Letos se mi nějak nedařilo naladit se do toho pravého vánočního módu. Nejvíc vánoční nálada mě chytla v listopadu, kdy jsme plánovali společný víkend s Barjohovými (ze kterého potom sešlo, ale to už je jiná kapitola). A pak ještě začátkem prosince, když napadla ona štědrá sněhová nadílka u nás klasifikovaná jako kalamita (ale důvodem prý bylo

Červenec se vypařil jak od ohýnku dým a já z něj zhruba polovinu strávila mimo realitu v překrásné rutině koupání v moři a přejídání se melouny a výbornou zmrzlinou v mé milované Itálii (ale i tak mám pocit, že mi nejmíň týden musel někdo ukrást, jak to rychle uteklo :o(. Každopádně konec července znamená další blogové výročí, a přestože

V době mého intenzivního obdivu Michaila Baryšnikova se mi zrodil v hlavě nápad, že by bylo hezké dojít se na vlastní oči podívat na nějaké živé baletní představení. A tak jsem si vyhlídla Labutí jezero, protože to je absolutní klasika žejo, navíc to bylo představení přímo

O téhle výstavě jsem se dozvěděla z internetového článku a zaujala mě natolik, že jsem si říkala, že by stálo za to vidět ji na vlastní oči. Jedná se totiž o výstavu kopií nejznámějších děl renesance od čtveřice

Letošní Velikonoce byly jaksi zkratkovité, chvíli tady, chvíli tam, ale vlastně si nestěžuju, mohlo být i hůř :o)

Jako bonus jsem tu navíc víkend před Velikonocemi měla na návštěvě Barjohovi, což bylo milé a příjemné zpestření všedních dní, protože co

Úvodem na rovinu řeknu, že politice nerozumím, nemám ji ráda a málokdy nad ní nějak sáhodlouze přemýšlím. Za výkon u mě můžete považovat to, že jsem šla vůbec volit, i když je pravda, že u prezidentských voleb mám alespoň pocit, že skutečně můžu něco ovlivnit, u všech ostatních mám spíš dojem, že vlastně jen přihazuju nepatrné pírko na misku vah a oni

I když je přelom roku typickým obdobím pro bilance a nejrůznější souhrny, chvíli jsem váhala, jestli se do něčeho takového pouštět i za uplynulý rok, protože co si budeme povídat, poslední půl rok můj blog slušně skomíral a bylo