Nebudeme si nic nalhávat, stejně jako každý jiný rok, i ten s číslem 2022 měl své dobré a špatné události, nicméně já jsem se rozhodla držet se pozitivního myšlení a zrekapitulovat si jen to hezké, co z uplynulého roku stojí za zapamatování :o)
Například že se mi vloni začátkem
Jen pro pořádek: nejsem žádný Grinch, Vánoce mám ráda a letos jsem si dokonce překvapivě užívala advent, nic jsem nehrotila a spíš jsem nechávala věci volně plynout, což bylo hrozně fajn (nemluvě o vánočním stromku, který jsem si letos ozdobila prostě jen proto, že jsem chtěla, a dělal mi vážně radost celou dobu, co ho v obýváku mám :o). Svátky
Jo, já se letos mám! Předvánoční koncerty Jihočeské filharmonie s Nezmary jsou pro mě už krásnou tradicí a přiznám se, že jsem si snad každý rok říkala, že jsou ty koncerty tak skvělé, že bych na ně šla klidně i víc než jednou, a představte si, že se mi to letos skutečně povedlo! Kromě již tradiční návštěvy koncertu s jednou kamarádkou,
Zatímco všude jinde chodí čerti, do Českých Budějovic přilétá 5. prosince anděl (tedy ne, že by u nás čerti s Mikulášem nechodili taky :o). Letos si ten nebožák slanil z Černé věže po dvouleté covidové pauze, a protože to bylo v pracovní den, neodolala jsem a vyrazila jsem se na něj na náměstí podívat. Konečně jsem si tak vychutnala
Ne. Nebojte se, až takhle černé myšlenky mě naštěstí zatím nepřepadly. I když mám poslední dobou pocit, že se můj život skládá jen z toho, že spím, chodím do práce a občas si z nouze něco uvařím nebo maličko poklidím, takže jako bych vlastně ani nežila. Nicméně tenhle článek se týká mé snahy o kompenzaci pracovního přetížení nějakým tvůrčím
S názvem "Will Of The People" vyšlo už letos v srpnu, nicméně já jsem si ho poslechla až koncem října při skládání puzzle (a to ještě byla solidní náhoda, že jsem si na něj vzpomněla, že bych si ho jako konečně mohla taky poslechnout :o). Očividně už nejsem ona zapálená fanynka jako kdysi, protože mi tentokrát unikly i postupně vydávané singly, o
Měsíc se s měsícem sešel a já pořád nic nesepsala :o(. Ale upřímně se vlastně moc nedivím, protože kvůli náročné práci, kdy se fakt musím pekelně soustředit celých osm hodin, si mozek vyždímu na pracovišti, a pak už mi nezbývá kapacita na cokoli dalšího a jsem ráda,