Velikonoce s pískem ze Sahary

Vzhledem k tomu, že ty letošní Velikonoce přišly nějak nečekaně brzy (když jste unavená, zpomalená želva jako poslední dobou já, VŠECHNO přichází nečekaně brzy a dost často vás překvapí :o), nekonaly se žádné velké přípravy, ani pečení. O výzdobu se mi postarali v knihovně, kde měli krásnou akci nazvanou "Zajíc v pytli", takže jsem neodolala a jednoho takového papírového zajíce s náhodně vybranou knížkou uvnitř jsem si půjčila (a nezapomněla jim to u pultu náležitě pochválit :o), k tomu jsem přidala nakoupenou čokoládovou výslužku a keramické vejce, kterému jsem pro změnu neodolala v Pepcu, a bylo více méně hotovo. Nebylo žádné barvení vajec (ani vlasů jako vloni), žádné osení, žádné mytí oken či velký jarní úklid (k mytí oken jsem byla nakonec bohužel donucena tento týden poté, co u nás na domě myli fasádu, protože ji myli jakýmsi sajrajtem, který smrděl po chlóru a zanechal na oknech poměrně nechutný film – kdyby to bylo jen na mě, umyju okna nejdřív až na podzim :o(. Žádné pečení (beránka jsem nepekla od úderu bezlepkové diety a upřímně po letošním článku na Seznamu bych k němu stejně nesebrala odvahu, byť jsem se nad fotkami a zejména nad jejich vtipnými komentáři lámala smích v pase :o), žádná sekaná (místo toho byly na Velikonoční pondělí kuřízky s bramborovým salátem a rybí polévka z vánočních přebytků z mrazáku, což mi přišlo krutopřísně křesťanské, přestože jsme všichni pohani :o), ani žádné hrkání – to bylo letos u nás ve městě bůhvíproč zrušené (a jarní trhy byly trochu nelogicky o víkend dřív).

Výřad zajíců na pobočce :o)

A tak jedinou tradicí, kterou jsem si nějak nedovedla odpustit, byla výprava na Hlubokou pro mapičku betonových kraslic, když už bylo o velikonočním prodlouženém víkendu tak teplo (okolo 18 °C, takže na tričko :o). Původně sice mělo být i slunečno (a aplikace s počasím v telefonu mi vytrvale ukazovala, že je jasno a mělo by svítit sluníčko, přestože tomu pohled z okna ani v nejmenším nenasvědčoval), ale opět k nám údajně dovál písek ze Sahary (zajímalo by mě, jak to, že je to teď tak často, ale coby dítě to nepamatuju ani jedinkrát – že by se vážně měnily vzdušné proudy?), takže místo sluníčka a modré oblohy bylo jaksi mlžno a smogově zataženo :o(. Ale co už, stejně jsem poslední dobou pořád strašně unavená, takže na nějakou hlubší výpravu za kraslicemi nebyla nálada (vyfotila jsem jen ty, co mě cvrnkly do nosu cestou), koupila jsem mapičku (letos už za 70 Kč) a byla jsem ráda, když jsem s vypětím sil dojela na Hlubokou a pak zase zpátky.

Myčoken v akci (s wapkou na plošině) a výsledek jeho snažení :o(

Jo a co se tradic týče, ještě jsem si letos koupila krásně duhové ponožky, aby mě nepokakal beránek (TAHLE tradice se mi začíná líbit rok od roku víc :o). Jinak jsem s mojí píšáckou rodinou řešila, co to znamená, když vám o pašijovém týdnu přes cestu těsně před kolem přeběhne zajíc, načež jsem byla ubezpečena, že určitě smůlu (ať žije strýček Google), což mě přivedlo ke zcela nevinnému dotazu, co teda vlastně našim předkům připadalo, že smůlu nenosí, a dostalo se mi poněkud lakonické, ale velmi vtipné odpovědi, že hovno :o).

A co vy? Dodržujete nějaké velikonoční tradice? A jaké se vám povedly letos?