Původně jsem si říkala, že bych to mohla pojmenovat "z pohledu bikera", ale myslím, že tenhle titul si za loňský rok nezasloužím. Tím, že jsem vloni byla taková lemra, nestály za

Ne. Nebojte se, až takhle černé myšlenky mě naštěstí zatím nepřepadly. I když mám poslední dobou pocit, že se můj život skládá jen z toho, že spím, chodím do práce a občas si z nouze něco uvařím nebo maličko poklidím, takže jako bych vlastně ani nežila. Nicméně tenhle článek se týká mé snahy o kompenzaci pracovního přetížení nějakým tvůrčím

Letošní Velikonoce byly jiné. Už jen proto, že jsme je netrávili u babičky (tam vyrazil pouze taťka coby emisar :o), ale pěkně v klídku doma. A nejvtipnější je, že pro to vlastně ani nebyl žádný speciální důvod, prostě tak jen vyšly návštěvy. Mamka podobně jako u Vánoc byla chuděra naprosto nedotčena jakoukoli sváteční náladou a brácha, aby se nenudil,

Už jsem se tu zmiňovala, že mě v únoru honila mlsná a pokutovala jsem cukr na kilogramy (no dobře, možná úplně na kila ne, ale stejně jsem toho sladkého sežrala hodně :o(, a v březnu to bohužel nebylo lepší, tedy jakmile jsem se trochu vylízala z horečky doprovázející