Já se na to můžu vykašlat...

Jestli jsem si v září myslela, že je toho moc, měla jsem si se stížnostmi počkat raději na říjen, protože ten byl ještě výživnější :o(. Když už pro nic jiného, tak kvůli tomu, že mě pracovně vysílali na kontroly po všech čertech (a člověk z toho musí nejen sepsat nějaký protokol, ale ani samotná příprava před odjezdem se nedá úplně odfláknout :o(. Jo, blíží se konec roku, a tak všichni úměrně tomu začínají bláznit :o(. Každopádně se ukázalo neskutečně prozíravé, když jsem v srpnu nakoupila hrnečky, které vlastně nepotřebuju, protože teď v říjnu jsem díky nim nemusela klidně i týden v kuse umývat nádobí a pořád jsem měla dostatek čistých "kyblíků" na popíjení čaje či hrnků na kávu :o). Tomu se říká intuice :o)

Po pěti a půl letech jsem si byla oživit průkazku do knihovny, protože už jsem měla poměrně dlouhý seznam knih, u kterých jsem měla pochybnosti, jestli se mi budou líbit, potažmo jestli budou stát za to kupovat si je do mé domácí knihovny, jako například loňský prequel k Hunger Games (upřímně s myšlenkou návratu do naší městské knihovny jsem si pohrávala už od jara, ale až teď tak nějak nazrála ta pravá doba). Nakonec jsem zajela do pobočky v Rožnově, kterou mám kousek od práce a kde se mě ujala neskutečně milá paní knihovnice, která mi pak velmi ochotně pomohla i najít kýžené tituly (a ještě mě ponoukala, že dvě knížky jsou málo, ať si jich klidně vezmu víc :o). A taky jsem si koupila vyšívací bavlnky na plánovaný "projekt" ubrusu s antickým vzorem na konferenční stolek v obýváku, neboť s rostoucím stresem bylo potřeba dělat si něčím radost :o)

V říjnu jsme taky měli po dlouhé době posezení s kolegy v indické restauraci, a přestože já osobně si na indickou kuchyni moc nepotrpím, skvěle jsem se tam bavila a opravdu hodně jsme se nasmáli, což byl neskutečně fajn relax. A co se kultury týče, byly jsme s mamkou na obnovené premiéře zdejšího původního muzikálu Cyrano, který se nakonec ukázal být tuze povedený a rozhodně by si zasloužil větší produkci, navíc má celkově zajímavý příběh toho, jak vznikal, takže jsem se o něm chystala napsat článek (ano, ještě v první polovině října jsem si dělala naděje, že by se mi s trochou štěstí mohlo do konce roku podařit dopsat všechny letošní články a byla jsem odhodlaná k tomu sama sebe nějak dokopat), ale upřímně momentálně bych nerada něco slibovala, protože na psaní a blog už mi několik týdnů nezbývá čas a nějak nemám ani chuť nebo tu správnou náladu (k sepsání tohoto výplodu jsem se poměrně dlouho odhodlávala a stejně to psaní tak nějak skřípalo :o(