O červencovém prodlouženém víkendu, resp. v pondělí na věrozvěsty, jsem letos již podruhé vyrazila do kina. Bylo totiž lehce pod mrakem a chladněji, takže to nebylo ani na výlet, ani na koupání, a tak jsem si poprvé v životě zkusila koupit lístek přes aplikaci Cinestaru, neb měli k 20. výročí slevy a lístek mě vyšel na 155 Kč, což jsem si řekla, že jde :o)
V sále jsem nakonec byla úplně sama (nejsem si jistá, jestli to vypovídá víc o covidové době, nebo spíš o mém vkusu na filmy :o). Vybrala jsem si animák s názvem Červený střevíček a sedm statečných, po kterém jsem švidrala už před lockdownem (plakátek k němu jsem si stáhla v září 2020) a mně osobně se to líbilo. De facto je to pohádka o Sněhurce jen trochu jinak – královská dcera Sněhurka je krásná jen díky kouzelným červeným střevíčkům, jinak je to tuctová baculka, která se snaží najít svého otce a překazit plány zlé maceše. A trpaslíci? Ti jsou v téhle verzi vlastně zakletí princové, kteří, jakmile se na ně někdo podívá, tak ztrácí výšku :o), s čímž tvůrci v průběhu celé pohádky poměrně vtipně pracují, jako například, když se vůdce party Merlin snažil dosáhnout na knihu v horní polici a pořád za ním někdo chodil :o). Jinak vtipná je i samotná historka o tom, jak vlastně ke svému zakletí přišli :o). Každopádně vysvobodit je může jen polibek od nejkrásnější dívky na světě, takže když se k nim nachomýtne upgradovaná Sněhurka, míní se hoši doslova přetrhnout :o) K tomu nechybí natvrdlý princ Průměrňák (tedy ehm Průměrný :o) nebo přisluhovačská dřevěná zvířátka, z nichž jednoznačně nejroztomilejší byl přerostlý ničitelský králík :o), jo a za zmínku určitě stojí i trpaslík/princ Artuš a jeho potíže s Excalibrem, to bylo taky vtipné :o)
Jako ano, trochu mě tam štvalo ono poměrně okaté moralizování o povrchnosti a vnitřní kráse a tak, ale jinak to byla celkem sranda, sice to nebylo tak dobré jako Na vlásku, na které se odkazovali v plakátech (do toho chyběla Červenému střevíčku ještě jakási jiskra či takové to něco), ale rozhodně to mělo hlavu a patu a neměla jsem pocit, že bych potřebovala lobotomii, abych si to mohla pořádně užít, když už nejsem dítě :o). Zasmála jsem se, odreagovala a z kina jsem rozhodně odcházela spokojená :o)