Vítejte u rebarbory

 ...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

rubriky:

odkazy:

moji přátelé

archiv článků:

Velikonoce ve zkratce

pise.cz/img/426969.jpg" alt="Velikonoce 2023-12" width="243" height="325" align="absMiddle">  

Velikonoce jako takové byly rozkouskované – na Velký pátek jsem si poctivě polenošila v posteli s knihou a snídaní (miluju takováhle líná rána, resp. dopoledne :o) a po obědě jsem si po menším váhání sjela na kole na Hlubokou pro mapku betonových kraslic (nakonec rozhodlo polojasné slunečno a teploty kolem deseti nad nulou) a neskutečně jsem si to užila :o). Navíc pak ještě dorazil taťka (před jeho příchodem jsem dokonce stihla i bleskově vyluxovat) a společnými silami jsme vyžehlili kopec prádla, já upekla bezlepkový biskupský chlebíček, zatímco taťka vytíral, no prostě plodný a hlavně hrozně fajn den od rána až do večera :o)

V sobotu jsme pak s mamkou vyrážely za babičkou k Vranovu a já byla upřímně ráda za předchozí teplý a prosluněný den, neb jsme místy jely i zasněženou krajinou – taky vám přijde divné, že na Nový rok bylo tepleji než teď začátkem dubna na Velikonoce? Každopádně u babičky byl klasický kolotoč ozvláštněn ještě bráchovým tvůrčím záchvatem, neb dorazil o den dřív, a když jsme s mamkou v sobotu přijely, zjistily jsme, že se pustil do malování. Když jsem nabízela svoji účast na velikonočním víkendu, tak jsem věděla, že to budou u babičky galeje, ale upřímně jsem zase až takovýhle blázinec nečekala :o). V obýváku bylo jako po výbuchu, že si nebylo ani kam sednout, a i když už brácha vlastně uklízel, ještě vrtal nové skoby na své lovecké trofeje, takže jsem musela s luxováním čekat, až skončí... Ale musím se pochválit, že jsem udržela nervy na uzdě a brala to celkem v klidu, sice jsem si sem tam neodpustila jedovatou poznámku či popíchnutí, ale doopravdy jsem naštvaná nebyla.

Než brácha skončil, přečetla jsem v mobilu kus Anny Elliotové od Jane Austenové a pak se v podvečer pustila do úklidu. Večer jsme pak muzicírovaly, resp. jsem hrála na kytaru, s mamkou jsme zpívaly a babička poslouchala a bylo hrozně milé, jak se na to ptala hned, co jsme vkročily do dveří, jestli budu večer hrát :o). Navíc pak jako překvapení přišla na chvilku sestřenka se synátorem (ten už je vysoký, že se za chvíli bude muset do dveří sklánět, a to ho pamatuju jako miminko!), která sice nezpívala (prý se styděla :o), ale o to víc chválila, a mně upřímně fakt potěšilo, že si v tom shonu našla chvilku zaskočit (co jsme si psaly na Whatsappu tak už měla upečeného beránka i mazanec a dokonce ten den barvily s dcerkou i vajíčka :o), a i když jsem samozřejmě jako správný introvert před nimi byla malinko nervózní, nebylo to nic hrozného – asi už se otrkávám či co :o) 

Moje letošní sekaná svým tvarem připomínala spíš nějakou upečenou mimozemskou potvoru (pamatujete, co jedli ve filmu Hvězdná brána? :o)

V neděli jsem si místo kraslic obarvila vlasy (ve výsledku je ze mě ale neplánovaná černovláska, a to jsem kupovala diamantově HNĚDOU barvu :o( a mamka mi zastřihla konečky a co se tradic týče, letos jsem vlastně jen upekla sekanou, kterou jsme jedli celý víkend, a potom onen biskupský chlebíček. Ale poprvé v životě jsem si koupila před Velikonocemi něco na sebe "aby mě tzv. beránek nepokakal", konkrétně jedno tričko v Pepcu :o). Jo a taky mi letos přesně na čas vylezlo "osení" (coby bezlepkář seju místo obilí petrželku, protože tu pak můžu zužitkovat v kuchyni :o), přestože to docela dlouho vypadalo bídně (a vloni se mi dokonce místo petržele povedlo vypěstovat jakousi ředkev či co, byť jsme semínka kupovala správná :o(

Kdybych se nestrachovala (a nakonec oprávněně), jestli se mi vyklopí z formy, neupadne mu hlava apod., mohl to být velikonoční biskupský beránek :o) A vlevo nové tričko :o)

Vlevo osení víkend před Velikonocemi, vpravo na Velikonoční pondělí (a lístky už se začínají kudrnatit, takže to bude opravdu petrželka :o)

No a na Velikonoční pondělí už jsme byli zpátky doma a já střídavě lenošila a chystala se na další pracovní týden (jakože uvařit si obědy do krabičky, upéct chleba, trochu něco vyprat a tak), přičemž největší radost mi udělal taťka, který nebyl po celém dni v práci líný se u mě v podvečer zastavit a vymrskat mě, abych byla celý rok zdravá :o). Je sice pravda, že se u nás vždycky tradovalo, že koledníci mají chodit dopoledne, a kdo přijde po obědě, toho holky zlijou vodou, ale naznala jsem, že je to právo, nikoli povinnost, a že taťka má pro své zpoždění oprávněný důvod :o). Navíc musím upřímně říct, že bez ohledu na denní dobu mě potěšil, že mu nebylo zatěžko udělat si zajížďku :o). Jinak výslužku jsem letos kupovala čistě lentilkovou, vlastně ani nevím proč :o)

Takže to byly Velikonoce u Rebarbory :o). Doufám, že vy jste si je taky celkem užili, a teď už můžeme jen společně vyhlížet nějaké to jarní oteplení a lepší zítřky :o)

Zpět na hlavní stranu blogu