Velikonoce a trocha toho tvoření

Letošní Velikonoce byly jiné. Už jen proto, že jsme je netrávili u babičky (tam vyrazil pouze taťka coby emisar :o), ale pěkně v klídku doma. A nejvtipnější je, že pro to vlastně ani nebyl žádný speciální důvod, prostě tak jen vyšly návštěvy. Mamka podobně jako u Vánoc byla chuděra naprosto nedotčena jakoukoli sváteční náladou a brácha, aby se nenudil, pro změnu řešil zánět v zubu – trefně si prý předčasně vykoledoval vajíčko v hubě, tak to měl ještě na zelený čtvrtek oteklé – a trhání, resp. vysekávání ležatého moudráku se stehy, tunou Ibalginu, antibiotiky a prostě vší parádou. Ale zpátky k Velikonocům.

Vzhledem k nedávno prodělanému Covidu jsem vzdala podobné bláhovosti jako mytí oken, ale řekla jsem si, že by bylo hezké, kdyby se mi po víc než čtvrt roce alespoň podařilo utřít prach, což se mi nakonec s vypětím sil a menším zpožděním na Velký pátek skutečně povedlo. Ve čtvrtek jsem využila výhodu home office a ušetřený čas jsem věnovala pečení zelňáků, které jsem se původně chystala dělat už na Silvestra (no comment), a taky experimentálních velikonočních jidášů, které se mi vždycky na webu hrozně líbily a lákalo mě si je zkusit taky zašmodrchat :o). Použila jsem již ozkoušené těsto na bezlepkové loupáky a světe div se, kupodivu se mi to šmodrchání celkem i dařilo. Na nejsložitější jidáš ve tvaru písmene H jsem si sice musela pomoct nanečisto provázkem, abych si ujasnila kudy mám tu nudli těsta vlastně vést a kam, ale jinak to bylo až překvapivě snadné a neskutečně uspokojivé (rozumějte: měla jsem z toho radost jako malá holka a říkala jsem si, že je vlastně i jedno, jestli budou jidáše ve výsledku vysušené a nejedlé, protože prostě vypadaly jako na instruktážních obrázcích, heč :o). Suma sumárum jsem uvinula pět různých druhů – onen již zmiňovaný jidáš ve tvaru písmene H, potom klasický preclík, tzv. panenku, beraní hlavu a ptáčka, vše jsou mé pracovní názvy (schválně jestli si tipnete, co je co :o). Jidáše jsem potřela vajíčkem a posypala skořicovým cukrem v naivní představě, že cukr při pečení zkaramelizuje, a dle obrázků z webu ozdobila i rozinkami a bylo to :o)

V pátek jsem navíc využila oné jedinečné možnosti, že jsme zůstali doma, a poté, co jsem ráno utřela prach a pak u mamky nám oběma uvařila oběd, jsem se dojela podívat do centra na zdejší hrkání. Pamatuju si tenhle zvyk od babičky ze vsi už jako dítě, částečně i proto, že hrkání bylo tehdy vyhrazeno pouze klukům (nedivte se, že jsem jako malá neměla Velikonoce ráda, když veškerá sranda a výhody v podobě koledy byla jenom pro kluky).

Českobudějovické hrkání, které tady zhruba někdy od roku 2010 provozuje malá divadelní společnost, je však daleko strašidelnější, protože hrkači chodí v černém a mají bílé masky, navíc chodí převážně dospělí (u babičky bylo hrkání vždy vyhrazenou pouze dětem) a mají jednotný rytmus (u babičky šlo víceméně o to udělat jen co největší hluk :o). V pátek odpoledne bylo sluníčko, takže jsem si s průvodem hrkačů prošla celou jejich trasu z Piaristického náměstí kolem Rabenštejnské věže Krajinskou ulicí až na hlavní náměstí Přemysla Otakara II., kde už dopoledne probíhal další program v podobě tesání křížů. Upřímně řečeno až tady mi došlo, že hrkání, které nahrazuje vyzvánění kostelních zvonů, je vlastně jakousi smuteční tryznou a mělo to hodně zvláštní atmosféru (jakožto nevěřící pohan mám totiž o Velikonocích představu spíš jako o radostných svátcích jara oslavujících život, a ne tak úplně smrt, byť křesťansky jsou vlastně o zmrtvýchvstání). Každopádně jsem ráda, že jsem si našla chvilku se průvodu zúčastnit, protože tím, že jsme většinou na svátky pryč, mám málokdy příležitost do velikonočních akcí nakouknout.

V sobotu jsem dokončila zpožděný úklid (klasické luxování a mytí podlah) a obarvila vajíčka svou oblíbenou punčochovou metodou, přičemž potřebné lístky jsem bez problémů nasbírala u nás za barákem. V neděli jsme byly s mamkou nakoupit a odpoledne jsem neodolala jarnímu sluníčku a vyrazila na kole na Hlubokou (záminkou bylo, že si vyzvednu mapičku betonových kraslic :o).

Vpravo moje "osení" aneb příprava zahrádku, kterou mi taťka o víkendu stihl u babičky i zrýt :o)

A první letošní pozdrav z Hluboké :o)

V pondělí jsem pekla sekanou (než bráchu postihlo trhání zubu byly v plánu řízky a bramborový salát ve velkém pro všechny, ale nakonec mamka dělala koprovku a já se rozhodla pro sekanou, že jako aspoň budu mít oběd i v následující pracovní dny), udělala jsem vaječnou pomazánku a stavil se i taťka, aby mě dle tradice vymrskal. Celý víkend jsem si navíc užívala sváteční volno a pohodu a minimálně část dopolední trávila v posteli s knihou (a snídaní :o), odpoledne jsem pak chodila za mamkou a pejsky, a i když mě trochu trápila pylová alergie a odřený nos, přece jen jsem si ty letošní Velikonoce opravdu řádně užila. A co vy? Byly u vás Velikonoce náležitě veselé?