Tiché místo: Část II

Sci-fi thriller Tiché místo se mi v roce 2018, kdy se objevil, nakonec hodně líbil, zvlášť ten originální nápad s filmem de facto bez dialogů a celkovou atmosférou. Když jsem tudíž zjistila, že po znovuotevření a znovurozvolnění dávají v našem malém jednosálovém kině jeho pokračování, o kterém jsem předtím četla na webu, nebylo moc co řešit :o)

Podívat jsem se na něj vyrazila v sobotu 19. června 2021, ale před tím jsem si ještě užila prima letní den, kdy jsem se po obědě zajela kolmo vykoupat do řeky a v podvečer jsem pak (opět na kole) vyrazila do kina (film začínal od šesti :o). Dost jsem řešila, jestli mi bude stačit test z práce, ale nakonec ode mě chtěli jen slyšet, že jsem testovaná, a to bylo všechno (potvrzení od zaměstnavatele jsem měla pro jistotu v kabelce). Jinak v sále jsme byly nakonec jen dvě, což mi ve výsledku vůbec nevadilo, jen jsem měla trochu obavy, jestli budou pro tak malé publikum vůbec promítat, a dumala jsem nad tím, jak dlouho se můžou při podobně malé návštěvnosti udržet, než zkrachují, ale snad to bylo jen tím, že bylo tak krásné počasí a horko a lidi byli u vody nebo v letňáku (mimochodem do letního kina bych taky klidně zašla, ale nedávají tam pro mě nic moc zajímavého a Princeznu zakletou v čase, na kterou jedinou bych se zašla podívat, promítají zrovna když budu na dovolené :o(

Každopádně i pokračování se tvůrcům povedlo, sice už to nebylo tak nápadité, jako první díl – přece jen u filmu, jehož hlavní napětí spočívá v tom, že hrdinové nesmí křičet, je docela těžké vymyslet nějaký jiný důvod, než že se někomu něco stane a zraní se (zvlášť když si nejtěžší munici v podobě porodu, který by prvoplánově asi nikoho nenapadl, vystřílíte v prvním filmu, protože jste nepředpokládali, že budete dělat pokračování :o), nemluvě o tom, že originalitu prvního dílu už prostě v pokračování nikdy nezachováte v takové koncentraci, ale i tak jsem si film užila a dokonce jsem u pár hezkých lekaček v kině i nadskočila :o). Děj pokračuje tam, kde předchozí díl skončil, jen mu předchází malinko retrospektivní úvod, aby diváci věděli, jak celá ta invaze začala, a nejspíš i proto, aby si tam ještě mohl znovu zahrát otec od rodiny a zároveň režisér obou snímků, John Krasinski, který na konci jedničky při záchraně svých dětí zemřel (a který je jen tak mimochodem manželem hlavní protagonistky Emily Blunt i ve skutečném životě :o), což mi přišlo celkem vtipné. Tentokrát je pro změnu ve filmu na zabití prostředí syn, který se občas chová jako naprostý pitomec a dělá věci, u kterých vás okamžitě napadne, že po tolika přežitých dnech s mimozemskými monstry už by mohl mít trochu rozum, ale říkala jsem si oukej, je to dítě, puberťák, takže to člověk ještě vezme (ne jako v jiných hororech, kde stejné pitomosti dělají dospělí lidé :o). Takže jako ano, Tiché místo 2 neodflákli, má to hlavu i patu a pořád se mi to líbilo. A je úplně jedno, že jsem se zase přistihla, jak uvažuju nad tím, jestli ti mimozemšťani lidi žerou, nebo je jakože jen rozdrásají, když dělají hluk, protože jestli je žerou, tak museli během chvíle začít chcípat hlady, když celé lidstvo zdecimovali de facto během pár dní či hodin :o). Konec si autoři nechali opět celkem otevřený, tedy jakože ve druhém díle odhalili další slabinu hnusáků z vesmíru, ale pořád to i přes snahu hlavní hrdinky (tou je tentokrát nejstarší dcera) o jakousi hromadnější likvidaci znamená, že se musí odprásknout jeden E.T. za druhým, a to je práce minimálně ještě na jeden film :o)