Už vám ani neřeknu, jak jsem přišla na nápad podívat na Křížovou cestu v Římově, možná jsem na ni narazila, když jsem se vloni porozhlížela po výletech v mezích okresu, každopádně jsem si říkala, že jsem ostuda, že jsem ještě nebyla u vodní nádrže, která zásobuje naše město pitnou vodou, přestože ji máme kousek, a v pátek 1. října 2021 odpoledne po home office jsem se to rozhodla napravit a přidat k tomu i zmiňovanou naučnou stezku.
Do Římova jsem dojela autobusem (nikoli na kole :o), ale bohužel jsem se trefila zrovna do doby, kdy se skoro všechny kapličky rekonstruovaly, a to včetně hlavního kostela, který mě mrzí asi nejvíc, protože podle fotek vypadal uvnitř moc hezky, ale v době mé návštěvy byl zavřený :o(. Kostel svatého ducha postavený ve druhé polovině 17. století je součástí celého poutního římovského komplexu, který založil českokrumlovský jezuitský lékárník Jan Gurre a jehož součástí je údajně i loretánská kaple z roku 1648 věrně napodobující původní svatyni stojící v italském Loretu (kterou jsem samozřejmě taky neviděla :o(. Jediné, co jsem z celého komplexu mohla vidět, byla zvonice z roku 1891 a obvodové zdi :o(. A pak taky stoletou lípu, která byla zvolena Stromem roku 2008.
Jan Gurre stál i za založením zdejší pašijové cesty, která vznikala v okolí Římova postupně od roku 1658 až do roku 1705 a na asi šestikilometrovém okruhu ji tvoří 25 barokních kapliček či zastavení, které jsou nápaditě rozmístěné v rozmanitě členěném terénu a podle legendy odpovídá jejich umístění zastavením tradiční křížové cesty v Jeruzalémě a kvůli jejich zaměření údajně dokonce putoval kapucínský páter Alex do Svaté země. Dnes tvoří celou trasu Naučná stezka Křížová cesta Římov a mně osobně se kromě příjemné procházky nejvíc líbilo, že téměř každá z kapliček či zastavení má své jméno :o)
Pokud chcete jít ve správném směru (tedy nezačínat Božím hrobem :o), necháte Kostel sv. ducha za zády, projdete z hlavního římovského náměstí J. Gurreho mezi domy až na konec vsi u fotbalového hřiště, a tam na vás čeká první osmiboká barokní kaple z let 1687-1688 s kupolí a lucernou s názvem Loučení Ježíše s Pannou Marií.
Odtud pak pokračujete podél hřiště a pak dál polní cestou k další, tentokrát obdélníkové kapli z roku 1668 s názvem Poslední večeře Páně, která už však v mém případě bohužel byla pod lešením :o(. Jinak smutnou zajímavostí je, že uvnitř bylo původně dvanáct dřevěných soch apoštolů v životní velikosti, které však byly v roce 1994 ukradeny a dodnes se je nepodařilo vypátrat.
Dál polní cestou dojdete ke třetímu zastavení, kterým je Stádní brána – z obou stran otevřená, průchozí kaple, stojící nad hlubokým úvozem cesty, která byla pro změnu pod lešením úplně celá :o(
Čtvrtým zastavením na polní cestě je kaple U pusté vsi původně z roku 1691, která však byla v roce 1810 klasicistně přestavěna a mně víc než cokoli jiného připomínala jeskyni nebo kryptu – prostě temná budova bez oken, kam můžete nahlédnout obloukovým vchodem (a opět u ní byly patrné stavební práce).
Dál po cestě pak čeká kaplička U smutné duše, která má za zády hodně zvláštní mladý lesík (jeden tenký kmen vedle druhého ve mně evokoval "mladý osikový háj" a vílí příběhy :o)
Od kapličky se pak cesta malinko odklání, a pokud chcete vidět všechny body naučné stezky, musíte si udělat jakýsi oblouček až skoro k silnici vedoucí na České Budějovice a k potoku, kde potom vyšplháte do kopce k trochu zvláštnímu šestému zastavení s názvem Olivetská hora. Už cestou na menší skalnatý výběžek potkáte tři kamenné sochy údajně spících apoštolů (mně teda trošku připadali, jako kdyby byli povaleni na zem nedobrovolně, ale co už :o) a o kousek výš ještě sochu klečícího Krista s rukama sepjatýma k modlitbě, jak hledí na kapličku s andělem na vrcholu kopce (sochy prý pochází už z roku 1660).
Odtud pak vede cesta kolem sedmé kapličky U Jidáše, ve které freska zobrazuje Jidášův zrádný polibek a překvapivě byla pod lešením přece jen trochu vidět :o)
A o kus dál je pak osmé zastavení, kde je Ježíš odváděn z Getsemanské zahrady (opět lešení a nic moc k vidění :o(
Potom vás naučná stezka zavede zpět na polní cestu a k větší kapli na rozcestí u zahrádkářské kolonie s názvem U chromého Žida, kde byly pod lešením vidět jen zbytky fresky.
Desátou zastávkou je pak pod kopcem modrá kaple U Cedronu z roku 1660, která má znázorňovat výjev Krista vedeného dvěma žoldnéři přes řeku Cedron, ale kvůli restauračním pracím opět chyběly sochy, nicméně tahle kaple je vychytaná do detailu, protože má ve spodní části klenutý oblouk, jímž skutečně protéká malý potůček představující biblickou řeku, což se mi hodně líbilo :o)
Za bývalým zájezdním hostincem a přes hlavní silnicí z Budějovic je pak jedenáctá kaplička, kde je Ježíš na fresce haněn, tupen a kamenován, která byla v opravdu dezolátním stavu, a jestli takhle vypadaly všechny, nedivím se, že se rozhodly pro jejich renovaci.
Pak jsem pokračovala po polní cestě, kde u kraje pole stojí dvanácté zastavení s názvem Vodní brána z doby před rokem 1697, které má představovat jednu z jeruzalémských bran, kudy byl svázaný Ježíš veden do města. Kaplička je opět "průchozí", ale uzavřená dřevěným plotem a po stranách má pěkné fresky.
Dál v jakémsi menším úvozu pak je třináctá kaplička zvaná U Annáše, kde je poměrně výrazně barevný obraz Krista vyslýchaného nejvyšším knězem Annášem.
Polní cesta vás pak zavede po levém břehu Malše k další větší kapli U Kaifáše, která pochází z roku 1663, ale zase jsem si ji nemohla nijak blíž prohlédnout, protože byla zabarikádovaná pod lešením :o( Nicméně u řeky bylo moc hezky :o)
Patnáctou v pořadí je pak kaplička zvaná Malý Pilát, která byla taky pod lešením, a dál po cestě, na kraji vsi je pak červenobílá kaple U Herodesa, překvapivě bez lešení, i když by nějakou tu opravu taky potřebovala.
Zajímavé věci byly k vidění i v římovských zahrádkách (viz vlevo :o)
Uličkou mezi domy zvanou příznačně Betlém vystoupáte do mírného kopce, kde stojí kaple Velký Pilát z roku 1662, která je však do ulice obrácená zády, a protože má dobrá tři patra, nebyla jsem schopná ji z oné malé "předzahrádky" vyfotit celou. A přitom se mi líbila, protože s těmi římsami vypadala jako ozdobená krajkou :o)
Sedmnáctá kaplička se nenápadně krčí u zídky vedle silnice a nese název Na Ježíše vložen kříž, což mluví za vše, a o několik metrů dál je kaple Kristus nesoucí kříž potkává Pannu Marii, která vznikla pravděpodobně v roce 1660 a její klenba byla prý původně posázena lasturami rybničních škeblí. Dál vedle silnice u hřbitovní zdi je pak devatenáctá kaplička, Svatá Veronika.
Potom už vede naučná stezka pryč ze silnice, kdy musíte odbočit mezi domky a z kopečka dolů, přičemž už na vás vykukuje dvacátá v pořadí Popravní brána. Jedná se skutečně o jakousi bránu (nebo spíš zastřešený most :o) a uvnitř jsou na každé straně fresky z první poloviny 19. století.
Dál vede stezka kolem jakýchsi pozůstatků opevnění či kamenné zídky pod někdejším zámečkem k další velké a bohužel opět skoro rozpadlé kapli s názvem U Šimona z roku 1660.
Pak v kopci nad stezkou stojí trojice dřevěných křížů Kalvárie s postavami namalovanými na vykrajovaném plechu a mezi kříži stojí kamenné sochy Panny Marie, sv. Jana a sv. Máří Magdaleny z roku 1705.
Kousek pod Kalvárií je pak kaple z roku 1661 zvaná Pieta podle sochy z roku 1686, která tam byla původně umístěná (teď tam byla jen její fotka :o(
No a dole pod svahem pak čeká poslední zastavení římovské Křížové cesty s názvem Boží hrob, které bylo opět v poměrně špatném stavu a obehnané lešením, takže jsem si ho nemohla nijak líp prohlédnout, ale podle informací na webu by se v zadní části měla nacházet dřevěná plastika Kristova těla z roku 1658 (takže je to jakože opravdu hrob :o)
Cesta byla o to dobrodružnější, že byly vidět ještě následky loňských silných podzimních bouřek
Od Božího hrobu jsem se pak musela vrátit zpátky do kopce a mezi domy kolem Kalvárie jsem se dostala zpátky na hlavní "ulici", přičemž okruh naučnou stezkou mi zabral dvě hodiny, ale byla to celkem příjemná procházka hezkou přírodou a s minimem kopců :o). Navíc v pátek 1. října 2021 bylo ještě překvapivě pěkně a hlavně slunečno (i když lehkou bundu už jsem snesla), a tak se pochodovalo o to líp a veseleji :o). Jediný problém, který jsem musela hned ze začátku vyřešit, bylo, kam si odskočit (protože infocentrum i kostel byly zavřené, že). Naštěstí po úvodním kousku mezi domy pak vedla stezka přírodou, takže stačilo nechat přejít pejskaře, kteří se tam jako na potvoru potloukali, najít si dostatečný úkryt za kapličkou a bylo :o)
A protože jsem do zpátečního odjezdu autobusu měla ještě nějaký čas, rozhodla jsem se svižnou chůzí dojít omrknout ještě i samotnou přehradu, která je kus za vsí.
Je to obrovská vodní plocha (nějakých 211 ha) a hráz pochází ze 70. let 20. století. Já se u ní pokochala krásně podzimními barvami, nízkým sluníčkem a výhledem do okolí, a pak jsem zase mazala zpátky na zastávku.
