Koncert ve čtvrtek 17. června 2021 byl sice maličký a kraťoučký, ale byl to po hodně dlouhé (koronavirové) době živý koncert naší zdejší filharmonie, navíc pod dirigentskou hůlkou pana Talicha, což zkrátka nešlo propásnout :o).
Když jsem týden předem volala na pokladnu Jihočeské filharmonie, jak je to vlastně s lístky (na webových stránkách totiž měli, že rezervace není možná, a tak jsem se bála, jestli už nebude vyprodáno), dozvěděla jsem se, že je to akce zdarma a jedná se o tzv. promenádní koncert čili jakože na stojáka. No a vzhledem k tomu, že mi onen druhý den po očkování bylo vcelku dobře (jen mě bolela ruka, jako bych si někde namohla svaly), nebylo moc o čem, jen jsem se snažila držet ve stínu a jinak pohoda :o). Na Sokolský ostrov jsem přijela jak jinak než na kole, a protože jsem tam byla o něco dřív, mohla jsem sledovat i přípravy a společné focení, které bylo bez pana dirigenta, což mi jen potvrdilo moje domněnky vycházející z nových plakátů, a sice že pan Talich už nejspíš více nebude šéfdirigentem zdejšího tělesa :o(
Jinak bylo hrozně milé, jak se všichni z orchestru vzájemně vítali a povídali si a že přišly i členky na mateřské s dětmi, přičemž se pan Talich přišel se všemi pozdravit a od jednoho dítěte, resp. jeho maminky dokonce vyfasoval už nechtěnou zmrzlinu, což mi přišlo hrozně vtipné (a jako ano, nebudu zastírat, že jsem si nepřipadala trochu jako šmírák, jak jsem je takhle sledovala, ale na svoji obranu musím uvést, že jsem naštěstí nebyla jediný "stalker" zevlující kolem :o)
V průběhu koncertu byli posluchači dokonce i na stromě (viz fotka vpravo :o)
Co se koncertu a hudby týče, hráli samé mně neznámé kusy (program nemaje), ale poslouchalo se to dobře a oba sólisti – jak ten na lesní roh, tak ten na klarinet – byli sympatičtí a plní entuziasmu (osobně se mi o kapku víc líbily skladby s klarinetem, protože byly takové veselé a chytlavé :o). Měla jsem z toho hrozně fajn pocit, jako by se prostě sešla parta muzikantů, kteří si přišli zahrát jen proto, že je to baví a že je venku hezky :o). Uvolněnou letní atmosféru navíc umocňoval fakt, že spousta členů orchestru hrála v trávě na Sokoláku bez bot, včetně pana dirigenta, který oželel své tradiční stylové lakovky s červenými tkaničkami a byl taktéž bosky :o). Já sama jsem si pro jistotu vzala letní šaty, sandály a kabelku (i když jsem jela na kole), abych tam nebyla za úplného nekulturního barbara, a po začátku jsem si sedla do trávy na přivezenou deku... no jak říkám, letní pohoda jako vyšitá :o)
Sympatický pan dirigent Talich nám bude na koncertech zdejší filharmonie rozhodně chybět :o(
