Ne. Nebojte se, až takhle černé myšlenky mě naštěstí zatím nepřepadly. I když mám poslední dobou pocit, že se můj život skládá jen z toho, že spím, chodím do práce a občas si z nouze něco uvařím nebo maličko poklidím, takže jako bych vlastně ani nežila. Nicméně tenhle článek se týká mé snahy o kompenzaci pracovního přetížení nějakým tvůrčím

Letošní Velikonoce byly jiné. Už jen proto, že jsme je netrávili u babičky (tam vyrazil pouze taťka coby emisar :o), ale pěkně v klídku doma. A nejvtipnější je, že pro to vlastně ani nebyl žádný speciální důvod, prostě tak jen vyšly návštěvy. Mamka podobně jako u Vánoc byla chuděra naprosto nedotčena jakoukoli sváteční náladou a brácha, aby se nenudil,

Už jsem se tu zmiňovala, že mě v únoru honila mlsná a pokutovala jsem cukr na kilogramy (no dobře, možná úplně na kila ne, ale stejně jsem toho sladkého sežrala hodně :o(, a v březnu to bohužel nebylo lepší, tedy jakmile jsem se trochu vylízala z horečky doprovázející