Kvůli ne příliš příznivé předpovědi počasí jsem se 15. července 2020 vypravila na Karlštejn ještě o jeden spoj dřív (takže jsem odjížděla z Prahy už před osmou ráno), a i když bych to neměla nikde moc vykřikovat nahlas, aby to náhodou nezaslechl Ivy Choť a ona mě pak nezabila, vyplatilo se si přivstat :o). Se sluníčkem na fotky to sice byla bída, ale aspoň jsem se v pohodě dostala na všechny prohlídky, na které jsem chtěla, a nemusela jsem stát frontu u pokladny, po obědě už totiž byla proklatě dlouhá a houstlo i množství lidí všude kolem.
Já stihla I. základní okruh od 10 hod. s poměrně šikovným průvodcem, který na první pohled vypadal trochu jako namachrovaný hejsek, ale výklad měl pak moc pěkný. Řekl nám vše podstatné ze života Karla IV., jakože měl čtyři manželky a na rozdíl od Jindřicha VIII., který jich měl šest (přišlo mi docela vtipné, že jsem zrovna v té době začala znovu koukat na seriál Tudorovci, modří vědí pročpak asi :o), je nenechával popravovat, ale umíraly mu přirozenou cestou a vždy velmi mladé. A po prvních dvou manželstvích měl syna Václava, který bohužel zemřel ještě, než mu byly dva roky (ve středověku bylo prý běžné, že se dalším narozeným dětem dávala jména těch předešlých zemřelých).
pise.cz/img/425913.jpg" alt="Karlstejn 21" width="340" height="255" align="absMiddle">
Hrad Karlštejn byl založen v roce 1348 českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů (pro císařskou římskou korunu, nikoli původně pro tu naši Svatováclavskou, a především pro uložení svatých relikvií), i proto se nachází na kopci, protože platilo, že čím blíž k nebi, tedy čím výš, tím se jednalo o důležitější náboženskou stavbu (i proto je 60 m vysoká Velká věž postavena na nejvyšším místě skalního ostrohu). Stavba byla dokončena roku 1365, kdy byla vysvěcena kaple sv. Kříže ve Velké věži, a protože se jednalo o pokladnici a pevnost, byly mosty mezi věžemi pouze dřevěné, aby se daly v případě obléhání shodit či spálit. Karlštejn byl v historii obléhán pouze dvakrát – poprvé neúspěšně a bez větších škod husity v roce 1422 a podruhé na konci třicetileté války Švédy, kteří byli úspěšnější, ale stejně nedobyli Velkou věž, i když se prý vlastně neví proč, neb prostředky na to měli (přece jen měli děla a technologie 17. století proti hradu ze 14. století).
Jinak co se oněch českých korunovačních klenotů týče, tak ty byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn přepraveny už na počátku husitských válek a s krátkými přestávkami tady byly uložené skoro dvě stě let. Odvezeny byly až se začátkem třicetileté války, kdy přestal být hrad bezpečný, konkrétně 22. června 1619. Jinak Ferdinand II. v roce 1625 daroval celé panství i s hradem své manželce Eleonoře jako trvalé věno královen, což je v souvislosti s veselohrou Noc na Karlštejně poměrně vtipné, ale podle našeho průvodce nebyla nikdy pravda, že by ženy měly přístup do hradu zakázán, královna a její dvorní dámy měly k dispozici dokonce celé jedno patro. Přístup jim byl odepřen pouze do třetího patra Velké věže, aby tam náhodou nerozptylovaly strážce pokladu :o)
Vstupní hala (foto z oficiálních stránek hradu Karlštejn)
V rámci základního I. okruhu, který nese podtitul Císařská rezidence Karla IV., si můžete prohlédnout Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, renesanční interiéry děkanství, Karlovu ložnici s kaplí sv. Václava nebo Královský sál předků. Většina místností je celkem malá a má poměrně strohé vybavení, přičemž největším přepychem bylo dřevěné táflování na zdech kvůli lepší tepelné izolaci. Jinak v ložnici měl Karel IV. kromě kaple i dvířka do fraucimoru, tedy do ženské části hradu :o)
Potom jsem plynule pokračovala na III. okruh neboli prohlídku Velké věže (bez kaple sv. Kříže, tam musíte mít na prohlídku rezervaci i jako jednotlivec a vstupné je 550 Kč), kde jsme měli taky moc sympatickou paní průvodkyni. Byla správný nadšenec a upozornila nás třeba i na takový detail jako byla vůně u vchodu do kaple sv. Kříže – jsou to prý barvy z toho velkého množství deskových obrazů uvnitř (vonělo to trochu jako Indulona :o). V rámci prohlídky jsme se podívali do bývalé strážnice, zbrojnice i nahoru na ochoz, odkud byl hezký výhled na hrad i do jeho okolí (jen škoda, že nebylo sluníčko).
Od vstupu na nádvoří až nahoru prý vede 297 schodů a zajímavostí bylo i to, že pod podlahou ve zbrojnici (tedy u stropu kaple sv. Kříže) jsou umístěny jakési vany, aby se příp. strop nezhroutil dovnitř do kaple jako takové a stejně tak, aby případně voda při hašení požáru stékala spíš bokem a nezničila tak hlavní "poklad" Karlštejna (soubor 129 deskových obrazů mistra Theodorika je prý největší na světě).
Po skončení prohlídky nás paní průvodkyně vypustila na hradní ochoz, odkud bylo možné se podívat i do Hodinové věže, kde se kromě zachovaného renesančního hodinového stroje z doby Rudolfa II. nachází také Svatokateřinský zvon, který byl zhotoven již v době Karla IV., konkrétně prý v roce 1372 (poté byl přelit v roce 1605), a který byl původně zavěšen v hradní zvonici v jihozápadní hlásce opevnění Velké věže.
Stejně tak jsem při následném šmejdění po karlštejnských nádvořích mrkla i do Studniční věže, kde se původně nacházela pekárna a prádelna, je dodnes k vidění čerpací mechanismus se šlapacím kolem na lidský pohon (tedy, že uvnitř běhali lidé a během deseti minut prý naplnili a vytáhli sedmdesáti litrový okov s vodou) a 78 metrů hluboká studna, resp. rezervoár pitné vody napouštěný podzemní štolou z nedalekého potoka. Studna se údajně používala až do roku 1911, kdy byl na Karlštejn zaveden vodovod.
Můj celkový dojem z Karlštejna je, že je menší, než jsem čekala (de facto je to jen shluk věží a věžiček :o). Z filmu Noc na Karlštejně máte pocit, že jde o rozsáhlý hradní komplex, kde je všude spousta místa na pobíhání a zpívání, ale ve skutečnosti jsou ta nádvoří dost stísněná, navíc na kusu probíhala rekonstrukce, je tam stánek s občerstvením, zkrátka takový malý hrádek vystavěný spíš vertikálně :o). Není proto divu, že se mi moc nedařilo dostat do hledáčku nějaký celkový záběr. Samozřejmě jsem čekala, že na Karlštejně bude předraženo a taky že bylo, ale jinak tam bylo překvapivě fajn :o). Z Prahy tam jezdí příměstský vlak přímo z Hlavního nádraží a od vlaku na hrad je to slušná procházka, poslední část navíc dost krpál, ale aspoň jsem si protáhla nohy a při stoupání do kopce jsem si mohla všímat i takových blbostí, jako byla spousta velkých šneků na zahradní zdi :o)
V Karlštejně je vlastně skoro všechno do kopce, ale výstavních šneků tam mají požehnaně :o)