Nebudeme si nic nalhávat, stejně jako každý jiný rok, i ten s číslem 2022 měl své dobré a špatné události, nicméně já jsem se rozhodla držet se pozitivního myšlení a zrekapitulovat si jen to hezké, co z uplynulého roku stojí za zapamatování :o)

Například že se mi vloni začátkem

Jen pro pořádek: nejsem žádný Grinch, Vánoce mám ráda a letos jsem si dokonce překvapivě užívala advent, nic jsem nehrotila a spíš jsem nechávala věci volně plynout, což bylo hrozně fajn (nemluvě o vánočním stromku, který jsem si letos ozdobila prostě jen proto, že jsem chtěla, a dělal mi vážně radost celou dobu, co ho v obýváku mám :o). Svátky

Měsíc se s měsícem sešel a já pořád nic nesepsala :o(. Ale upřímně se vlastně moc nedivím, protože kvůli náročné práci, kdy se fakt musím pekelně soustředit celých osm hodin, si mozek vyždímu na pracovišti, a pak už mi nezbývá kapacita na cokoli dalšího a jsem ráda,

Je mi jasné, že si asi říkáte, co se děje? Září se pomalu chýlí ke konci a Rebarbora se vůbec neozývá?! No, věřte nebo ne, srpen byl událostmi a výlety snad ještě nabitější než červenec (přece jen tam nebylo 14 dnů dovolené v kuse na jednom místě, že :o) a od poslední třetiny měsíce nás dost drtí i v práci (nemluvě o tom, že i září mám

Dnešním dnem je to přesně třináct let, kdy si svá pisatelská nutkání vylévám tady na píše.cz. A upřímně řečeno, byť se mi cokoli nad dekádu zdá až podezřele dlouho, moc se toho vlastně za tu dobu (nebo minimálně za oněch posledních několik let) nezměnilo – pořád přes léto nestíhám psát a pořád mám v záloze

A i když je to mazec, mám se vlastně skvěle :o). Červen byl zážitky doslova nadupaný, takže jsem ani jeden víkend neseděla doma, ale pořád se něco dělo a někde jsem trajdala, dokonce i po večerech ve všední dny :o). Původně jsem si sice plánovala, že bych při tom všem ráda sepisovala i články (a nejlépe dopsala ještě i poslední dva loňské resty –

Víte, podle čeho poznám, že je toho na mě moc a začínám mlít z posledního? Když mám ono všudypřítomné puzení, že jsem něco chtěla, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, co to bylo (většinou je to celá řádka věcí, ne jenom jedna, tak proto). Když v bytě pro něco vyrazím a v půli cesty mi dojde, že vlastně nevím, pro co. Když v práci nepozdravím