Seriál Lekce chemie

Přiznám se, že jsem si tenhle seriál zařadila na watchlist víceméně "z povinnosti", jakože o něm všichni mluvili, a tak jsem si řekla, že mu dám taky šanci. Čekala jsem retro seriál o schopné mladé ženě, která musí bojovat s předsudky a zkostnatělým systémem své doby (což se samozřejmě i naplnilo, byť si myslím, že tam jsou ty společenské poměry hodně zobecněné a taky malinko přestřelené, protože kdyby byli všichni chlapi té doby takoví kreténi, tak bychom museli jako lidstvo vyhynout :o), zkrátka něco jako Dámský gambit, jen z vědeckého prostředí (hlavní hrdinka je chemička), ale vůbec jsem nečekala, že to bude tak velké lovestory, a taky jsem nepočítala, že se mi seriál bude TAK MOC líbit :o)

Lekce chemie mě chytly od první epizody, hlavní hrdinka Elizabeth Zottová byla svým vědátorstvím neskutečně sympatická a dost podmanivá a musím se přiznat, že jsem s ní okamžitě soucítila, když se ukáže, s jakými nabubřelými pitomci musí v laboratoři pracovat. Přišlo mi neuvěřitelně nespravedlivé, že přestože svými vědomostmi a schopnostmi očividně své mužské kolegy převyšuje, může dělat pouze laborantku, a to čistě a jen z toho důvodu, že nemá penis. Líbilo se mi, že tyhle scény jsou v seriálu jen takové drobné střípky, které na to nenápadně poukazují (žádné okázalé kázání či proslovy), přičemž mně asi nejvíc v paměti utkvělo, když se jí jeden z jejích mužských kolegů ptá, kde udělal ve svém výpočtu chybu, a ona ji briskně odhalí a poradí mu, že ve vzorci zapomněl na katalyzátor, to si pak říkáte ?!?! Upřímně řečeno jsem se divila, že byla Elizabeth ochotná jim pomáhat a vlastně nezahořkla, s čímž jsem se přistihla, že bych já osobně asi měla problém, vůbec v takovém prostředí vydržet, neposlat je všechny k šípku a nevykašlat se na to, obzvlášť s ohledem na to, jak odporně povýšeně se k ní chovají (jako by vám skutečnost, že máte penis, dávala nějaké nadpřirozené schopnosti a automaticky z vás dělala pána tvorstva bez ohledu na to, kolik mozkožroutů vám v hlavě chcípe hlady), zatímco její náplní práce je vařit svým mužským kolegům kafe, ráno jim chystat laboratoř a odpoledne ji po nich zase uklízet a prostě jim být k ruce. Jenže s ohledem na dobu, kdy se seriál odehrává, asi byla Elizabeth na takové chování zvyklá celý život (byl to holt standard a obecný světonázor), a pokud se chtěla věnovat vědě, byl tohle vlastně jediný způsob :o(

Jinak Elizabeth má podle mě nějaké to procento Aspergera, protože trvá na faktech i ve společensky nevhodných okamžicích (a nechápavě se ohání logikou) a občas bývá brutálně upřímná, což je samozřejmě zdrojem několika vtipných situací (největší hláškou jejích natvrdlých mužských kolegů ale podle mě zůstává ta, že zkoumání DNA je slepá ulička :o). A co se té lovestory týče? Elizabeth ve svém volném čase tajně pracuje na vlastním výzkumu, a když jí dojde potřebná sloučenina, nenapadne ji nic lepšího, než si pro ni po zavíračce dojít do laborky vědecké hvězdy Hatingsova výzkumného ústavu, Calvina Evanse (protože ten má našlápnuto na Nobelovu cenu a má neomezené zásoby naprosto všeho). Calvin je nerudný samotář, který se s nikým nebaví, živí se převážně oříšky z automatu (kvůli své posedlosti vědou se často zapomíná najíst něčeho normálního) a z domu do práce běhá (a pak se přímo v laboratoři sprchuje :o) a jako správný podivín si hned všimne, že někdo byl bez svolení v jeho laboratoři a co přesně mu chybí (ne že by onu sloučeninu potřeboval, ale je puntičkářsky přecitlivělý na svůj osobní prostor). Takže se ti dva ze začátku samozřejmě nesnáší, ale kvůli vzniklému nedorozumění se pak zvolna začnou respektovat a povídat si spolu o vědě (nemluvě o tom, že Elizabeth ráda a dobře vaří – protože je to de facto chemie v praxi, co si budeme povídat – a nevadí jí se sem tam s Calvinem podělit o oběd, a od Calvina se zase naučí ventilovat frustraci urputným veslováním :o). Jak coby divák postupně odhalujete soukromí obou postav a jejich minulost, stávají se čím dál lidštějšími a tím pádem sympatičtějšími a zkrátka jim nejde nefandit (navíc jsou fakt sladcí, jak si k sobě plaše hledají cestu a dlouho si nepřipouští vzájemné city, přestože zjišťují, že jizvy, které na nich život zanechal a kterými je určitým způsobem vytvaroval, do sebe vlastně perfektně zapadají jako dílky puzzle – například, že ani jeden z nich nechce slavit Vánoce apod. :o)

První epizoda je malinko zmatená v tom, jak se střídá minulost, kdy Elizabeth působí v laboratoři, a současnost (rozumějte: nějaký rok 1961), kdy uvádí televizní pořad o vaření pro ženy v domácnosti, ale naštěstí se v tom člověk za chvíli zorientuje. A popravdě jsem si po druhé epizodě říkala, o čem tak může být zbývajících šest dílů, protože máte pocit, že všechno důležité už bylo řečeno, ale tvůrci naštěstí mají i dál co vyprávět a je to moc hezký a lidsky milý příběh a přiznám se bez mučení, že jsem chvílemi brečela jako želva. Dojímala mě lidská laskavost a takové to rádoby řízení osudu (náhody, díky nimž potkáte ve správnou dobu ty správné lidi :o) a některé věci, jejichž pravdivost ukázal až čas (jako třeba že podstatou života je vlastně překvapení a nepředvídatelný sled událostí :o). Bylo úlevné, že každého blba a nadutce neomylně přesvědčeného o vlastní důležitosti vyvažuje v seriálu i nějaký ten slušný a dobrý člověk (bohužel sice ne ve stejné sféře Elizabethina pracovního kolektivu, ale přece), a moc se mi líbilo, že jakkoli se Elizabeth se svým stroze vědeckým přístupem k životu mohla někdy zdát chladná, je to ženská s dobrým srdcem, která neváhá svému okolí nezištně pomoci, když může. Samozřejmě nechybí naťuknutí nezbytných témat dnešní doby jako je homosexualita nebo rasismus, ale naštěstí je to zase pojaté nenásilně a nikterak okatě, takže to nerušilo, a jen jsem si nesčetněkrát pomyslela: díkybohu, že už nežijeme v téhle době, a jak byla Amerika v některých věcech zpozdilá. Milé bylo i obsazení role zakřiknutého producenta kuchařské show – nehraje ho nikdo jiný než majitel obchodu s komiksy z Teorie velkého třesku, Stuart :o). A rozhodně oceňuju, jak si tvůrci sem tam pohrají s diváky (například s holčičkami na školním hřišti, kam chodí Elizabethina dcera :o), nebo že klidně inovativně nechali jednu epizodu odvyprávět psa Šestatřicítku :o). Mimochodem už mám doma půjčenou z knihovny i knižní předlohu k seriálu a jsem moc zvědavá, jak to tam bude pojaté (a jestli Šestatřicítka taky dostane slovo :o).

Takže tak. Kdybyste nevěděli, na co koukat, můžete zkusit Lekce chemie :o)