V rámci naší rodinné dovolené /... ve Dvoře Králové nad Labem v roce 2020 jsem si ještě při zpáteční cestě domů v pátek 28. srpna vymohla zastávku na zámku v Opočně, který jsem měla vyhlédnutý už dlouho, ale je od nás bohužel dost z ruky. Taťka měl sice svoji obvyklou cestovní horečku a z vidiny odbočky a zastavování nebyl nijak nadšený, nicméně jsme byly s mamkou v převaze a já byla navíc navigátor, takže jsme mu nedaly moc na výběr :o)
Městečko Opočno není nijak velké (nebo jsem z něj aspoň měla ten dojem :o), ale bylo malebné a přálo nám i sluníčko, zaparkovali jsme na hlavním Kupkově náměstí a odtud se prošli historickým centrem k zámku (jen několik ulic). Taťka s hafíkem zůstali v parku, resp. potom u auta, a my s mamkou jsme vyrazily od 11 hod. na prohlídku zámku, přičemž jsme se na radu paní pokladní rozhodly pro kompletní prohlídku, tedy prohlídkový okruh I. Historické interiéry a II. Zbrojnice (vstup byl 200 Kč/osobu).
První zmínka o Opočně ještě coby dřevěném hradišti z roku 1068 je údajně v Kosmově kronice. Současný zámek vznikl přestavbou gotického hradu, který byl v minulosti několikrát obléhán husity a v roce 1425 dokonce dobyt a pobořen, přičemž významnými majiteli byl rod Trčků z Lípy, kteří jej koupili spolu s panstvím koncem 15. století. V letech 1560 až 1567 nechal Vilém Trčka z Lípy přestavět hrad na renesanční zámek, včetně dostavby severního a západního křídla s arkádami a sgrafitovými fasádami, k čemuž ho inspirovala jeho tehdejší cesta vstříc králi Maximiliánovi II. do Janova, kde se setkal s renesanční architekturou. V první třetině 17. století se pak Opočno dostává do vlastnictví rodu Colloredů, kteří jej získali jako zástavu od císaře Ferdinanda II. za pomoc při potlačování stavovského povstání. Po rozsáhlém požáru v roce 1690, jenž zničil horní patra zámku včetně střechy, dochází k přestavbě Opočna v barokním stylu, kterou navrhl a vedl Giovanni Battista Alliprandi.
V roce 1771 se tehdejší majitel opočenského panství, František de Paula Colloredo z Waldsee, oženil s Marií Isabellou z Mansfeldu, čímž se tyto rody spojily a začaly používat jméno Colloredo-Mansfeld. Význam Opočna vzrostl zejména na počátku 19. století, kdy se zde v červnu 1813 uskutečnilo jednání protinapoleonské koalice a na zámku pobýval ruský car Alexandr I., pruský král Bedřich Vilém III. a rakouský kancléř Metternich. Opočenský zámek byl na základě Benešových dekretů rodu Colloredo-Mansfeld zkonfiskován a v rámci restitučních nároků byl předmětem poměrně vleklých majetkových sporů, přičemž v roce 2003 byl zámek na základě rozhodnutí soudu vrácen zpět Kristině Colloredo-Mansfeld, ale v roce 2007 na základě nového rozsudku se vrátil zase zpět do vlastnictví České republiky a rodině zůstaly jen některé části mobiliáře, zejména obrazy.
Prohlídka zámku začíná sbírkami předmětů z cest tehdejšího majitele, knížete Josefa II. Colloredo-Mansfelda, do Afriky a Ameriky na počátku 20. století (kromě klasických trofejí zvěře třeba i tradiční oblečení a obuv severoamerických indiánů). Nakoukli jsme z lóže do barokní kaple sv. Anny (taktéž od Alliprandiho) a nechyběla jídelna, reprezentační salon s působivým dřevěným stropem, ložnice knížete a kněžny, knihovna a opravdu veliká obrazárna – sbírka Colloredo-Mansfeldů čítá prý téměř pět set obrazů, ale vystaveny jsou zejména díla italských barokních mistrů, včetně takové rarity jako je oboustranné plátno z období kolem roku 1700 (aneb už tehdy se recyklovalo :o) nebo vzácného obrazu z roku 1520 "Madona s dítětem a malým Janem Křtitelem" od florentského malíře Andrey del Sarto, která byla opravdu krásná.
Na Opočně také mají rozsáhlou sbírku zbraní (prý více jak dva tisíce exponátů), která se řadí mezi největší na českých hradech a zámcích. Nejhodnotnější jsou sbírky zbraní palných, kdy jsou na Opočně k vidění práce renomovaných puškařů, ale nechybí ani kuše a nejrůznější kopí, kordy, zkrátka takový průřez historií (uvnitř rytířského a loveckého sálu však bylo jako na jediných místech zakázané focení, a tak jsem si vypůjčila obrázky z oficiálních webov/...).
Po prohlídce interiérů jsme to s mamkou z nádvoří s překrásnými arkádami vzaly zpátky na náměstí trochu jinou trasou a prošly si tak aspoň kousek z rozlehlého zámeckého parku (podle webových stránek má 22 ha). Vzaly jsme to po schodech z terasy dolů a cestičkou kolem letohrádku ze 17. století a palmového skleníku o kousek dál a bylo to moc hezké. Já si pak ještě na náměstí dala točenou zmrzlinu, protože když si dáváte opočenskou v Budějovicích, byl by hřích nezkusit ji i přímo v Opočně :o), nějak jsme se popasovaly s taťkou, který už samou nervozitou a dlouhou chvílí lezl obrazně řečeno po zdi a prskal, kde jsme tak dlouho (a to jsme se fakt celou dobu snažily nikde se moc nezdržovat, jinak bych si prohlídku i celou procházku parkem vychutnávala mnohem víc a hlavně pomaleji a déle), ale to už je holt život. Z Opočna jsme tedy vyrazili zpět k domovu, přičemž jsme se opět stavili na výborný oběd U Rychtáře a nechali se ještě naposledy rozmazlovat milou obsluhou :o)
