Výroční vánoční koncert Nezmarů

Nebýt kamarádky, která má tyhle akce v merku a kupovala lístky už někdy před půl rokem, nejspíš bychom měly letos smůlu, protože se Nezmaři s Jihočeskou filharmonií rozhodli udělat ke svému 15. výročí společných vánočních koncertů (byť by mě teda dost zajímalo, jak se na tomhle čísle shodli, když v předchozích letech vedli nekonečné polemiky o tom, kolikátou sezónu že to spolu takhle v prosinci muzicírují :o) jen pouhopouhý jediný koncert (přitom třeba vloni byly koncerty čtyři), byť ve větším sále v DK Metropol, a tak není divu, že bylo velice brzy vyprodáno. Oni Nezmaři vůbec letos slavili samé výročí – začátkem prosince měli v pražské Lucerně velký koncert k 45. výročí svého celkového působení na hudební scéně, a údajně mají rekord i co se stálosti složení kapely týče (předčít už je můžou prý snad jen Olympici a Rolling Stones :o), přičemž mužská část sestavy spolu hraje prý už 44 let a Šárka Benetková s nimi dle jejich vlastních slov hraje let třiatřicet (prý od jejích tří let, ale vypadala tenkrát na čtyři :o).

Jak už jsem psala, málem jsem díky své vlastní hlouposti nestihla začátek koncertu, což nebylo úplně nejlepší entrée, ovšem pak přišlo ještě méně příjemné překvapení, a sice orchestr Jihočeské filharmonie nedirigoval náš oblíbenec pan Jan Talich, ale nějaký cizí pán :o(. Nezmaři to samozřejmě hned vysvětlovali, že jim pan dirigent ráno v den koncertu volal celý nešťastný, že ho skolil nějaký ošklivý moribundus (nemohl prý skoro ani mluvit), a tak hledali na poslední chvíli náhradu a "nic lepšího se jim prý sehnat nepodařilo" :o). Na dirigentském stupínku tak stál David Švec, dirigent Národního divadla a od loňského roku i šéfdirigent Jihočeského divadla (podle Nezmarů: "nechal Národní divadloNárodním divadlem, a když hořelo, tak přijel" :o), což bylo samozřejmě hezké gesto a určitě to neměl jednoduché nastudovat za jediný den celý playlist, nicméně osobně jsem měla pocit, že hlavně ze začátku to bylo celé v jakémsi rozpačitém a rozplizlém tempu a úplně to s tím symfonickým doprovodem nešlapalo, byť se to pak naštěstí zlepšilo (aneb jak důležitý je u orchestru dirigent, protože jinak byste si řekli, že už všechny ty písničky za ty roky musí všichni hudebníci znát i poslepu).

Nezmaři zase vtipkovali, například na téma svého věku prý "kdyby Zajíc zapomněl text, tak ho zaskočte" :o) nebo v rámci propagace svého kalendáře na příští rok – že má 366 dní a navíc nám prý nadělili i několik státních svátků navíc a že kdo si jich koupí dvacet, dostane k tomu jako dárek báječný měkoučký ručník z hotelu, kde naposled přespávali, a že jsou v něm fotky ze soukromí (což Drengubák uvedl na pravou míru, že jako zase až z úplného soukromí ne :o). Taky bylo odhaleno, že Pavel Zajíc tentokrát zapomněl doma rolničky do vánoční písně a musel si je pak půjčovat od bubeníka z filharmonie, čímž údajně rozhodil Tondu Hlaváče natolik, že ten zapomněl text u další písničky (asi po dvou větách začal místo zpěvu jen broukat :o), kterou Pavel Drengubák navíc uváděl slovy, že má moc krásný text :o). A pak si z Hlaváče samozřejmě až do konce večera utahovali a dávali mu to pěkně sežrat :o). A vtipně nám popřáli i do nového roku, aby prý byl ten příští rok lepší, než jaký bude :o)

Ale celkově musím říct, že jsem přece jen byla malinko zklamaná, protože co si budeme povídat, tyhle jejich vánoční koncerty mají grády hlavně kvůli tomu, jak se Nezmaři s Talíškem neustále pošťuchují a dělají si vzájemně nejrůznější vtípky a šprťouchlata (miluju, když se chovají jako malí kluci a skoro zapomenou, že vlastně vystupují :o), nemluvě o tom, že jsou zkrátka naladěni na stejnou notu. Koncert Nezmarů bez pana Talicha je taky fajn, ale nemá tu správnou atmosféru a přidanou hodnotu :o(. Nemluvě o tom, že tím pádem nebyl Montyho čardáš a další bonusy, zkrátka coby výroční koncert to zrovna moc nedopadlo (a Barjoha to neskutečně trefně okomentovala slovy: "No ještě že jsem nejela." :o). Tak nezbývá než doufat, že příští rok nevsadí všechno na jednu kartu, pan dirigent Talich bude fit a my si to náležitě vynahradíme :o)

My jsme se pak s kamarádkou ještě prošly na vánoční náměstí a já ji coby omluvu za svůj pozdní příchod a způsobený stres (lístky jsem měla u sebe já) a tři nepřijaté hovory pozvala na punč, přičemž jsme si aspoň trochu pokecaly, poslechly si u toho momentální hudební produkci a v půl jedenácté jsem byla doma jako na koni, teda vlastně na kole :o)