A teď zase pěkně zpátky k restům a do roku 2020, kdy jsem v sobotu 25. července vyrážela s kolegyněmi z práce poprvé v životě sjíždět Vltavu :o). Mimochodem dokonce i na vodu jsem jela na kole, resp. musela jsem se na něm přiblížit k jedné z kolegyň domů, kde jsem si kolo nechala u jejich domku na zahradě, a odtud nás pak

Na tuhle seriálovou jednohubku (prozatím je pouze jedna série o osmi epizodách, z nichž každá trvá zhruba půl hodinky) mě upozornila kolegyně, jakože je to celkem dobré, ale upřímně jsem čekala něco divácky náročného a zavánějícího depresí vzhledem k tomu, že se seriál zaobírá problémy teenage gayů, lesbiček a vůbec, a ona je to přitom vyloženě

Nejnovější fantasy sérii spisovatelky Sarah J. Maasové jsem začala číst vloni na podzim, a přestože jsem neměla velká očekávání (asi i proto jsem s jejím čtením poměrně dlouho otálela, doma v knihovně jsem ji měla od roku 2021), ve výsledku jsem si její čtení dost užívala. První díl s názvem Rod země a krve jsem si pak dokonce i

Ano, přátelé, věřte nebo ne, Rebarbora po více než dvaceti letech stoupla na ski a užila si naprosto úžasný prodloužený víkend na Šumavě, který opět neměl na svědomí nikdo jiný než Barjoha :o). Ona s rodinou se myslím už směle mohou nazývat takovými mými rozvojovými kouči, protože vždycky přijdou s nabídkou něčeho, o čem už dlouho uvažuju,

Kvůli ne příliš příznivé předpovědi počasí jsem se 15. července 2020 vypravila na Karlštejn ještě o jeden spoj dřív (takže jsem odjížděla z Prahy už před osmou ráno), a i když bych to neměla nikde moc vykřikovat nahlas, aby to náhodou nezaslechl Ivy Choť a ona mě pak nezabila, vyplatilo se si přivstat :o). Se sluníčkem na fotky to sice byla bída,

Úvodem na rovinu řeknu, že politice nerozumím, nemám ji ráda a málokdy nad ní nějak sáhodlouze přemýšlím. Za výkon u mě můžete považovat to, že jsem šla vůbec volit, i když je pravda, že u prezidentských voleb mám alespoň pocit, že skutečně můžu něco ovlivnit, u všech ostatních mám spíš dojem, že vlastně jen přihazuju nepatrné pírko na misku vah a oni

V rámci svého pražského pobytu v roce 2020 jsem v úterý 14. července vyrazila taky do zhruba 130 km vzdálených Slatiňan, kde jsem se chtěla podívat na hřebčín se starokladrubskými vraníky.

Po příchodu z vlakového nádraží jsem nicméně nedopatřením nejdřív navštívila