Setkání s Myfantasyworld a letenská vodárenská věž

Setkání tváří v tvář s Myfantasyworld jsme plánovaly docela dlouho, ale až se začátkem prázdnin roku 2020 jsem se dokopala napsat jí e-mail a konečně jsme domluvily něco konkrétního :o). Naplánovala jsem si totiž, prodloužený víkend v matičce Praze, a i když už ani nevím, kolikrát jsem v roce 2020 jeho termín kvůli špatnému počasí a dešti přeplánovala (původně jsem se myslím chystala do Prahy někdy v červnu), tentokrát jsem to kvůli Kačce už měnit nemohla a vlastně to nakonec klaplo úplně parádně :o) 

Samozřejmě jsem byla z našeho setkání trochu nervózní, jako vždy u setkání s lidmi, které vidím poprvé v životě, a dělala jsem si starosti, jestli si budeme mít o čem povídat, takže jsem si pro jistotu vymyslela program s návštěvou vodárenské věže na Letné, protože jsem kdysi někde viděla na internetu její fotky a moc se mi líbila. Původně jsem měla vlastně v neděli z Prahy odjíždět, ale nakonec to bylo tak, že byla prvním dnem mého pobytu, přijela jsem na Anděla kolem jedenácté a chtěla jsem si dát oběd na Novém Smíchově, ale COVID mi trochu zkřížil plány, neb všechny restaurace s výjimkou jedné thajské a dalších dvou mně absolutně neznámých byly zavřené z důvodu rekonstrukce (zkrátka nechodili lidi, protože očkování a potvrzení a bůhvíco ještě bylo tehdy potřeba :o(. Takže jsem musela přistoupit na plán B, odvezla jsem si kufr na hotel a vyrazila zkusit štěstí v Palladiu, kde byl naštěstí Ugo normálně v provozu. Slupla jsem tedy salát a pak jsem se pomalu vydala na zastávku metra Vltavská, kde jsme měly s Myfantasyworld sraz.

Třebaže na dálku vidím blbě, povědomou blondýnku jsem naštěstí zahlédla :o) A setkání bylo hrozně milé a v pohodě, povídalo se nám (nebo alespoň mně určitě) naprosto přirozeně a odpoledne nám společně uteklo jako voda :o). Sice jsem na webu špatně dohledala informace k otevírací době letenské vodárenské věže (je otevřená celý týden kromě pondělí vždy až od 14 hod.), takže jsme musely chvíli počkat (sraz jsme si daly o půl druhé a sešly se vlastně ještě o chvilku dřív), ale nijak jsme netrpěly – sedly jsme si do jedné z kaváren na Letné kousek od věže, kde jsme si daly domácí bezinkovou limonádu. 

Samotná prohlídka věže byla dost vtipná, protože za celou dobu jsme tam byly jedinými návštěvníky (takže to byla vlastně VIP prohlídka :o) a paní správcová byla taková strašně ukecaná, sympatická žena, takže nás tam provedla i s nadšeným a zasvěceným komentářem :o).

V nejnižší části mají krásnou sousedskou knihovnu, což je vlastně jedna velká knihobudka, ale mají tam krásné regály i s takovými těmi knihovnickými jezdícími schůdky do nejvyšších polic, prostě bomba :o)

O patro výš je nyní galerie a v místech, kde původně bývala vodovodní nádrž (tedy skoro po celém obvodu místnosti), mají pověšený závěs na kruhu, což vypadalo překvapivě hezky, a celý prostor mají moc pěkně osvětlený a líbily se mi i vystavené obrazy.

Paní správcová nás pak odtud pustila na ochoz, který je ve výšce nějakých 20 metrů (takže výhled nic moc, víceméně jen na okolní domy), a ukazovala nám okolí – hned u věže je dětské dopravní hřiště, kde se o víkendu půjčují motokáry, což mi přišlo super, navíc když věž jako takovou nyní provozuje Dům dětí (pořádají tam prý i různé koncerty, výstavy a tak).

Jinak věž je z roku 1882 a původně byly uvnitř tři byty, kde bydleli dva topiči, protože vodárenská věž fungovala na parní pohon/čerpadlo, a vodař, který měl na starosti odbornou stránku. A nyní po rekonstrukci v roce 2018 tam mají ještě jednu zvláštnost, a sice že nahoru do věže vede v místech původního komína parního stroje periskop, kterým se dá vidět například Národní muzeum, Žižkovský televizní vysílač nebo třeba Petřínská rozhledna (celá věž měří asi 40 metrů, takže zeshora už je aspoň něco vidět), což byla moc hezká blbinka :o)

Ještě o patro výš k hodinám se běžně nesmí (a stejně tam vedlo hodně otevřené schodiště, na které by mě asi nikdo nedostal), takže to jsme si odpustily. Každopádně to byl moc hezký zážitek a doufám, že jsme si to užily obě, i když Myfantasyworld úplně nemusí výšky, což mi bohužel došlo až v momentě, kdy jsme stoupaly po schodech do knihovny :o(

Po exkurzi na věž jsme si pak ještě zašly do Costa Coffee na Smíchově, kde jsem si dala moc dobré smoothie, a povídaly jsme si, než jel Myfantasyworld autobus zpátky domů.

Závěrem se snad už jen omluvím, že mi sepsání tohohle reportu trvalo tak dlouho, jsem strašná ostuda a nikdy bych neřekla, že mi to bude trvat skoro tři roky :o(. Pardon.