Seriálový duben

Když jsem přemýšlela, co bylo charakteristické pro letošní duben, jednoznačně mi vytanuly na mysli seriály. Za celý duben jsem se totiž nekoukla ani na jeden jediný film a místo toho jsem holdovala Luciferovi (to víte, šest sérií je přeci jen šest sérií), Mirandě a Dobrým znamením.

Na Mirandu jsem samozřejmě začala koukat kvůli Tomu Ellisovi a musím říct, že se mi nakonec dost líbila. Je to sice takový ten nekorektní britský humor a hlavní hrdinka Miranda je drtivou většinu času opravdu hovádko, ale je to prča (aneb "Such fun!" :o), nemluvě o tom, že Tom je tam vážně k zulíbání, byť hraje od Lucifera diametrálně odlišného obyčejného kluka od vedle a tak trochu ťuňťu :o). Hlavní představitelku Mirandu Hart jsem znala asi jen z komedie Špion s Jasonem Stathamem a moc jsem ji tam nemusela, ale tady mi ten její humor založený na její neohrabané výšce nevadil, a naopak mě dost bavil, navíc byla skvělá i Mirandina matka, která se jí snaží za každou cenu provdat (doslova za kohokoli :o). Bez problémů jsem tak v dubnu zkoukla všechny tři série tohohle sitcomu a ještě si dala i opáčko některých dílů, které byly k popukání, protože jedna epizoda má pouhých dvacet minut.

No a na Dobrá znamení mě navedla Barjoha, jakože když jsem ji já zlákala na Lucifera, ať to mám tématicky kompletní :o). Naštěstí mají jen šest epizod, takže jsem je zvládla napasovat do svého večerního programu, abych oddálila nevyhnutelně se blížící konec Lucifera (taky se vždycky snažíte všemi dostupnými prostředky oddalovat konec něčeho, co se vám hodně líbí?), a musím říct, že se mi líbily. Největší hláškou jednoznačně byla pěstitelská strategie démona Crowleyho – žádné rozmazlování, ale čirá hrůza, a kytky se sebemenší vadou končící v drtiči na odpadky – kterou jsem shodou okolností viděla zrovna, když jsem zakládala záhon u babičky, a kterou si nechávám v záloze pro všechny případy (ale ještě se na ni budu muset trochu vzmužit, protože i u seriálu jsem jaksi doufala, že ten drtič byla jen zvuková kulisa a že se pak kytka objeví někde v dalším záběru pouze schovaná před ostatními...). Každopádně Bůh v tomhle seriálu rozhodně není vševědoucí (dva hlavní protagonisté své povinnosti po staletí šulí a ještě na to nikdo nepřišel) a všechny velké plány a proroctví hezky ruší souhra náhod a nehod, zkrátka život a jeho nepředvídatelnost a hromada humorných scén je na světě :o)

Jinak byl ale duben ve znamení neskutečné únavy.

Nevím, jestli vlivem počasí a toho, že bylo pořád nezvykle chladno (přes den do deseti stupňů a přes noc kolem nuly nebo max. do pěti stupňů, což byla fakt otrava a už bych si přála víc tepla, a hlavně víc sluníčka), nebo coby následek v březnu prodělaného Covidu, ale celý měsíc jsem byla STRAŠNĚ MOC utahaná a tak grogy, že jsem se zmohla víceméně jen na to, že jsem chodila do práce, a považovala jsem za heroický výkon, když se mi podařilo zvládnout k tomu i nějakou tu domácí práci jako vyprat či vyluxovat. Taky mě koncem měsíce začala trápit obvyklá alergie a rýma, takže jsem nejspíš vypadala jako zombie Rudolf, neb jsem navzdory nekonečné zásobě papírových kapesníčků měla věčně věků doruda odřený čenich :o(

Pozitivem budiž, že jsem si užila nezvykle pěkné a pohodové Velikonoce a taky že jsem další víkend vyrazila na pár akcí v rámci Mezinárodního dne památek. Že jsem si párkrát zabrnkala na kytaru (mimo jiné i "Wicked game", ke které mě inspiroval jak jinak než Lucifer a jeho skvělý cover :o). A že jsem si několikrát udělala i líné víkendové ráno a přečetla jsem šest knížek, včetně příjemných Rebelek z Oxfordu, teenagerské romance s celkem vážným podtextem Jediná maličkost nebo svérázné Eleanor :o). Jinak pořád neumím krotit svou hamižnost v knihovně, a tudíž si pořád půjčuju další a další knížky (momentálně jich mám doma zase deset), v důsledku čehož jsem za první čtyři měsíce letošního roku vždycky měla vypůjčených šest a více knih najednou, ale s blížícím se létem se budu muset začít nějak ovládat, protože čím víc času budu trávit venku či na výletech, tím méně ho budu mít na čtení, a nerada bych vracela knihy, do kterých jsem neměla čas ani nakouknout.

Tak doufejme, že květen přinese více tepla a energie a méně pylů v ovzduší :o)

A v závěru dubna (na čarodějnice) jsem navíc zvládla jeden pracovně velice plodný víkend u babičky :o)