). Dnes se vchází v přízemí, točité schodiště se postupně mění v dřevěné, připomínající žebříky (některé ze schodů jsou stále původní), a podle pana průvodce kvůli tomu nechtěli hasiči prohlídky věže dovolit – když se totiž udělá někomu špatně, jediná cesta, jak ho dostat dolů je vysadit okna či dveře a spustit ho venkem, páč po schodech by ho nevynesli. Jakobínka má těch specifik ale víc – například ona zmiňovaná rekonstrukce probíhala původními metodami, tzn. žádné motorové pily na řezání dřeva, ale všechno pěkně růčo půčo (a pan tesař byl prý pěkně od rány a rozhodně si nebral servítky, když někdo z podržtašek něco neznal – dokonce se prý utrhl i na pana průvodce, ale ten to bral sportovně a evidentně pořád tesařského odborníka bezmezně obdivuje :o), a jak už jsem se zmiňovala, byl vedle věže postaven dřevěný jeřáb podle nákresů Leonarda da Vinciho, protože jak říkal pan průvodce zjistili, že naprosto odpovídá svými rozměry potřebám Jakobínky :o). Jo a pohon jeřábu na otáčení byl také lidskou silou, takže prý měli dobrovolníky, kteří jim běhali v kole 40 metrů nad zemí (mimochodem podezírám pana průvodce, že jedním z dobrovolníků šlapajících v kole jeřábu coby lidský pohon byl i on sám :o), jedinou podmínkou prý bylo, že dotyčný nesměl být moc těžký a nesměl mít strach z výšek :o)

Ano, i strážní na věži si chtěli nějak krátit dlouhou chvíli, a tak hráli Mlýn :o)

V patře téměř pod ochozem má uvnitř věže hnízdo poštolka a v horkých letních dnech tam prý slušně zapáchají mrtvolky úlovků, které nosí mláďatům – za mě naštěstí nebylo nic cítit, protože ještě nebylo takové horko :o), ale poštolka pak na mě pípala z vedlejšího stromu, když jsem se procházela po ochozu :o). Výhled ze shora byl naprosto úžasný, bylo vidět na celé městečko, řeku i hrad a já se mínila nad tou nádherou ufotit :o). Věž v minulosti také sloužila jako požární strážnice (když pominula její obranná funkce), a proto prý na její údržbu a provoz také musely přispívat cechy, což se mi líbilo a znělo to hrozně logicky. Rod Buquoyů z Jakobínky nakonec udělal romantickou stavbu (asi jako v Lednicko-valtickém areálu), kdy ji vlastně ani moc neopravovali, neb z ní chtěli mít romantickou "zříceninu", takže například na střeše nechali růst náletové dřeviny, což samozřejmě jejímu stavu moc nepomohlo. S panem průvodcem jsme si povídali i o vodácích a o tom, že se prý poslední roky dost naučili jezdit na vodu i Němci apod. a že to rozhodně není pro místní obyvatele nic příjemného, když jim tam vyřvávají po nocích a zvrací i na hodně nepravděpodobných místech :o(

S prohlídkou jsme nakonec byli hodně rychlí (prý proto, že jsme nemuseli čekat na zbytek skupiny :o), takže už něco málo po desáté jsme s mamkou seděly v restauraci U Martina a kochaly se pro změnu výhledem zezdola na hrad :o). Daly jsme si výborný oběd (já měla medailonky z vepřové panenky s fazolkami a k tomu hranolky, mňamka :o) a pak jsme se ještě malinko prošly městem (hledala jsem poštovní schránku, kam bych mohla hodit pohlednice :o), poseděly jsme dole u řeky, koukaly na vodáky, povídaly si a zkrátka si užívaly krásně letní den plný pohody, což bylo strašně fajn.

Rožmberk pro změnu zase zezdola :o)

Detail Jakobínky i s Horním hradem :o)

Zpáteční cesta domů pak taky proběhla bez problémů (práce na silnici se semaforem asi na dvou místech nás nemohly ani v nejmenším rozhodit, hlavně že nebyly žádné objížďky :o) a já byla fakt šťastná, jak báječně jsme si celý den užily a jaký super výlet jsme si udělaly :o)

Výhled od oběda U Martina jsme měly taky stylový :o)

...a našly jsme i poštu, abych mohla hodit do schránky nezbytné pohledy :o)

Nakonec jsme si pohověly u řeky a kochaly se a kochaly :o)

Zpět na hlavní stranu blogu