V srpnu roku 2020 jsme s Barjohou měly velké návštěvní plány, ale všechno začalo jako obvykle u nich v Plzni, a protože jsou vždycky all inclusive hostitelé, ozvláštnili itinerář ještě i návštěvou hradu a zámku v Horšovském Týně (to asi aby si mě kromě společného večerního sledování mistrovství světa ve snookeru, které bylo tehdy kvůli covidu posunuté právě až na srpen, užil i Choť, než mu odjedeme na opačný konec republiky :o). Sice v noci předtím lilo, ale přes den už jen lehce poprchalo, takže se to na výlet ještě dalo (i když se sluníčkem by samozřejmě byly hezčí a veselejší fotky, ale to je nepodstatný detail), a já si ho vážně skvěle užila a zase jsem si připadala rozmazlovaná a hýčkaná (jakože parádní výlet na pořádný zámek – žádný druhořadý :o) – a k tomu veškerá péče Barjohových o to, abych se měla se svojí bezlepkovou dietou kde najíst atd., jako nedivte se mi, že tuhle rodinu prostě zbožňuju :o)
Horšovský Týn je moc pěkné městečko, kde hradozámecký komplex je přímo v jeho středu na hlavním náměstí, a všichni tam byli hrozně milí – jak paní na pokladně na zámku, tak v Informačním centru i samotné průvodkyně :o). Ano, používám množné číslo, protože Horšovský Týn je hodně veliký, je to hrad i zámek a my se nemohli rozhodnout, který prohlídkový okruh vybrat, a tak jsem navrhla, že jestli to stihneme, mohli bychom si projít jak zámek (protože renesance), tak hrad (protože gotika) s tím, že jsem si myslela, že se mi podaří předběhnout Ivu u pokladny, jenže ona byla rychlejší a nedala se odradit, takže jsem si pak připadala malinko jako vyžírka a bylo mi stydno, ale však já jim to někde vynahradím!
Jako první začínal základní prohlídkový okruh I., tedy Hrad, kde jsme se dozvěděli, že původně stával opevněný biskupský dvorec v nedalekém Horšově, a když jeho opevnění přestalo vyhovovat požadavkům "moderní" doby, byl v polovině 13. století o kus dál, v kupecké osadě zvané Týn, vystavěn na kamenném ostrohu raně gotický hrad kastelového typu, který byl základem nynějšího komplexu a byl dokonce dvakrát neúspěšně obléhán husity. Později přešel hrad z církevního majetku do rukou šlechtických rodů, mimo jiné i do rukou pánů z Lobkovicz. V roce 1547 vznikl ve městě rozsáhlý požár, který se rozšířil i na hrad a vážně jej poškodil, jeho tehdejší majitel, Jan mladší Popel z Lobkovicz, ho proto nechal přestavět na renesanční zámek a tuto podobu si Horšovský Týn zachoval víceméně dodnes. Za účast na Stavovském povstání byl Lobkoviczům zabaven majetek a panství coby pobělohorský konfiskát koupil za nepatrnou sumu štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff, jehož rod jej vlastnil dalších víc než 300 let, až do roku 1945, kdy mu byl na základě Benešových dekretů zabaven.
V hradním okruhu byla k vidění spousta krásných renesanční skříní, kachlových kamen a taky celý renesanční "srub", tedy místnost s roubenou dřevěnou zdí a kazetovým stropem, kde byly rozvěšené lovecké trofeje. Po místnostech byly na podlaze i nejrůznější kůže a kožešiny, na zdech visely tapiserie a nechyběla ani pravá renesanční jídelna s cínovým nádobím :o). V pracovně je pak vystavena nejstarší dochovaná kniha zdejšího panství z roku 1521, kterou je "výkladový" slovník k Bibli. Součástí prohlídkového okruhu je také hradní kaple z poloviny 13. století s krásnou gotickou žebrovanou klenbou a nástěnnými malbami (ty jsou v určitých fragmentech i v ostatních místnostech – např. freska se sv. Kryštofem, kterého poznáte podle toho, že většinou přenáší malého Ježíška přes řeku na rameni, což si pamatuju ještě z výkladů pana Míchala u nás z kostela Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí). A pěkná byla i hradní zbrojnice.
Po prohlídce nejstarší části komplexu jsme si došli na oběd na náměstí do Zámecké restaurace, která je moc pěkná a byla tam i velice příjemná obsluha, bez problémů mi udělali jídlo bez lepku (a přizpůsobili by mi prý i omáčky) a bylo fakt výborné, no prostě přepych :o). Posilněni obědem jsme pak vyrazili na druhou prohlídkovou trasu s podtitulem Zámek, který zahrnuje modernější interiéry – začíná se například velkým sálem, který vypadá, jako by dříve býval spíš chodbou, a je v něm umístěný velký kulečníkový stůl z 18. století (což bylo tematicky stylové vzhledem k tomu, že jsme zrovna s Chotěm koukali na mistrovství světa ve snookeru :o). Také je tam k vidění sbírka benátských vedut od Canalleta, resp. prý od jeho synovce, který se taky podepisoval Canalleto – ty se mi moc líbily, protože Benátky mám ráda a vidět tyhle veduty naživo mi přišlo celkem jako vzácnost :o). Navíc se k nim váže i pěkný příběh, kdy byly údajně nalezeny spolu se stříbrným servisem schované pod podlahou v půdní místnosti.
Byl tam i krásný rokokový taneční sál s lustry z muranského skla a údajně unikátní tangentový klavír, který byl tak jako zvláštně hranatý :o). Na trase bylo i několik působivých benátských zrcadel, pěkný stolek na vrhcáby, zdobená rokoková keramická kamna a paní průvodkyně nás mimo jiné poučila o tom, jak je značený porcelán z jednotlivých dílen – že porcelán z Vídně je označený včelím úlem, kdežto míšeňský porcelán má dva modré zkřížené meče :o). Moc hezká byla i zámecká knihovna, kde se prý nachází patnáct tisíc svazků v různých jazycích, a rytířský sál, kterým jsme se vrátili zase krapet zpátky do minulosti se všemi těmi překrásnými renesančními židlemi, přičemž na zdech visely portréty českých panovníků.
Nakonec jsem byla moc ráda, že jsme si prošli oba prohlídkové okruhy, protože oba opravdu stály za to a bylo se čím kochat, navíc Barjohovi jsou v tomhle super parťáci, neb jsou stejní nadšenci jako já a nereptají, že je prohlídka moc dlouhá nebo že už zase zámek/hrad a tak :o). No zkrátka jsme si užili báječný den plný krásných zážitků a podnětů :o). A co víc, náhoda a pracovní cesta mě pak do Horšovského Týna zanesla ještě jednou o dva roky později, kdy už to teda samozřejmě nebyla taková zábava, ale bylo pěkně slunečno a my se pro změnu podívali ještě do téměř čtyřicetihektarového zámeckého parku mimo jiné s působivou lipovou alejí, kde se renovoval gloriet neboli vyhlídková věž přestavěná kdysi z gotické hlásky, a já tak objevila další kousek tohohle krásného místa :o). Pokud to nemáte daleko, Horšovský Týn rozhodně doporučuju k návštěvě, byť je to teda program možná i víc než na jeden den, kdybyste chtěli prošmejdit úplně všechno :o)
