Červenec ryze dovolenkový a tristně podzimní srpen

Přes prázdniny jste o mě moc neslyšeli, nebo určitě ne zrovna aktuálně, protože články publikuju se zpožděním (ti šťastnější z vás jsou v obraze díky zasílaným pohlednicím :o), a tak nastal čas alespoň na zevrubné shrnutí uplynulých dvou měsíců.

Červenec byl opravdu hodně dovolenkový a mám pocit, že jsem snad ani nic jiného nedělala, než že jsem jezdila po výletech a pak jsem odjela k moři. Už v rámci červencového víkendu prodlouženého o státní svátky jsem si totiž udělala jakousi dovolenou před dovolenou a užila si ho fakt na maximum – stihla jsem dva cyklovýlety (do Holašovic a na Vítkův kámen), večer jsem jezdila za kulturou na Múzy na vodě, byla jsem v kině a ještě jsem se stihla i vykoupat ve Vltavě (v úterý po Vítkově kameni) a balit se na kvapem se blížící dovolenou do Itálie (a to jsem ještě i stíhala chodit za mamkou a venčit s ní hafíka – teď když to tak čtu, ani se mi nechce věřit, že by den měl tolik hodin :o)

Vlevo Cinestar a jejich celkem vtipný "spořič obrazovky" před promítáním :o) Vpravo raubíř - kdybych si mohla vybrat, v příštím životě chci být pes v naší rodině :o)

No a v pátek 9. července 2021 jsme odjížděly na dva epesní týdny k moři (o dovolené plánuju sepsat samostatný report :o), takže jsme se vracely až někdy 25. července, a tudíž jsem toho pak do konce měsíce už moc nestihla – de facto jen druhou dávku očkování proti Covidu, po kterém mi bylo fakt mizerně (dvanáct hodin po aplikaci udeřila horečka, bolest kloubů, svalů a prostě celého těla, takže další den jsem byla úplně nepoužitelná a pak se to postupně zlepšovalo), a pak byl najednou srpen.

A srpen jako takový se moc nevyvedl, zvlášť co se počasí týče, protože byl nefalšovaně podzimní, tedy poměrně chladný, každou chvíli pršelo (mám pocit, že jsem nedělala nic jiného, než sledovala radar :o( a prostě to stálo za starou bačkoru. Jediný víkend, kdy se srpen projevil opravdu jako letní měsíc, a ne jako září, byl v polovině měsíce, kdy jsme zrovna od rána do večera makaly s mamkou u babičky, protože bylo potřeba celé horní obytné patro vygruntovat po výměně zbývající části oken za plastová (a výměně vchodových dveří, které se musely vybourávat a trochu se posouvaly směrem ven) a po malování.

No co vám budu povídat, byla to mňamka, od rána do večera jsem se koupala ve vlastním potu a k tomu nefungoval bojler, takže nebyla teplá voda a musely jsme všechno na úklid (i na příp. koupání) ohřívat na plotně jako za krále klacka :o(. Ale hecla jsem se a v sobotu, kdy jsem dopoledne vytepovala všechny koberce a nechala je schnout na sluníčku, jsem se na pár hodin odpoledne utrhla a vyrazila busem na Vranovskou přehradu, kde jsem se i vykoupala (ale od uhřátí mi to moc nepomohlo, protože pláž je od zastávky poměrně velký kus cesty pěšky :o).

Taky jsem si v srpnu udělala výlet do Třeboně, kde jsem byla zvědavá na schwarzenberské seníky a zdejší vodárenskou věž, ale neobešlo se to bez komplikací (nicméně nakonec jsem přijela, viděla a zvítězila a určitě o tom napíšu :o). Jednoho výjimečně prosluněného odpoledne jsem si obešla exponáty letošního Umění ve městě (původně jsem to ani neměla v plánu, ale zaujalo mě dílko na Lannově třídě s názvem Disconnected :o). A dalším srpnovým pozitivem byla návštěva Barjohových na jihu Čech s ubytováním u mě :o). Strávili jsme spolu necelých pět dní a navzdory nepřízni počasí jsme výletovali jako diví a snažili se vyrazit z toho maximum (více opět v samostatném článku, ale stihli jsme toho opravdu spoustu a doufám, že se jim u mě líbilo a moc jsem to s tím našlapaným programem nepřehnala :o).

Vlevo Disconnected a vpravo již tradiční srpnová levandulová nálož od kolegyně :o)

Konec srpna byl pak již tradičně ve znamení oslavy neoslavy mých narozenin, kdy jsem za ten poslední týden udělala celkem čtyři cheesecaky (jeden pro Barjohovi – to už je taková tradice; pak jeden babičce a pro rodinu a dva do práce) a překvapivě jsem dostala samé opravdu krásné dárky. Od sestřenky levandulový sprcháč a knížku, kterou jsem si fakt přála a moc se těším, až se do ní konečně pustím, od bráchy úžasně orientální misku přímo z Turecka, kde byl s přítelkyní na dovolené, od našich peníze, za které jsem si objednala ještě jednu šusťákovou bundu (de facto stejnou, jakou už mám a hrozně mi vyhovuje, jen v jiné barvě), moc pěkné ložní prádlo (sice ho mám ve skříni komín, ale vždycky je fajn mít něco neokoukaného :o) a pár nových hrnečků, kterých mám sice taky dost, ale když už mám od maměnky sovičkové misky a talířek, byl by hřích nemít i sovičkové hrnečky :o). No a od Barjohových s Tlapkovými jsem dostala úžasné zvonky na kolo, které jsem fakt potřebovala, protože ten původní, co jsem na kole měla, byl na jakousi pružinku, která přestala pružit, a tudíž už vlastně nezvonil, a tihle krasavci jsou takové ty retro zvonky s cylindrem a krásně drnčivě zvonivým výrazným zvukem (a vůbec nevadí, že jsou to vlastně dětské zvonky v designu berušky a zeleného broučka, právě naopak, díky nim je mé kolo nyní hezky veselé :o). V práci jsem pak dostala opět moc pěknou kytku (nevím, kde je naše vedoucí kupuje, ale vždycky má nádherné a hlavně neotřelé vazby), letos růžovou hortenzii, která mi neuvěřitelně připomínala nadýchaný chomáč cukrové vaty složený z motýlích křídel :o)

Po doplnění sady (vlevo :o) jsem neodolala ani dvojici jumbo hrnků s levandulí :o)

S kamarádkou jsme si (opět navzdory mizernému chladnému a deštivému počasí) užily minifestival Město lidem, lidé městu, který je už takovou naší tradicí, že mě na něj kamarádka pokaždé vytáhne a vnutí mi nějakou ňamku, jakože k narozeninám :o). Tentokrát to byla epesní raw veganská palačinka v místní restauraci, kam jsme se šly schovat před deštěm, a pak ručně dělaná zmrzlina u stánku. Užily jsme si fajn koncert kapely Brass Avenue (sympatických nadšenců, kteří hráli dechové verze známých fláků třeba od Alvaro Solera nebo Rickyho Martina :o), těsně jsme prošvihly bubenickou show, prošly nejmíň dvakrát všechny stánky, okoukly, jak se dělá rolovaná zmrzlina, a nechaly se na památku vyfotit retro polaroidem :o)

Vpravo výborné, ale hutné a velmi syté raw palačinky, které jsme si naštěstí daly s kamarádkou napůl :o)

Jinak co se filmů a seriálů týče, s filmy to bylo přes prázdniny hodně slabé a víc jsem bůhvíproč koukala na seriály. Z filmů stojí za zmínku asi jen Červený střevíček a 7 statečných z kina a pak poeticky romantický a přitom příjemný snímek Cizinci v noci s již obstarožním Robertem Redfordem a Jane Fondou (přeci jen je to film z roku 2017, ale role jim perfektně seděly a oba předvedli velice povedený herecký koncert :o) nebo satirický válečný Králíček Jojo, kterého nám pustila Barjohovic Staršinka, a i když to bylo smutné, jak už tak filmy z válečných dob bývají, nechyběl tam ani humor a fakt se mi to líbilo, i když si nejsem jistá, jestli bych si něco takového sama od sebe pustila, páč jsem posera a válku moc nemusím, ale v tomhle případě by to znamenalo slušné ochuzení (čímž posílám do Plzně opožděné díky :o)

Ze seriálů jsem zkoukla fantasy Světlo a stíny, které nebylo špatné, jakože to mělo hlavu a patu a občas to bylo i napínavé, přičemž postavy mi nelezly na nervy, ale naopak mě zajímaly jejich další osudy, i když jsem si dost často připadala, že na to, abych úplně věděla, která bije a jaké jsou všechny souvislosti, bych musela mít přečtenou knižní předlohu Griša a spol. (a té jsou asi tři série, pokaždé z pohledu jiných postav...). Potom jsem na doporučení Barjohovic Staršinky zhltla Dámský gambit, který mě bavil opravdu hodně (dokonce až tak, že mu chci věnovat samostatný článek :o), no a v srpnu přišla na řadu detektivní Mare z Easttownu s Kate Winslet, která byla taky tuze dobrá (taktéž bude článeček) a momentálně mám rozkoukané Dobré místo, ke kterému nás s Ivou ponoukl Zlomečoun a které mě taky hodně baví :o). Plus jsem za ty dva měsíce přečetla všehovšudy šest knih, z toho valnou většinu tvoří série Papírová princezna, kterou kdysi vychvalovala Chaoska a je to fakt celkem dobré (takové odpočinkové), a teď v srpnu jsem k tomu nakousla ještě historickou ságu Pán hor :o)

No, a to je asi vše, pro úplnost dodám, že od posledního srpnového týdne si po večerech (a někdy i během dne, když mám home office) přitápím, protože teplárny fungují podle pevně daných termínů a nikoli podle aktuálních venkovních teplot, a mně už byla u televize/za PC zima i v dece, resp. v županu :o(