Seriál Lucifer

Seriál Lucifer mi doporučila kamarádka, a protože jsem i na jiných místech četla, že je dobrý, rozhodla jsem se mu dát šanci, aniž bych pořádně věděla, oč jde. Například jsem vůbec netušila, že má komiksovou předlohu (na seriálu to naštěstí není vůbec poznat), znala jsem jen základní premisu, a sice že je to o tom, kterak se pán pekel rozhodl udělat si dovolenou mezi lidmi. Tak nějak automaticky jsem předpokládala, že se Lucifer mezi smrtelníky bude držet v utajení (aneb keep the low profile) a v tom bude spočívat hlavní zápletka – že se jako nebude chtít prozradit, plus bude samozřejmě dělat nějakou tu rotyku a pokoušet lidi k nepravostem. Každopádně jsem předpokládala, že půjde o jakési temné fantasy ve stylu The Vampire Diaries apod.

No, hned pilotní díl mě vyvedl z omylu :o). Tenhle chlápek se totiž producíruje po Los Angeles a úplně klidně vytrubuje, že se jmenuje Lucifer Morningstar (což při překladu do češtiny znamená Jitřenka a zní poměrně groteskně :o) a taky všem na potkání bez obalu vykládá, že je nesmrtelný atd. Vtip tak spočívá v tom, že mu to málokdo věří, protože věřili byste chlápkovi v obleku, co vykládá, že je Ďábel? Ne. Stejně jako všechny ostatní by vás spíš napadlo, že je malinko cvok :o). Lucifer je navíc neuvěřitelně arogantní, sebevědomý, sebestředný, neustálé blýská úsměvem a pronáší dost nemístné komentáře, přičemž má britský přízvuk, což v kombinaci s drahými obleky ("Ano, ďábel opravdu nosí Pradu." :o), působí hodně snobsky (okamžitě mě napadl anglický výraz "posh" :o), ale upřímně řečeno mě hned od první minuty tenhle týpek bavil a u seriálu jsem se smála nahlas a zbytek času jsem se většinou připitoměle usmívala a čekala, s čím se zase vytasí :o)

Žánrově je to vlastně detektivní seriál, protože Lucifer se v pilotu připlete k případu vraždy mladé zpěvačky, které prokázal laskavost a udělal ji slavnou, a tak se za její smrt cítí trochu zodpovědný, protože má pocit, že kdyby jí nepomohl, možná by ještě pořád žila. Každopádně se coby svědek vraždy seznámí s pohlednou detektivkou z oddělení vražd, které pak pomáhá s vyšetřováním i dalších případů, neb jak sám prohlašuje, trestání viníků je jeho specializace :o). Nutno podotknout, že detektiv Chloe Deckerová Luciferovi slušně sekunduje – ze svého nově přiděleného konzultanta totiž zrovna neskáče radostí a na rozdíl od zbytku populace na ni vůbec nepůsobí jeho mužné kouzlo, takže trousí úžasně vtipné sarkastické poznámky nebo Lucifera prostě jen stírá, a to mě tuze bavilo (je to trochu jako takové ty devadesátkové buddy movies :o). V jednom kuse díky tomu vznikají hodně dobré hlášky, jako když se Lucifer vnutil na pozici Deckerové konzultanta se slovy: "Jen si to představte, vy a já, neustále kousek od sebe." a Chloe ho se stoickým klidem setře: "V L.A. tomu říkáme stalking." :o). Nebo když Deckerová Lucifera vyslýchá v souvislosti o onou úvodní vraždou a on se vytasí s tím, že je ďábel a podobně, což Chloe, která mu to samozřejmě nevěří, okomentuje slovy: "Vy teda máte koule." a Lucifer ji zcela prostě odpoví: "Ach, mockrát děkuji, ale ve skutečnosti jsou celkem průměrné." :o).

Tohle je další z věcí, která generuje řadu hlášek a vtipných situací – a sice, že Lucifer nemá de facto žádný filtr a vůbec neřeší, co by se třeba říkat mělo a nemělo (a tak kupříkladu na konstatování, že každý máme své démony, Lucifer suše opáčí: "Hm, ten můj obsluhuje bar."). Taky má strašně vtipný vztah s dětmi, se kterými evidentně vůbec netuší, co si počít, takže jsem se doslova válela smíchy u scén, kdy například Deckerové asi sedmileté dceři hodí hračku jako psovi, aby se jí zbavil a mohl si v klidu promluvit s detektivem, a je pak zklamaný, když si pro ni neběží, na základě čehož se její matky zamyšleně zeptá: "Je to na ni moc složité?". Nebo když se snažil odvést její pozornost od své osoby kouskem slaniny a celkově se malé Trixie (a zejména jejím objetím) tak trochu štítivě vyhýbá. Hodně vtipná byla i scénka při jejich seznámení, kdy Lucifer věren svým nefiltrovaným promluvám prohlásí, že Trixie zní jako jméno pro šlapku, načež se Trixie zeptá: "Co je to šlapka?" a Lucifer v lehkém momentu osvícení opáčí: "Zeptej se mámy.", takže když k Trixie přijde detektiv Deckerová, ozve se: "Mami, co je to šlapka?", Chloe už s Luciferem chvíli pracuje, takže je jí hned jasné, odkud vítr fouká, a vrhne na něj naštvaný pohled, načež vtipně přehodí onen horký brambor dál: "Zeptej se táty.". Mimochodem tyhle vsuvky z oblasti výchovy dětí jsou taky dost vtipné, třeba výslech malé Trixie, jestli snědla bez dovolení čokoládový dort :o)

K popukání byla (minimálně v úvodu první série) taky terapeutka Linda, se kterou se Lucifer seznámí v rámci prvního případu a ke které pak chodí na psychoterapii, aby přišel na to, proč na něj detektiv Deckerová nereaguje stejně jako ostatní ženy. Ve výsledku pak spolu probírají úplně všechno, včetně Luciferova komplikovaného vztahu s otcem a rodinou, přičemž z doktorky Lindy se vyklube vlastně hodně schopná terapeutka, která vždycky uhodí hřebíček na hlavičku a navzdory jakékoli nadpřirozenosti umí v Luciferovi číst jako v otevřené knize, jen kdyby jí nechal domluvit nebo ji aspoň opravdu poslouchal (ty jeho impulzivní odchody, kdy nadšeně vyskočí z gauče a vystřelí ze dveří téměř bez rozloučení, jsou skoro něco jako jeho obchodní značka :o)

Jak se s postavami seznamujete blíž, vychází postupně najevo, že ačkoli se Lucifer občas chová jako klaun a je si příliš vědom své výjimečnosti a moci a hodně si na tom zakládá, skrývá toho pod tím svým širokým úsměvem, který jen tak mimochodem vypadá opravdu ďábelsky, kdykoli se mu nepromítne až do očí, mnohem víc, aneb jak sám prohlásil: "Mám vrstvy. Jako cibule. Ale neodolatelná cibule." :o). Líbilo se mi, že ačkoli je v tomhle seriálu hlavní postavou ďábel, překvapivě není záporák, naopak má silně vyvinutý smysl pro čest a fair play (navíc si zakládá na tom, že nikdy nelže, byť ne úplně vždycky říká celou pravdu), a i když to dost mistrně skrývá za fasádou playboye, který nezřízeně holduje sexu a whisky, má i pár lidí, na kterých mu skutečně záleží. Zkrátka ho tvůrci seriálu vystihli překvapivě lidsky a vy jako divák rozhodně nemáte problém najít pro něj sympatie a pochopení, zejména co se jeho přecitlivělosti na otce Boha týče – minimálně v první sérii vám dá totiž Lucifer pocítit, jaké to je, když musíte dělat práci, která se vám příčí, a ještě za to ze všech stran sklízíte opovržení a obviňování (takže ano, ačkoli je Lucifer v podstatě komediální seriál, nechybí ani pár vážnějších či dojemných momentů). Představitel Lucifera, Tom Ellis, je navíc opravdu dobrý herec a přechody z komedie v něco vážnějšího či emocionálního zvládá skvěle (nemluvě o drobných nuancích třeba právě v jeho úsměvu), a i když mi úplně na první pohled nepřipadal jako dostatečně přitažlivý materiál na Pána temnot, po pár úvodních minutách se mi to vykouřilo z hlavy a zcela jsem podlehla jeho kouzlu, protože je v seriálu prostě k sežrání :o)

Jinak hodně dobrá je v Luciferovi i hudba, taková opravdu badass se spoustou vydařených kytarovek a drsňáckých man-up riffů, která by vám zaručeně zvedla sebevědomí, a kdybyste při ní kráčeli místností narvanou lidmi, budete za hvězdy :o). Díky seriálu jsem tak objevila nejen řadu písniček (občas tu zazní i Police nebo Bowie nebo třeba i Florence and the Machine), ale třeba i slibně znějící kapely Blues Saraceno nebo WAR*HALL. Sám Lucifer pak hraje na klavír a tu a tam i zpívá, což je opět místy zdrojem celkem vtipných momentů (třeba "Survival"ve třetí řadě :o) nebo minimálně těch emocionálních (moc se mi líbil třeba piano cover "The Unforgiven" od Metallicy).

Hned u první epizody zjistíte, že za produkcí seriálu stojí legenda Jerry Bruckheimer, což je myslím i odpověď, proč je Lucifer tak dobrý, a mě osobně při spatření jeho jména v závěrečných titulcích doslova svitlo, že jako jo, tak proto :o). Tenhle seriál je totiž dalším z těch, kterým jsem naprosto podlehla, a ještě i u třetí série hltám jeden díl za druhým a fakt se těším, až si budu moct pustit další :o). Je to zkrátka skvělá zábava s neskutečnými hlody, a přestože v dalších sériích je děj malinko naředěný (první série měla třináct epizod, druhá už osmnáct a třetí dokonce šestadvacet) a přibývají nové postavy, takže už to nemá takový švih jako úplně ta první série, pořád najdete mezi epizodami jednoznačné a nedocenitelné poklady, jako například ve druhé sérii díl z blázince nebo ve třetí řadě epizodu s gay manželstvím na předměstí :o). Z Lucifera je totiž cítit, že si členové štábu dělají legraci i ze sebe navzájem a že tam mnohdy prosakuje i leccos ze zákulisí, takže některé internal vtípky odhalíte třeba až s odstupem času :o). Každopádně opět na epizody koukám opakovaně nebo si minimálně aspoň s gustem pročítám hlášky na Serialzone, protože se Lucifera jednoduše nedokážu nabažit a momentálně si v něm fakt s radostí rochním :o)

I proto jsem vám pod trailer dala pár dalších vydařených hlášek :o)

Lucifer:"Říkáte, že nevěříte na Lucifera?"

satanista:"Ďábel mi Aston Martin nekoupí."

Lucifer:"No, s tímhle přístupem ne."

Třináctá epizoda druhé série byla poměrně vážná, ale i tak tam byla naprosto dokonalá hádka nad defibrilátorem: 

Maze: "Já nemůžu! Udělej to ty!"

Linda: "Ne, ne, ne, dohoda byla, že ty ho zabiješ a já ho oživím."

Lucifer s otráveným: "Dobrý bože!" sebere Maze defibrilátor a přitiskne si ho na prsa (a doslova natáhne brka :o).

(po nevydařeném výslechu jednoho z Luciferových nepřátel)

Lucifer: "Zkusila jsi waterboarding?"

Maze: "Dvakrát."

Lucifer: "Bambus pod nehty?"

Maze: "Jsem snad amatér?"

Lucifer: "Dokola mu pouštět Nickelback?" 

Maze: "Tím jsem začala."