Že jsem v roce 2020 byla v Praze opravdu jako doma, dokazuje i fakt, že jsem byla natolik šikovná, že se mi usilovnou snahou podařilo nakonec z celkových 8 bodů vyčerpat za volné vstupy 7 z nich :o). A jedním takovým vstupem za bod byla ve středu 15. července 2020 odpoledne (po výletu na Karlštejn – a ano, v roce 2020 jsem byla hustě akční :o) i návštěva zámku v Praze Troji a jeho zahrad (zámek je hned vedle Zoologické zahrady a troufám si tvrdit, že většina návštěvníků zamíří spíš za zvířátky, a na tuhle budovu se vyprdne).
Zámek nechal postavit Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka v druhé polovině 17. století a jeho název pochází patrně od sochařské výzdoby, která znázorňuje boj antických bohů s Titány podle líčení z Iliady. V zámku je údajně celkem 4000 m2 nástěnných maleb, z toho 1400 m2 je v hlavním Habsburském sále.
Tohle moderní umění (vpravo) mi bylo celkem sympatické :o)
Toto už šlo mimo moje chápání :o)
V budově sídlí Galerie hlavního města Prahy s výstavou moderního umění, ale mě mnohem víc zajímaly historické interiéry, kterých se mi dostalo opravdu požehnaně :o). Původní vybavení nebylo dle očekávání téměř žádné, jen sem tam kachlová kamna nebo malá komoda, ale skoro v každé místnosti byly překrásné stropy a lustry. Nejúchvatnější byl ale jednoznačně Habsburský sál od stropu po podlahu pokrytý nástěnnými freskami, kde byly řady židlí zřejmě pro nějaké akce či koncerty, ten mi vyrazil dech, protože něco takového jsem "v galerii" vážně nečekala :o)
Habsburský sál :o)
Moc pěkná byla i výstava originálů soch ze zámeckého parku a jiných míst umístěná dole v suterénu, resp. ve sklepě. Tu jsem si taky užívala a procházela se jen zvolna :o). Jinak díla moderního umění v prostorách zámku byla občas taky zajímavá, zvlášť takové ty oblé tvary a odlitky připomínající červené krvinky či lipo nevypadaly úplně k zahození a působily příjemně a pozitivně.
A ty zahrady! Litovala jsem, že mi nevyšlo lepší počasí a nebylo sluníčko, protože jsou fakt nádherné, a kdyby nebylo tak pošmourno, člověk by si tam rád poseděl :o).
Ano, v polovině července 2020 bylo opravdu takhle nehezky pošmourno :o(
Jo a v zahradách nechybí ani bludiště, u kterého jsem teda trochu švindlovala, protože vodní "příkopy" potůčky byly suché, a tak se dalo poměrně snadno dojít do středu u přes "zakázané" trasy, ale zpátky ze středu už jsem si to dala pěkně podle pravidel, i když jsem potřebovala na záchod, a tudíž jsem měla tendenci chvátat :o)
Nakonec jsem ráda, že jsem se do zámku v Praze Troji za vstup zdarma podívala :o). Za těch 120 Kč bych asi váhala, ale takhle měl člověk možnost prozkoumat i památky méně známé, kam by se za normálních okolností a s plným vstupným nepodíval, což bylo hrozně fajn, a zrovna třeba do trojského zámku bych se s chutí za pěkného počasí podívala znovu, minimálně aspoň do těch zahrad :o)
Posledním navštíveným objektem pak byl Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, kde taktéž sídlí část Galerie hlavního města Prahy a ve středu 15. července 2020 tam zrovna byla výstava fotografií Antonína Kratochvíla, včetně jakési komentované prohlídky nebo vernisáže, ale já byla tak utahaná, že vidina hodinové přednášky ve mě budila čiré zoufalství, a neměla jsem úplně náladu na válečné fotografie a problematiku životního prostředí či Černobyl, takže jsem využila momentu, kdy přišel ještě někdo další, a protáhla jsem se kolem skupinky dál a prošla si všechny prostory sama.
Bohužel z původní architektury budovy ze 14. století zbylo uvnitř opravdu málo, vlastně jen pozůstatek kaple v prvním patře a sem tam nějaký portál či dveře, což pro mě bylo dost zklamáním, protože zvenku je tenhle dům vážně nádherný (trošku mi připomíná benátské paláce) a předpokládala jsem, že bude podobně gotický i uvnitř.
Každopádně tím moje návštěva matičky Prahy v roce 2020 skončila, a i když jsem byla po těch čtyřech dnech intenzivního výletování slušně uchozená, bylo to zároveň hrozně fajn, a i teď, jak o tom píšu, tak se spokojeně usmívám a nejednou mě napadlo, že bych si měla nějakou podobnou "výpravu" vymyslet i na letošek :o)