Smolný červen

Nevím, jak u vás, ale můj červen stál celkem za houby. Začátkem měsíce mi zateklo do předsíně z rozbitého dešťovodu, a že jako pořádně – nejen louže vody na podlaze, ale i odlupující se omítka různě na stěnách a stropě :o(. A samozřejmě představenstvo našeho sdružení vlastníků je odjeté na chalupě, takže jsem obvolávala koho jen šlo. Nakonec mi tam zateklo minimálně dvakrát, protože pršelo každou chvíli, že jo, než to teda údajně firma opravující střechu nějak spravila (i když nedávno se mi zdálo, že je tam po dešti zase cítit mokrá zeď, ale flek se nikde neobjevil žádný, tak čert ví :o(. Jo a taky mi (možná i kvůli vší té vodě ve zdech, ale dokázat to nemůžu) shořela rychlovarná konvice, a to tak, že vyhodila až velký jistič na chodbě (ne jenom pojistky v bytě), takže mi pak musel asistovat taťka, neb vůbec dostat se do skříně s jističi bych asi bez pomoci nezvládla :o(

Pak jsem odstonala služební cestu na školení do Prahy vlakem, neb České dráhy si pletou kupé s cestujícími s chladícími vozy na syrové maso a podle toho pouští klimatizaci, přestože venku nepanují žádné tropy, a průvodčí moji prosbu o regulaci odbyla s tím, že je to centrální v celém vagónu, nazdar :o(. A když jsem se po nějakých deseti dnech vyhrabala z nachlazení, začal mě pro změnu zlobit zub moudrosti :o(. Což bylo o to horší, že už se kvapem blížil termín naší dovolené v Itálii, a já měla dost strach, že jestli mi budou zub trhat, budu ještě bůhvíjak dlouho jíst jen kašičky (i když už je to nějakých šest nebo sedm let, pořád mám v živé paměti, jak se mi dlouho hojil ten poslední vytržený moudrák a jaké to bylo martýrium :o(. Naštěstí asi zafungovala psychosomatika a zub i rozbouřená dáseň se uklidnil, takže mě ani nemuselo trápit, že příp. objednání se na stomatochirurgii je nejspíš v řádu týdnů (super :o(. Pak mě teda ještě malinko zlobil klasický zub, resp. mezizubní plomba, jenže když máte zubaře, jehož ordinace funguje na principu Moje ambulance, takže nikdy nevíte, kdo vás bude ošetřovat, odešla jsem se zuby ošetřenými jakousi ochranou vrstvou kvůli nedostatečné sklovině, jakože vlastně jen citlivé zuby (to mám od malička kvůli tetracyklinu), aniž by se "paní doktorka" vůbec koukla na rentgen nebo do mojí karty :o(. Celý měsíc jsem byla navíc unavená, ale jakože fakt vyšťavená (a horka posledních dní tomu taky nepřidala), a i tak nějak psychicky otrávená, rezignovaná a pesimistická. Kvůli únavě jsem nestíhala běžné věci, všechno tak nějak drhlo, až jsem občas měla pocit, že jsem zavalená tisícem drobných úkolů, a nechtělo se mi dělat vůbec nic (a často jsem neměla sílu na nic jiného, než sedět na gauči a koukat na telku nebo prostě jen do blba a u toho ještě nejlépe něco pokutovat :o(.

No a aby se to nepletlo, závěrem měsíce jsem se hecla a vyrazila na výlet do Krumlova jen proto, abych zjistila, že cíl mé cesty – bývalý kostel sv. Jošta, kde nyní sídlí Muzeum voroplavby – je kvůli jakémusi festivalu provazochodců zavřený :o(. Fakt nevím, na co mají webové stránky s aktualitami, když tam o tom nedali ani čárku, a dozvěděla jsem se to až na místě na základě telefonátu, když jsem viděla cedulku na dveřích :o(

Takže toliko k fiasku jménem letošní červen. Jediným pozitivem byl víkend v Telči na jeho úplném začátku, který jsem si neskutečně užila, byť byl ve skutečnosti plný nicnedělání (ale vlastně se taky neobešel bez pár krachů jako bloudění kvůli objížďkám nebo katastrofálnímu obědu v řecké restauraci v Jihlavě nebo ztracení platební karty, která mi zapadla do díry u bankomatu :o(. A pak jedno jediné koupání ve Vltavě teď na konci června. Doufám, že do července vykročím pravou nohou a podaří se mi trochu vyzrát aspoň na tu zatracenou únavu, protože to je pěkná otrava a jsem kvůli tomu pak sama na sebe naštvaná, nemluvě o tom, že mám pocit, že čím víc si povolím otěže a dovolím si odpočívat, tím míň toho vlastně zvládám a celkově mám i tím míň energie :o(

Vám přeju krásné a pohodové prázdniny, užijte si je ve zdraví a na podzim, doufám, budeme sdílet samé hezké zážitky :o)