Na tuhle seriálovou jednohubku (prozatím je pouze jedna série o osmi epizodách, z nichž každá trvá zhruba půl hodinky) mě upozornila kolegyně, jakože je to celkem dobré, ale upřímně jsem čekala něco divácky náročného a zavánějícího depresí vzhledem k tomu, že se seriál zaobírá problémy teenage gayů, lesbiček a vůbec, a ona je to přitom vyloženě feel good podívaná :o)
Seriál vychází z komiksové předlohy, takže má mile "kreslené" úvodní titulky a občas i v průběhu děje tam poletují přikreslení motýlci, srdíčka nebo prostě jen listy stromů coby nápověda, jak to mají jednotlivé postavy s city (a třeba i blesky, když to mezi hrdiny jiskří :o).
Hlavní hrdina, patnáctiletý Charlie je s tím svým širokým bezelstným úsměvem a lachtaním máváním rukou na rozloučenou nepopiratelný gay od prvního momentu, kdy se s ním setkáte (a taky to nijak netají :o). Zároveň je ale neuvěřitelně čistý a nevinný, takže mu prostě tu jeho lásku přejete a držíte mu palce, aby to vyšlo. A Nick? Ten je strašně sladkej, líbily se mi ty jejich whatsappové konverzace, kdy neustále přepisovali a mazali možné odpovědi, takže jste vlastně byli svědky jejich myšlenkových pochodů, a taky jak pak netrpělivě posouvali konverzaci, jestli už se objeví odpověď, nebo jak se trápili nad odpověďmi a pak se nad mobily culili :o). Tvůrci krásně vystihli všechny ty nejistoty, váhání a přešlapy a Nickovo tápání nad vlastní sexuální orientací bylo prostě k sežrání (nejdřív jestli je gay, a pak když zjistil, že se mu u Pirátů z Karibiku vlastně líbí jak Keira Knightley, tak i Orlando Bloom :o) a přišlo mi to i dost vtipné. A kupodivu to bylo vlastně i dost napínavé, protože třeba v těch prvních asi třech epizodách jsem tak trochu tušila, že by Nick mohl Charlieho city opětovat (podle těch kreslených poletujících listů a pak časem i srdíček), ale bylo zřejmé, že bojuje sám se sebou, a bylo celkem napínavé to sledovat, jak si s tím nakonec poradí :o)
A skvělé jsou i ostatní postavy – třeba trenérka rugby, která je taková trošku hrubozrnná žena, ale pak zjistíte, že by se Charlieho bez váhání zastala, nebo Charlieho táta, ten byl naprosto boží, jak ho tak nenápadně podporoval a strachoval se o něj, nebo Charlieho sestra Tori, ta byla hustá, jak se vždycky zničehonic neslyšně objevila jako duch a trochu bráchu vyděsila (navíc na první pohled vypadá jako ta holka z hororu Kruh :o), ale vlastně byla zlatá. Super byla i Nickova máma nebo máma jejich kamaráda Taa, ale celkově v tomhle seriálu dospěláci moc prostoru nedostávají a prim hrají hlavně teenageři, takže Charlie a jeho kamarádi: filmový fajnšmekr s dost radikálními názory Tao, stále dobře naložený Isaac, který má při každé příležitosti nos zabořený v knize, i když se to zrovna úplně nehodí a jdou si třeba zahrát bowling, a Elle, která je transgender a nově přestoupila z klučičí na dívčí školu, což je další téma, které se v seriálu řeší, a pak ještě její nové kamarádky Darcy a Tara, které jsou lesbičky – takže ano, u tohohle seriálu si přijdou na své opravdu všichni :o)
Jako nečekala jsem, že se mi Srdcerváči budou tak moc líbit, ale jsou fakt hodně povedení a dobře natočení, takže mi třeba ani to líbání kluků s klukama a holek s holkama nepřišlo vůbec divný (což možná kdyby mi o tom jen někdo vyprávěl, tak bych se asi trochu bála, jestli to nebude působit rušivě a zvláštně), ale bylo to spíš sladký a romantický a naprosto přirozený, jakože láska je prostě láska a je hezké, když je opětovaná, a zkrátka ji těm mlaďochům přejete :o). Mimochodem i herci samotní jsou hrozně mladí – třeba představitel Nicka má osmnáct let (je ročník 2004, zabte mě! Pořád mám zažité, že tyhle roky narození jsou ještě děti :o). Každopádně si troufám tvrdit, že pokud nejste úplně homofobní a jiná sexuální orientace vám nějak vyloženě nevadí, budete se u seriálu bavit stejně dobře jako já. A možná to pro vás bude i podobně návykové, kdy mi bylo vážně líto, že to po oněch osmi epizodách skončilo, protože mi s klukama bylo prostě dobře :o)
