Při své minulé výpravě na Lipno a zdejší Stezku korunami stromů jsem od postaršího páru turistů dostala tip na nedalekou zříceninu Vítkův kámen, který se mi po vyhledání na internetu tuze zalíbil a rozhodla jsem se ho někdy v budoucnu určitě navštívit.

Dlouhá léta jsem si z nevysvětlitelných důvodů myslela, že Holašovice jsou někde směrem na Hlubokou. Nejsou. Jsou na západ od nás (takže spíš směrem na Prachatice a Šumavu) a měla jsem tu čest poznat onen rozdíl na vlastní šlapky :o).

S myšlenkou

Na výlety do Rožmberka jsem s našima přestala před jistou dobou jezdit, protože jejich představa výletu spočívala v tom, že se jede hodinu na místo, pak se na pět minut vyšplhá k hradu a jde se na dvě hodiny na oběd, načež se jede zase další hodinu domů, a to mě tak úplně nebaví, já chci na výletech něco vidět, něco si prošmejdit, příp.

I v červnu se konala návštěva Barjohových, přičemž plánování programu se tentokrát ujal Ivy Choť a ujal se ho nadmíru dobře :o). Ovšem odjezd z Budějovic byl hodně dobrodružný a ne úplně zdařilý. Měla jsem koupený lístek na rychlík ve čtyři (a naštudované výluky na trati :o), ale nakonec jsem ho nestihla,

Karlův hrádek na Purkarci mě lákal od doby, co jsem zjistila, že do Purkarce zajíždí výletní parník, který jezdí přes prázdniny na Hlubokou, jenže na něj zatím nějak nepřišla řada. Nápad zajet se tam podívat na kole pak přišel letos během lockdownu, kdy se nesmělo za hranice okresu (což by Purkarec splňoval) a mě oněch pár prosluněných dnů v březnu