Vítejte u rebarbory

 ...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

rubriky:

odkazy:

moji přátelé

archiv článků:

Stáž jak Brno

pise.cz/img/421932.jpg" alt="Brno 02" width="340" height="255" align="absMiddle">

Kolegové na mě byli neskutečně milí, od vedoucí jsem dokonce dostala soukromý mobil, abych mohla volat kdykoli, i uprostřed noci, kdybych potřebovala s čímkoli pomoct (naštěstí jsem holka šikovná a do žádných nesnází jsem se nedostala :o), měla jsem k dispozici vlastní kamrlík, abych si mohla občas odpočinout od všudypřítomné roušky, v místní jídelně jsem si alespoň jeden den vybrala bezlepkový oběd (zbývající dny jsem to řešila nákupem v nedalekém Lidlu), zkrátka celkově mě uvítali s otevřenou náručí, a přestože jsem dostala nabídku zapůjčení knižního průvodce o městě, nikdo se mi naštěstí nevnucoval jako doprovod, ani nevymýšleli nějaký večerní program, za což jsem byla ráda, protože coby introvert se zas až TOLIK družit nemusím :o). 

Díky rozumným odchodům z pobočky jsem si stihla procourat alespoň to základní z brněnských památek – třeba hned v pondělí jsem zavítala do Katedrály sv. Petra a Pavla, která mě svými novogotickými věžemi lákala už od příjezdu a která je opravdu krásná (mimo jiné ji můžete vídat na desetikorunové minci :o), a kde jsem neodolala a vylezla si i na věž, když už byla otevřená, resp. na dvojvěží, protože obě věže jsou propojené chodbou či lépe řečeno lávkou. Zajímavostí je, že zdejší zvony vyzvání poledne už v 11 hodin, aby připomněly pověst o lsti, kterou použili obyvatelé při obléhání města švédskými vojsky – podle legendy prý generál švédských vojsk prohlásil, že když město nedobyde dřív, než začnou zvonit poledne, ukončí obléhání, a tak Brňané chytře zvonili poledne o hodinu dřív :o)

Vidíte? Zase schody! :o)

Jinak petrovské věže jsou vysoké 81 metrů a na ochoz vede 124 schodů, přičemž u pokladny (vstupné je 40 Kč) zhruba ve třetině je k prohlédnutí i klenotnice se zdejšími cennostmi.

Vlevo poměrně nenápadný vstup do věží :o)

Vpravo pohled z ochozu nahoru na věž - docela mě překvapilo, kolik z věží ještě zbývá, kam už se nedá vylézt :o)

A vlevo lehce strašidelná spojovací "chodba" mězi věžemi :o)

Od katedrály jsem se ještě prošla přes Zelný trh a kolem divadla Husa na provázku ke Staré radnici, kde jsem bez problémů našla brněnského draka, koupila jsem pár suvenýrů (a hlavně pohlednice, aby mi u Barjohů věřili, že Brno skutečně existuje :o) a k tomu lístek na radniční věž (vstup je 75 Kč).

Vyšlápla jsem si dalších 173 schodů (a už jsem začínala pomalu mlít z posledního :o) na 63 metrů vysokou věž Staré radnice, kde byla navíc v přízemí malá expozice k tvorbě brněnského sochaře a architekta pozdního středověku, mistra Antona Pilgrama (krom jiného má na svědomí i onen překrásný portál Staré brněnské radnice), pokochala jsem se výhledem na Katedrálu sv. Petra a Pavla a na hrad Špilberk a zase jsem pomalu slezla dolů s tím, že si koupím nějaké ovoce a pití na pokoj a půjdu na hotel.

Tam mě však čekalo (naštěstí už ten týden poslední) nemilé překvapení v podobě recepční, která držela černou hodinku pouze s mobilem, a mně tudíž okamžitě došlo, že elektřina ještě pořád nefunguje, což mi dívčina i potvrdila :o(. Než jsem se však zmohla na jakoukoli reakci, bylo mi řečeno, že se mě proto rozhodli přestěhovat do jiného hotelu (s podtextem, že elektřinu asi jen tak nezprovozní), takže jsem opět malinko nabručená popadla svůj kufr a zamířila přes ty zatracené kostky napříč Zelným trhem až k dolní části, kam mi recepční ukazovala, a kdybych nebyla tak unavená a lehce hladová, nejspíš bych už tehdy okouzleně valila oči, protože jak se záhy ukázalo, Hotel Grandezza, kam mě přestěhovali, je luxusní pětihvězdičkový hotel, který zabírá celou spodní část náměstí :o). K pokoji jsem sice musela dokličkovat poněkud složitějším způsobem – nejdřív výtahem do prvního patra na ochoz, přejít na druhou stranu a odtud jiným výtahem zase zpátky do přízemí v druhé části hotelu a tam na konci úzké temné chodbičky na mě čekalo luxusní útočiště s ještě luxusnější koupelnou, do které vedly úžasně roztomilé dvojité dveře vypadající na první pohled jako dveře od skříně :o). Uvařila jsem si z připraveného setu čaj, zakousla něco k jídlu, dopřála si sprchu a pomalu jsem si začínala užívat, že v tomhle pokoji strávím celý týden :o). No co vám budu povídat, nakonec jsem vlastně z nefunkční elektřiny vytěžila maximum a celý týden jsem se jen nenápadně plížila kolem recepce, aby je náhodou nenapadlo přestěhovat mě zase zpátky (nemluvě o tom, že jsem trochu trnula, aby po mě při placení nechtěli oněch pět tisíc za noc, co si v Grandezze běžně účtují, protože na to by mi náš firemní limit rozhodně nestačil :o). Během svého pobytu jsem neodolala a naložila jsem se i do oné luxusní vany (protože doma mám jen sprchový kout) s voňavou hotelovou solí, vařila jsem si ranní kávu a odpolední čaj a večer koukala v tabletu na Cizinku nebo si četla, užívala jsem si líná rána, kdy jsem nemusela nijak chvátat, neb na pobočce mě čekali vždy až na devátou a šalina mi jela hned kousíček od hotelu, prostě pohoda klídek skoro jako na dovolené.

Vlevo hotelová hala s ochozem a recepcí :o)

Mimochodem hrozně se mi líbí systém MHD v Brně, kde si nemusíte kupovat lístky, ale jednoduše ve všech dopravních prostředcích platíte bezdotykovou kartou a systém už vám sám podle délky vaší jízdy odečte příslušnou částku (pípnete kartou při nástupu a pak znovu při vystupování a o víc se nemusíte starat), jako kam se na tohle hrabe matička Praha :o) 

Jinak z památek jsem se stihla podívat ještě i na hrad Špilberk čili na Špilec (zajímavé bylo, že jsem se vlastně během svého pobytu nesetkala s nikým, kdo by mluvil takovým tím nezaměnitelným brněnským hantecem, kterému normální smrtelník nerozumí), kam vedly jak jinak než opět schody :o). Z přilehlého parku jsem se pokochala výhledem na Katedrálu a zvolna jsem vystoupala k samotnému hradu, který mě trochu překvapil svojí cihlovou nesmlouvavostí barokní pevnosti (jaksi jsem od hradu založeného samotným Přemyslem Otakarem II. čekala nějaký malebnější architektonický styl), ale je pravda, že barokní cihlové opevnění je v brněnském centru k vidění dost často.

A stejně tak mě mrzelo, že uvnitř Špilberku vlastně nezůstal zachován žádný itinerář nebo nějaký zajímavý okruh jen čistě o hradu, jsou tam jen výstavy Muzea města Brna, některé stálé, některé dočasné, a protože bych všechny do zavíračky nestihla a paní na pokladně mi nějak nebyla schopná říct, co z výstav stojí za to, vybrala jsem si zdejší věž (nebo spíš rozhlednu) a k tomu výstavu, jejíž plakát mě zaujal už na úpatí kopce, s názvem "Symboly vládců – projevy elit, moci a bohatství od pravěku do novověku" (obojí celkem za 120 Kč).

Na špilberskou věž vede z nádvoří 103 schodů a cesta je poměrně spletitá a některé uličky opravdu úzké, ale výhled byl ze shora pěkný :o)

Výstup na věž začal malebně (viz vpravo), ale pak se to trochu zaklikatilo (viz níže :o)

A výstava se mi nakonec taky moc líbila, prošla jsem si ji pěkně v klidu a pročítala si jednotlivé panely plné zajímavostí a detailů, které si člověk ne vždycky v hodinách dějepisu spojoval s elitářstvím či způsobem prezentace moci. Nejvíc mě ale pobavila věta z novověku, že v 18. století byla vláda elit uskutečňována prostřednictvím úředníků, přičemž symbolem úřední moci je od té doby razítko :o). To můžu potvrdit :o)

Na závěr jsem si prošmejdila Špilberk ještě kolem dokola, a než padla úplná tma, vydala jsem se zpátky k hotelu.

Během onoho týdne jsem taky využila příležitosti a navštívila příbuzné, které v Brně máme a se kterými jsem se neviděla už celou věčnost, což bylo hrozně fajn a moc hezky jsme si popovídali :o).

Nafotila jsem i pár večerních snímků brněnského centra a samozřejmě jsem si během odpolední prošla víc i samotné centrum a jednotlivá náměstí, resp. kromě Zelného trhu (kde jsem bydlela) s krásnou barokní kašnou zvanou Parnas, jsem se podívala i na Náměstí Svobody, kde je k vidění svérázný Brněnský orloj, jež v lepším případě připomíná raketu či nábojnici, a při svých procházkách za proviantem a památkami jsem došla i na Dominikánské náměstí s hezkým Kostelem sv. Michala archanděla a budovou Nové radnice, kde sídlí brněnský magistrát. Spoustu věcí a památek jsem samozřejmě neviděla, ale naopak jsem během ranního rituálu se snídaní a televizí viděla poměrně povedenou upoutávku na muzikál Pretty woman Městského divadla Brno, ve kterém mimo jiné účinkuje i Hanka Holišová a který vypadal natolik sympaticky, že jsem si říkala, že bych někdy na jaře mohla vzít na výlet do moravské metropole i mamku a vyrazit krom památek i za kulturou :o)

Vlevo jeden z mála opravdu historických domů renesanční Dům pánů z Lipé :o) Vpravo Náměstí Svobody i s pózující paní, které jsem si v době pořízování snímku samozřejmě nevšimla :o)

Nová radnice i s měšťáky (ano, další z detailů, který mi při focení unikl a teď pobavil :o) A Kostel sv. Michala

Jinak mě ale překvapilo, jak je brněnská architektura vlastně "nová" (výjimkou je snad jen Petrov, který je aspoň novogoticky špičatý a plný věžiček, a renesanční Dům pánů z Lipé), jakože na to, jak je Brno staré, mi přišla většina budov v jeho centru a především zdejší kostely příliš novodobě hranatá, cokoli před barokem člověk horko těžko hledá, a vím, že mě za to Moraváci nejspíš zaškrtí, ale oproti malebné Praze to zkrátka nebyla moc velká pastva pro oči. Celkovým dojmem ale působí Brno mnohem sympatičtěji, přátelštěji a ten týden, co jsem tam loni v listopadu strávila, jsem si užila opravdu na maximum a ke své plné spokojenosti :o)

Nádherně prosluněné poslední ráno (vlevo) a rozlučková procházka na Petrov...

...před obědem a nástupem na metro cestou domů :o)

Zpět na hlavní stranu blogu