Nejspíš jste zaregistrovali, že ačkoli se mi poslední dobou čas od času daří vyplodit nějaký ten článek, jaksi už ke své velké hanbě nezvládám odpovídat na vaše milé komentáře :o(. Současné komentářové kóma trvalo už někdy od února a před chvílí jsem ho konečně napravila (a moc se omlouvám za tak obludné
Myslíte, že se dá odvyknout psát? Jakože vyjít ze cviku a prostě ztratit schopnost formulovat myšlenky? Protože já měla vždycky za to, že buď v sobě to puzení dávat své vnitřní pochody a názory "na papír" máte, nebo ne, a že je to záležitost celoživotní, zkrátka niterné nastavení stejně jako jsou lidi extroverti nebo introverti. A
Nevím, jak u vás, ale můj červen stál celkem za houby. Začátkem měsíce mi zateklo do předsíně z rozbitého dešťovodu, a že jako pořádně – nejen louže vody na podlaze, ale i odlupující se omítka různě na stěnách a stropě :o(. A samozřejmě představenstvo našeho sdružení vlastníků je odjeté na chalupě, takže jsem obvolávala koho jen šlo. Nakonec
Tak jo, přiznejte se, kdo to byl. Přiznejte se a nic se vám nestane. Kdo z vás mi ukradl březen? Sotva jsem se minulý týden smířila s myšlenkou, že už máme třetí měsíc letošního roku, zničehonic mě lidi přesvědčují, že už je zítra duben :o(
Jak asi správně tušíte, i březen jsem
Kromě úplného začátku měsíce února, kdy jsem si užila báječný prodloužený víkend na horách s Barjohovými (viz zde), to nebyl zrovna pěkný měsíc. Když pohasla euforie z lyžování a nastoupila tvrdá realita, docela slušně mě to semlelo. Krom vcelku nepříjemných úkolů v práci
Upřímně řečeno si vlastně nevzpomínám, kterou nohou jsem na Nový rok vstala z postele nebo kterou jsem vykročila z bytu, ale vy určitě i tak víte, jak to myslím :o)
Ale to už jste si asi všimli, že? Jako listopad byl solidní masakr. Nejen že jsem musela na služebky, což člověku nepřidá (kromě kontroly fakt velkého projektu, jejíž příprava mi dala docela zabrat, jsem byla i na školení komunikace, kde jsme museli přehrávat scénky – pro introverta učiněné peklo), ale když už jsem si říkala, že bude klid, přišla