Zámek v Březnici jsem před lety objevila úplnou náhodou, když jsem v roce 2017 hledala spojení z Budějovic do Blatné (v Březnici byl přestup a na mapách na mě vykoukl i zámek :o). No a v sobotu 4. července 2020 jsem tam vytáhla mamku na výlet, abychom ho konečně prozkoumaly nějak blíž :o).
Vzaly jsme to s mezipřistáním v Písku na oběd, kde jsme bohužel zjistily, že se naše oblíbená řecká restaurace přestěhovala do Domažlic, a tak jsme si musely "vystačit" s Kozlovnou, ale zvládly jsme to :o). A udělaly jsme si menší vycházku historickým centrem, přičemž po jídle jsme se vydaly dál městem kolem domova důchodců a střední zemědělské školy na vlakovou zastávku "Písek zastávka". Od vlakového nádraží v Březnici není problém trefit do města, kolem celého zámeckého areálu totiž vede hezká opevněná zeď s věžemi (a mají tam dokonce i záhadný kamenný kříž :o). A městečko celé je podobně sympatické jako již zmiňovaná Blatná, na malebnosti mu ještě přidává protékající říčka, no zkrátka krásné prostředí :o)
Na zámku jsme si prošly rozšířený základní okruh a musím říct, že zámek je moc pěkný, zrenovovaný a celkově líbivý. Původně se prý jednalo o gotickou tvrz (někdy na konci 12. století) postavenou na tzv. Zlaté stezce spojující Čechy s Bavorskem, která pak v 15. století krátce patřila dokonce panovnickému rodu Lucemburků (konkrétně Václavu IV.). Zaujalo mě, že Březnice byla napříč historií vlastně vždycky jakýmsi sídlem rebelů – například byl majitelem Petr Zmrzlík ze Svojšína, nejvyšší mincmistr království českého, který byl blízkým přítelem Jana Husa, nebo zde našel milostné útočiště druhorozený syn českého krále a římského císaře Ferdinanda I., arcivévoda Ferdinand Tyrolský, který se na březnickém zámku tajně oženil s neteří tehdejší majitelky Kateřiny z Lokšan, jednalo se o tzv. morganatický neboli nerovný sňatek, jenž panovnické a šlechtické rody v celé Evropě neuznávaly, stejně jako papež, a případní potomci takovýmto sňatkem ztratili následnická a dědičná práva na královský trůn, sňatek se však prý přesto zapsal do dějin jako jedno z nejšťastnějších manželství v historii habsburského rodu. V období třicetileté války pak bylo březnické panství protestantskému rodu pánů z Lokšan zkonfiskováno a posledními majiteli byl rod Palffyů, jehož stopy jsem pak objevila i v Praze, kde mají palác na Starém městě :o)
Mně osobně se v Březnici asi nejvíc líbil hodovní sál s krásným dřevěným kazetovým stropem a zdobnými komodami, Lokšanská knihovna s renesančně barevnými zdmi i stropem (údajně se jedná o nejstarší zámecký knihovní sál v Čechách, už z roku 1558) a kouzelný byl i příjemně prosvětlený rokokový sál s nákresy zámku a parku na stěnách. Jinak za zmínku stojí i prapodivný lustr v renesanční jídelně ve tvaru ženské postavy na dvou dlouhých rozích (trochu mi tenhle typ lustrů připomíná takové ty figury na přídích lodi :o) a bohatě zdobená kachlová kamna.
Tahle čtveřice obrázků je vypůjčená z oficiálních webov/...
Po prohlídce interiérů zámku mamce vyhládlo, a tak jsme se vydaly otestovat zámeckou kavárnu v přilehlém parku, kterou provozovala asi matka s dcerou a obě byly bohužel naprosto neschopné si cokoli zorganizovat nebo někoho obsluhovat, takže tam byla dlouhatanánská fronta a matka měla problém i připravit kafe :o(. Nicméně mamka byla vytrvalá a vydupala si z nich jednu v másle plavající palačinku a italskou limonádu ze San Benedetta :o)
Nakonec jsme si ještě prošly i kus zámeckého anglického parku, kterému dominuje dvojice rybníků a byl tam příjemný klid a opravdu hodně staré stromy.
Koukly jsme pak i na náměstíčko, kde je moc pěkný barokní Kostel sv. Františka a sv. Ignáce z poloviny 17. století. Cestou zpět na vlakové nádraží jsem se ještě vracela kus zpět k poštovní schránce, protože jsme povídaly a já do ní zapomněla hodit pohledy :o). A nakonec jsme si před odjezdem vlaku do Budějovic stihly dát i malinovku v hospodě u zastávky :o)
