Nejnovější fantasy sérii spisovatelky Sarah J. Maasové jsem začala číst vloni na podzim, a přestože jsem neměla velká očekávání (asi i proto jsem s jejím čtením poměrně dlouho otálela, doma v knihovně jsem ji měla od roku 2021), ve výsledku jsem si její čtení dost užívala. První díl s názvem Rod země a krve jsem si pak dokonce i

Na tuhle knížku mě opět navnadila damn-girl, takže když jsem ji viděla u nás v knihovně, půjčila jsem si ji k přečtení a nebudu lhát, měla jsem z ní trochu strach, protože přece jen pojednává o docela těžkých tématech. Nicméně Eleanor mě mile překvapila. Je psaná hrozně čtivě, a i když je hlavní

Bůhvíproč jsem si původně myslela, že jde o další dystopii se společenskými kastami (ale upřímně řečeno hesla typu "Tihle Royalové vás zničí" prostě jsou – možná i díky ne úplně povedenému překladu – trochu zavádějící :o). Každopádně jsem se do čtení pustila, když Papírovou princeznu u sebe na blogu pochválila Damn-girl

Na Medvědín mě na svém blogu poměrně dost navnadila damn-girl (které tímto děkuji za super tip :o), a tak když jsem na něj narazila u nás v knihovně, rozhodla jsem se ho zkusit. Jedinou knihou, kterou jsem předtím od Backmana přečetla,

Letošní poslední lednová přečtená kniha, kterou mi kdysi dávno někdo doporučil v souvislosti s jinou skvělou přečtenou knížkou s názvem Aspoň trochu normální a tématem posttraumatického stresového syndromu vojáků vracejících se z válečné

Po přečtení autorčiny předešlé knihy Meč a ptáček, která se mi opravdu hodně líbila, jsem dvakrát neváhala a její další knihu jsem si nechala dát k narozeninám :o). Vítr to ví je však úplně jiná a přiznám se, že jsem ze začátku měla problém se začíst a nechat

Název i obálka téhle knihy budily dojem, že půjde o nějaké dětské fantasy v duchu Harryho Pottera, a tak mě docela dlouho míjela, až jsem na ni jednoho dne někde viděla slova chvály a KONEČNĚ jsem si přečetla i anotaci, ze které jsem zjistila, že jde o "obyčejný" historický román s trochu nevšední hrdinkou, a velice rychle