Opět další seriál, na který mě navedla Barjohovic Starší a který mě zaujal i proto, že má knižní předlohu (na tu jsem se teda ještě nedostala, ale mám ji v merku :o). Námět není právě optimistický – jedná se o třináct nahrávek na kazetách, které představují třináct důvodů, jež dohnaly sedmnáctiletou Hannah k sebevraždě, takže jako vlastně víte, jak to dopadne, ale nevíte, co k tomu vedlo. V seriálu se pak prolínají věci z minulosti, které Hannah vypráví na svých nahrávkách, se současností, tedy s tím, co následovalo po její smrti.
Musím říct, že mě hlavní mužský hrdina Clay hodně vytáčel tím, jak strašně pomalu ty pásky poslouchal – jako chápu, že tak tvůrci měli možnost rozkouskovat příběh právě do oněch třinácti dílů, ale stejně – to jako vážně? Já bych je stoprocentně zhltla co nejdřív, místo abych si je takhle dávkovala. Jinak jsem si na začátku říkala, že Hannah věci hrozně řeší a jakožto správná puberťačka dost přehání (jakože vyprdla se na mě kamarádka, ach jo, jste všichni zlí, zlí, zlí), ale příběh postupně graduje a křivdy, které se Hannah dějí (nebo kterých se ona sama dopustí), nabírají na intenzitě, až to dojde do bodu,
Ale Hannah mi přišla hrozně naivní a nepoučitelná, jakože byla schopná říct holce či klukovi, se kterým se zná třeba den nebo pár dní, hodně intimní věci, a pak se divila, když to dotyčný někde prozradil. Vždyť důvěra a přátelství se budují postupně a jsou věci, které se říkají opravdu jen nejbližším lidem, pokud si nechcete koledovat o to, že vás vaši pubertální spolužáci někde ztrapní. Navíc některé její chování mi přišlo přitažené za vlasy a trochu postavené na hlavu, takže jsem měla problém ho tvůrcům seriálu uvěřit – například když se nabídla, že odveze tržbu rodičů do banky (to jako vážně bude sedmnáctiletá holka nosit brašnu s penězi jen tak halabala po ulici, jako kdyby to byl nějaký časák a nešoupne ji hned do batohu, co má na zádech? No, jestli ano, tak v USA neučí své děti hodnotě peněz :o(. Nebo když se klidně rozhodne zůstat na party polonahá ve vířivce, přestože skoro všichni už dávno odešli, u kluka, o kterém ví, co je zač – to jako pardon, ale tomu říkám nedostatek pudu sebezáchovy :o(. A stejně tak mi přišlo na hlavu, že přestože to všichni věděli už předtím, začali řešit, co se Jess stalo, až v momentě, kdy jim Hannah poslala své pásky – to bylo dost nelogické a nedopracované a měla jsem dojem, že tak trochu účel světil prostředky a tvůrci to potřebovali jen proto, aby v první půlce seriálu divák dostatečně tápal :o(. A stejně tak to bylo s Clayem, který mi připadal jako fakt hodnej kluk, takže jsem měla potřebu se ho vnitřně zastávat a přišlo mi nefér, že na něj Hannah házela část viny (co se týče váhání a stydlivosti si totiž rozhodně neměli co vyčítat), ale řekla bych, že to byl opět spíš záměr tvůrců, aby to bylo jakože napínavější a divák trnul, co mohl tak hodný chlapec udělat, že dohnal spolužačku k sebevraždě :o(
Jinak bylo hezky ukázané, jak si Clayovi rodiče o něj dělali po Hannině sebevraždě starosti – nejdřív se báli, že je taky v depresi, pak že bere drogy, ale vlastně stejně nikdy neměli ty správné informace a netušili, co se děje – prostě klasika, když máte doma puberťáka, ale vůbec jsem jim to nezáviděla. A podobně mě kvůli Hannah mrzelo, že měla problémy i doma a rodiče řešili upadající podnikání a nedostatek peněz kvůli konkurenčnímu řetězci, a pak neměli čas se jí tolik věnovat nebo vůbec postřehnout, že se něčím trápí, ale tak to zkrátka v životě chodí a většinou se to sejde, když to člověk nejmíň potřebuje :o(. Nejvíc mě ale dostal závěrečný díl a školní poradce, protože ten podle mě nesl hlavní vinu na tom, že měla Hannah pocit, že se nemá na koho obrátit o pomoc, a tak je jediným řešením podřezat si žíly. Jako u toho jsem fakt lapala nevěřícně po dechu a říkala si, jak si vůbec může dovolit něco takového dívce říct a ptát se jí na takovéhle otázky?! A upřímně řečeno, jestli mají v USA takový přístup, nedivím se, že je tam tolik sebevražd dětí.
Takže celkový ortel zní: nebylo to úplně propracované a občas to trochu skřípalo (třeba i ten Clayův kamarád alias rádoby filozofický guru mi přišel jako zcestná postava), ale řeší poměrně závažný problém (mimo jiné i že na první pohled zcela nenápadné sexuální obtěžování coby následek smyšlených školních žebříčků atraktivity se může časem přetavit v něco mnohem horšího a dávat nebezpečný precedens), o kterém by se mělo mluvit, a rozhodně to byl slušný emocionální tobogán, jen repete si asi nedám, na to je to vážně moc depresivní :o)