Múzy na vodě 2021

Když jsem študovala program letošních Múz na vodě, malovala jsem si k tomu takové to krásně prázdninové počasí, kdy budou teplé letní noci a je tudíž radost zajet si na kole na večerní koncert u hladiny Malše, ale letos bohužel s prázdninami ony letní teploty jaksi skončily a přišel spíš déšť, takže jsem dlouho váhala, jestli vůbec na Múzy vyrazit. Nakonec, když v pátek 2. července přestalo v osm večer pršet (Múzy začínaly vždy od půl desáté), zvítězila pevná vůle (a přispěl i fakt, že jako doprovod mělo hrát kvinteto naší zdejší Jihočeské filharmonie) a já oblečená v džínách, svetru a bundě vyrazila za kulturou :o). A bylo to fajn, i když Markéta Irglová zrovna není můj šálek kávy, jako tematický večer to šlo.

Upřímně jsem nějak zazdila, že vlastně dostala Oscara za hudbu (upozornil nás na to komentátor v úvodu koncertu), ale jinak je pořád tak divně alternativní, jak jsem si pamatovala. Proto mě taky její hudba nikdy nijak zvlášť nebrala, jako ano, tu její oscarovou hitovku jsem samozřejmě v rádiu slyšela, ale není to nic, co bych si cíleně pouštěla. Celý koncert byl v podobném duchu a pomohl mi si uvědomit, že její písničky nejmíň v polovině případů vlastně nemají refrén (proto se mi nejspíš tak špatně poslouchají, protože se tam člověk nemá čeho chytit), ale jde spíš jen o jakýsi odvyprávěný příběh s hudbou. Všechny písničky byly v angličtině, což by mi až tak nevadilo, ale horší bylo, že jí nebylo úplně stoprocentně rozumět (buď bylo horší ozvučení, nebo děvče trochu huhňá :o), a to je u písniček, kde jde mimo jiné i o text, trochu průšvih. Navíc jsem si uvědomila, že Markéta Irglová de facto pořád zpívá fistulí, což je takové hodně ukvičené a za chvíli se to bohužel oposlouchá (upřímně já sama si připadám hrozně divně, když bych tak měla zpívat i jen sama sobě doma, ale ona se toho evidentně nebojí :o). Naštěstí koncert vylepšila právě již zmiňovaná Jihočeská filharmonie, resp. její kvinteto (což jsou vlastně všichni naši oblíbení sympaťáci :o), která tam měla moc pěkné party. Mimochodem muzikanti Markéty Irglové mi připadali, že se brali hrozně vážně a celou dobu se tvářili, že jako dělají UMĚNĺ (vlastně i celý koncert začal s asi půlhodinovým zpožděním, protože pořád ladili ozvučení), mně osobně se to ale úplně nedotklo. Jako ano, poslechla jsem si to, ale nebýt těch hostů a pár světlých chvil (asi dvě písničky s irským nádechem byly moc pěkné a seděl k nim její fistulový hlas i celkové aranžmá, takže se mi vážně líbily a kousek jsem si z nich nahrála na mobil), tak to bylo příliš unylé a vlekle něžné, jakože asi éterické a zasněné a tak, ale pro mě osobně spíš ukvílené.

Na závěr nechyběla ona oscarová hitovka, na kterou si přizvala Thoma Artwaye, což byla do doslova a do písmene třešnička na dortu, protože Thom má moc pěkný hlas a (minimálně za mě určitě) zásadně tak vylepšil celkový dojem z večera.

Ona jedna z mála písniček s irským nádechem, která se mi opravdu líbila :o)

Nicméně jsem se nenechala odradit, a když další den nepršelo, vyrazila jsem k Malši i v sobotu 3. července večer. Podle plakátu mělo být na programu něco pop-rockového, tak jsem si řekla, že to zkusím. Těleso se jmenovalo Red Socks Orchestra (a podle slov pana komentátora měli červené nejen ponožky :o) a šlo o partu mladých hudebníků (převážně kluků plus zpěvačka) z moravských Pohořelic, se kterými zpíval Adam Kukačka známý ze Superstar. To vám byl šoumen k neuvěření a de facto to celé držel. Hráli samé známé hitovky v takové lehce swingové úpravě (to asi ty dechy v kapele :o) a Adam má moc pěkný hlas, takže se to krásně poslouchalo. Sice má silný moravský přízvuk, který byl v jeho angličtině překvapivě hodně slyšet (v češtině mi to tak nepřišlo, ale jeho Sunny bylo spíš Sunni :o), nicméně to vynahradil svým nadšením a dobrou náladou, kterou šířila vlastně celá kapela. Bohužel jeho kolegyně zpěvačka Karolínka je nejspíš taky hrozně milá holka, ale na písničky, které si vybrali do repertoáru, neměla hlas, takže to spíš vyřvala, příp. byla trochu falešná, což byla škoda (holt prostě písničky od Adéle jsou těžké klády :o(. Jinak to byl ale moc pěkný koncert, kdy jsem si s Red Socksáky notovala a podupávala do rytmu jedna radost :o). Jo a pokud jde o to oblečení, tak všichni byli v černém s červenými prvky (šály apod., Adam Kukačka měl červené tričko a opravdu i červené ponožky :o).

Mimochodem naše vodotrysky se Adamovi moc líbily, říkal dokonce něco jako: "Kdo se má soustředit na zpěv, když to tady tak krásně stříká." :o)

Ve výsledku tak jediné, co mi opravdu kazilo sobotní umělecký zážitek, byl bezdomovec sedící o pár míst dál, který mi s určitými závany větru slušně smrděl pod nos :o(. Jako má cenu nějak komentovat, že vloni kvůli COVIDu kontrolovali dokonce i počet přítomných osob (dostávali jsme pásky na zápěstí), a letos nebyli schopni nějak pořešit ani homelesáky? No nic. Každopádně i letos navzdory ne příliš letnímu počasí okukovaly pódium z vodní hladiny zase lodičky, šlapadla a dokonce i jeden paddleboard :o). A opět trochu štípali komáři (a to i navzdory dlouhým kalhotám a svetru).

V neděli 4. července pak byla na programu klasika v podání souboru Bohemian Symphony Orchestra Prague. Předvedli takový opravdu průřez nejznámějšími melodiemi, takže zazněla třeba Malá noční hudba, kousek Vltavy, Canon v D moll Johana Pachelbela a asi dva úryvky ze Čtvera ročních dob. Co víc si přát? Moc hezky se to poslouchalo a měla jsem pocit, že to k té řece a vodě a efektnímu vodotrysku tak nějak patří :o). Jinak houslovou sólistkou a údajně i sborvedoucí byla Marie Dvorská (hodně známé jméno, i když o téhle konkrétní jsem určitě nikdy dřív neslyšela :o) a přišlo mi, že jí to tam občas tak nepěkně vrzlo, ale chápu, že naladit nástroje venku na řece ve vlhku není jednoduché, jen mi to v některých pasážích Čtvera ročních dob přišlo, že Talíšek to prostě hraje líp a bez těchhle nepříjemných zvuků a jaksi hlasitěji, ale samozřejmě to může být i o kvalitě houslí a co já vím čeho :o). Každopádně jsem si i třetí večer Múz užila ve svetru a dlouhých džínách, ale šťastná, že jsem se dokopala vyrazit do víru velkoměsta, protože to nakonec vždycky stálo za to (minimálně to bylo poučné) a koneckonců léto je jenom jedno jediné :o)