Jo, já se letos mám! Předvánoční koncerty Jihočeské filharmonie s Nezmary jsou pro mě už krásnou tradicí a přiznám se, že jsem si snad každý rok říkala, že jsou ty koncerty tak skvělé, že bych na ně šla klidně i víc než jednou, a představte si, že se mi to letos skutečně povedlo! Kromě již tradiční návštěvy koncertu s jednou kamarádkou, jsem se totiž letos "obětovala" a vyrazila ještě jednou s Barjohou :o)
S kamarádkou jsme šly hned na první letošní koncert v řadě, v pondělí, a bylo to trochu znát. Měla jsem pocit, že všichni tak trochu našlapovali po špičkách a byli malinko opatrní, jako by zkoušeli, jestli si to ještě dobře pamatují, dokonce hned po první písničce (a pak i po několika dalších) Tonda Hlaváč pronesl do ticha úlevné: "Jo!" :o). Sice samozřejmě nechyběly ty jejich vtípky a pošťuchování, například k tomu, že se pan dirigent Talich zná s Nezmary déle než se svojí ženou (s Jihočeskou filharmonií prý hrají už čtrnáct let – mimochodem divila jsem se, že se letos shodli, většinou to byl oblíbený předmět vzájemných sporů :o), nebo v souvislosti s jejich budoucím výročím 45 let hraní coby kapela ve stejném složení, které budou mít příští rok, si neodpustili špičku, že tak dlouho vydrželi snad jen Rolling Stones :o). A taky tvrdili, že se k nim tím pádem Šárka Benetková coby benjamínek přidala, když jí byly tři roky, ale vypadala na čtyři :o)
Upřímně jsem měla po oné vynucené pauze dojem, že ty jejich písničky v aranžmá s orchestrem znějí ještě líp, než jsem si pamatovala, a bylo to prostě dechberoucí a úžasné. Vychutnávala jsem si vybrnkávání na kytary i melodie, které se přelévaly orchestrem z jedné sekce do druhé (tohle prostě zbožňuju), a samozřejmě jsme si s Nezmary i zazpívaly a nechyběly ani vánoční propriety :o). Jinak se přiznám, že mě potěšilo i to, že svoje nejoblíbenější písničky "Písek" a "Hej, člověče boží" už jsem schopná na kytaru taky zahrát (byť samozřejmě na jejich profi úroveň absolutně nemám a nedělám si iluze, že někdy mít budu), ještě bych chtěla někde vykutat akordy k "Zas mi scházíš" :o)
Zkrátka pondělní koncert jsme si s kamarádkou užily v decentním módu, lehce pobavené a naladěné na Vánoce, ale co se dělo ve středu, dámy a pánové, to byl úplně jiný kalibr :o). Začalo to už samotným příchodem pana dirigenta s košilí rozhalenou od krku a hned následným výbuchem smíchu Tondy Hlaváče, neb kdosi nalomil panu dirigentovi hůlku, takže její špička trčela v dost nepřirozeném úhlu. Pan Talich nakonec onen kousek odlomil a pak se mu Nezmaři pro změnu v průběhu celého koncertu posmívali, že má krátký nástroj (zkrátka si neodpustili různé narážky, jako že tím nedosáhne na dechy, nebo jestli vás dokáže tím párátkem dirigovat apod. :o). V jinou chvíli se tam pak chichotali jak malí kluci u nastavování mikrofonu pro Čárdyho montáž, byť to naštěstí nijak slovně nekomentovali (nám v předních řadách to i tak bohatě stačilo a bylo naprosto jasné, co za dvojsmysly se jim asi tak honí hlavou :o). Každopádně se mi líbí, že z těchhle svých vtípků gentlemansky vynechávají Šárku Benetkovou a prostě si jedou onu rozjívenou linku jen mezi sebou.
Nicméně nejbrutálnější kousek, kterého jsem byla za oněch sedm let, co na jejich koncerty chodíme, svědkem, přišel v momentě, kdy Tonda Hlaváč nasadil akord na kytaru a orchestr se k němu připojil v jiné tónině. Nastal menší zmatek, kontrola ladění, druhý pokus a opět stejný problém. To už se pan dirigent neudržel a vybízel ho, že to přece musí hrát o půl tónu výš, čemuž se Hlaváč bránil se slovy, že to vždycky hrají od G, ale bylo vidět, jak je nahlodaný a vlastně neví, kde se stala chyba. Naštěstí napotřetí už se nad ním slitovali a disharmonií už ho netrápili, takže nakonec mohli písničku v klidu odehrát, ale i tak to byl dost škarohlídský kousek, protože přece jen když celý orchestr začne hrát jinak než vy, je to trochu přesilovka a zviklalo by to asi kdekoho :o). Po písničce pak Nezmaři vysvětlili, že si za to můžou tak trochu sami, protože s těmihle poťouchlostmi začali před lety oni, když panu dirigentovi kus partitury polepili smajlíkem (Pavel Zajíc: "No, smajlíkem... takovým hranatým ,smajlíkem‘" :o)
U vánočních propriet pak Tonda Hlaváč prohlásil, že zlaté parohy dostal od manželky a neví proč, což Pavel Zajíc kvitoval tím, že přece není pořád doma a jezdí po koncertech, tak co se diví :o). Mimochodem vánoční čepičku jsem měla pro Barjohu nachystanou k zapůjčení, aby si mohla užít koncert jaksepatří, ale přijela připravená a přivezla si čepičku vlastní (já jsem si ponechala své obligátní sobí parůžky s rolničkami, byť už léta tajně pokukuji a toužím po
Jo a vtipné byly taky "lehké" soutěžní otázky pana dirigenta typu druhé jméno třetí manželky ne příliš známého skladatele apod., které pak teda naštěstí vždycky zmírnil na něco uhodnutelného, byť pro mě stejně nedosažitelného, ale když pak zabrousili do filmové sféry a začali s erotickým snímkem Toma Cruise (kde údajně zazněl Šostakovičův Waltz č. 2, ale myslím si, že byl i v jiným snímcích), věděla jsem, že je to Eyes Wide Shut (český název neznám), a i když jsem ten film nikdy neviděla (a nevěděla jsem ani režiséra, což byla první soutěžní otázka), pamatuju si, že ve své době vyvolal docela skandál a mám pocit, že se po něm Cruise s Kidmanovou dokonce rozvedli, a tak jsem řekla jeho název nahlas a představte si, poprvé v životě jsem si za to odnesla domů plecháček Jihočeské filharmonie :o). Barjoha se mě pak na to konto zeptala, jestli se se mnou může chlubit, což jsem jí blahosklonně dovolila, a na památku jsem se se svou trofejí nechala vyfotit na schodech :o)
Takže koncert naprostá bomba, nicméně když už u mě byli Barjohovic na návštěvě, nešlo by to bez zajížďky do Českého Krumlova, kam jsme vyrazili ve čtvrtek dopoledne (a moji drazí Barjohovi mi tak splnili další z mých tajných přání, na která většinou nebývá o adventu čas :o). Trhy na náměstí byly sice menším zklamáním, neb ze všech stánků byly otevřené všehovšudy maximálně tři, a to jen s punčem nebo jídlem (v tomhle ohledu letos naše budějovické trhy válely a jsem ráda, že jsme se na ně zašly s Barjohou večer po koncertě a chvilku i před ním podívat :o). Ale vynahradilo nám to malebné historické centrum tematicky poprášené sněhovou nadílkou a s malými ozdobenými stromečky na každém rohu, o kamínkárně ani nemluvě. Zašli jsme se podívat i na zámecké nádvoří, nakoukli k medvědům (toho mi bylo mimochodem malinko líto, protože normálně už by měl asi touhle dobou spát zimním spánkem, ne?) a vůbec se kochali vůkol, přičemž se mi zcela náhodou podařilo v jednom z krámků koupit si tuze pěkné kožené dámské rukavice s kožíškem (tak je budu mít ještě pod stromeček :o). Krumlovskou epizodu jsme uzavřeli tradičně výborným obědem Na Louži, byť teda bylo trochu strašidelné, že jsme tam byli jedinými sedícími hosty (ono celkově byl ten Krumlov nějaký vylidněný), ostatní si tam chodili jen pro oběd do krabičky s sebou. Škoda přeškoda, že ten čas s přáteli a vůbec s lidmi, se kterými je vám dobře, vždycky tak rychle uteče :o(. Ale v každém případě mě Barjohovic nabili tou správnou dávkou pohody, nechali mě úplně zapomenout na stres a přivezli mi milou vánoční atmosféru, ve které se vznáším trochu ještě i teď a snad mi vydrží až do Štědrého dne :o)
I ten betlém máme v Budějovicích hezčí :o)
Ovšem panoramata jsou v Krumlově přece jen jaksi malebnější :o)
Jinak vánoční náladu jsem přiživila ještě i ve čtvrtek v podvečer, kdy mě kolegyně z práce ukecala na zpívání koled na schodech Jihočeského muzea, kde vystupují s lidovým souborem Úsvit, a i když jsem z toho měla původně trochu strach, bylo to naprosto skvělé. Pro podobné sklerotiky a nepěvce tam měli nachystané texty koled, hráli nám k tomu na dudy a housličky a vůbec lidové nástroje (a já si u toho uvědomila, že většina koled má naštěstí poměrně jednoduché melodie, které opravdu stačí zahrát na ukázku a člověk už se chytá), děti v přestávkách recitovali básničky, no prostě vánoční atmoška jak víno :o). Navíc jsme se tam všichni na těch schodech tak mačkali, že jsem mohla držet papíry s textem i letitému pánovi vedle mě a udělat tak dobrý skutek (přišlo mi milé, jak mi pak na konci jeho manželka, sedící o schod výš, protože jinam už se nevešli, děkovala :o). A vůbec to bylo takové hezky pospolité a laskavé, že jestli to jen trochu půjde, vyrazím příští rok zas :o)
A co vy? Užíváte si aspoň trochu krásy adventu a předvánoční kouzlo? Já si v tom letos vyloženě libuju a troufám si tvrdit, že konečně mám advent, o jakém jsem snila :o)