Bůhvíproč jsem si původně myslela, že jde o další dystopii se společenskými kastami (ale upřímně řečeno hesla typu "Tihle Royalové vás zničí" prostě jsou – možná i díky ne úplně povedenému překladu – trochu zavádějící :o). Každopádně jsem se do čtení pustila, když Papírovou princeznu u sebe na blogu pochválila Damn-girl

Na Medvědín mě na svém blogu poměrně dost navnadila damn-girl (které tímto děkuji za super tip :o), a tak když jsem na něj narazila u nás v knihovně, rozhodla jsem se ho zkusit. Jedinou knihou, kterou jsem předtím od Backmana přečetla,

Letošní poslední lednová přečtená kniha, kterou mi kdysi dávno někdo doporučil v souvislosti s jinou skvělou přečtenou knížkou s názvem Aspoň trochu normální a tématem posttraumatického stresového syndromu vojáků vracejících se z válečné

Po přečtení autorčiny předešlé knihy Meč a ptáček, která se mi opravdu hodně líbila, jsem dvakrát neváhala a její další knihu jsem si nechala dát k narozeninám :o). Vítr to ví je však úplně jiná a přiznám se, že jsem ze začátku měla problém se začíst a nechat

Název i obálka téhle knihy budily dojem, že půjde o nějaké dětské fantasy v duchu Harryho Pottera, a tak mě docela dlouho míjela, až jsem na ni jednoho dne někde viděla slova chvály a KONEČNĚ jsem si přečetla i anotaci, ze které jsem zjistila, že jde o "obyčejný" historický román s trochu nevšední hrdinkou, a velice rychle

U téhle knihy se mi ze všeho nejvíc líbila obálka, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mi bude líbit i obsah, a tak jsem si ji raději půjčila k přečtení z knihovny, že se jako uvidí (přece jen mám v sobě ještě pořád zakořeněnou jistou skepsi vůči kvalitě českých autorů). A už po pár stránkách bylo jasno. Sice jsem si zezačátku říkala,

Už po dočtení sedmého, předposledního dílu s podtitulem Paní jezera jsem měla jasno v tom, že Sapkowského nemám ráda. A to mě překvapivě právě tenhle románový díl bavil asi ze všech nejvíc, protože tam nebylo tolik ponurého putování válkou sužovanou krajinou jako v předchozích knihách. Ale vezměme si to pěkně postupně.