Loňská výstava Umění ve městě

Vzhledem k tomu, že se mi nějak nedaří dopsat rozsáhlejší články, kterým dominuje velké množství obrázků, a protože jsem se tu nedávno zmínila o letošním ročníku akce zvané Umění ve městě, rozhodla jsem se věnovat chvilku ještě loňskému ročníku a odškrtnout si tak aspoň jeden z loňských článkových restů :o).

Podobně jako letos i vloni mě k obchůzce dostupných exponátů přimělo jedno dílko, které mě oslovilo. Vloni jím byly stopy na slepém rameni Malše, které ve skutečnosti vypadaly líp, než se mi je podařilo zachytit na fotkách – a vypadaly vážně jen jako šlápoty na hladině, což mi přišlo super a vypadalo to fakt dobře :o). Název taky nebyl nijak matoucí, prostě "Stopy na vodě", a autorem byl Zdeněk Ruffer.

Tématem loňského ročníku byla AQUA neboli voda, a tak se spousta děl nacházela přímo na hladině řeky Malše. Když jsem to vzala od práce směrem do centra, jako první jsem potkala "plovoucí" dílko u Malého jezu "Sekyra – sakura" od Josefíny Jonášové. Jako hm, sekyra s polenem – přiznám se, že u tohohle mě jediná spojitost s vodou napadala v souvislosti s plavením dřeva (klád) ze Šumavy.

O kousek dál u Modrého mostu (který je zcela nepřekvapivě opravdu modrý :o) pak bylo cosi neurčitého a značně pestrobarevného, co autor Tomáš Medek nazval "Cloud" a co se jednoduše neodvážím komentovat, protože fakt nevím, co k tomu říct :o)

Naopak na hladině kotvící zahrádka kousek od Zlatého mostu (který je překvapivě opět modrý :o) s názvem "Peace" od Jana Kece se mi docela líbila. Přišlo mi to jako hezký nápad spojit vodu s květenou a díky hipísáckému symbolu byl název celkem nasnadě, takže jako jo, takovéhle umění jsem schopná pochopit a celkem se mi líbí :o)

Na Lannově třídě pak byla nepřehlédnutelná instalace ze starých van s poměrně vtipným názvem "AJ VANA Bĺ" od Benedikta Tolara.

Upřímně řečeno tohle bylo trochu zvláštní, protože ty vany byly evidentně opravdu odněkud sesbírané, tedy skutečné použité vany (některé měly dokonce i špunty), na druhou stranu to byla de facto jakási recyklace materiálu, takže vlastně proč ne (pořád lepší než letošní poslední dílo, které jsem začátkem října objevila v parku u zámku na Hluboké a které bylo celé vyrobené z nerezu – taková neforemná a stoprocentně neskutečně těžká stříbrná hrouda ála asteroid, u které jsem si říkala, že je to tak trochu plýtvání materiálem a že se jeho výroba musela celkem prodražit – jakože nebyly by z toho lepší lžičky nebo hrnce? Neboli zlaté vany :o).

Na náměstí Přemysla Otakara II. byla pro změnu instalace z klubka drátů od Jana Dostála nazvaná "Vlákna". Z určitého úhlu mi to připomínalo komára (takže spojitost s vodou by byla :o) a rozhodně to nebylo špatné dílko, jen se mi ho nepodařilo vyfotit bez dvojice žen pečlivě zkoumajících, co je to vlastně zač (byly tam opravdu dlouho :o(

Naopak poměrně hrůzný počin na mě čekal na Piaristickém náměstí u kostela Obětování Panny Marie. Jmenovalo se to "Čekání na vodu", autorem byl Libor Hurda a připadalo mi to hodně divné, až lehce úchylné :o(

Na slepém rameni Malše pak byly k vidění (kromě šlápot na vodě :o) ještě i dvě převržené loďky – to je můj pracovní název, oficiálně se to jmenovalo "Ahoj a někdy zas..." a autorem byl Martin Rajčan, a celkem se mi to líbilo, jen ten název mi k tomu nějak neseděl...

O kousek dál na řece pak na plovoucím "voru" kraloval exponát "Point Spaceship" od Jana Kalába, který mi spíš než vesmírnou loď z názvu připomínal jakéhosi obřího origami draka v krásně tyrkysové barvě :o)

A dál na nábřeží u Glorietu jsem vloni vyfotila poslední exemplář (víc se mi jich hledat nechtělo) s trefným názvem "Lifeguard" od Miroslava Vodáka (v tomhle případě měl autor i stylově tematické "vodní" jméno :o). Bylo to opravdu to, co název napovídal, hlídkovací budka pro plavčíka jako vystřižená, jen úplně nevím, v čem je v tom schované to umění, snad jen že poskytovala pěkný výhled na vodu, ale nejsem si jistá, jestli bylo povolené na "záchranářskou sesli" lézt.

Pak jsem tedy ještě jezdila kolem hodně zvláštního útvaru (a nebýt cedule, ani bych nevěděla, že taky patří do projektu Umění ve městě), a sice kolem speciálně posekané (a možná i vysazené) trávy s květinami do tvaru nápisu "Láska" u nadchodu přes silnici směrem do Stromovky, jejímž autorem byla Dominika Kunzová. Bylo to na pohled docela hezké, i když by mě na tom coby autorku mrzela ta pomíjivost celého snažení :o)

Na závěr si zase neodpustím svůj osobní žebříček :o). Nejvíc se mi jednoznačně líbily ony "Stopy na vodě", ty byly vážně skvělé, na druhé místo bych dala "Point Spaceship" a na třetí "Lifeguard", byť mě doteď mrzí, že jsem nesebrala odvahu a nezkusila na ni vylézt :o). Jinak jednoznačně nejúchylnějším dílem loňského ročníku bylo "Čekání na vodu".

Od řeky Malše je u gymnázia v České ulici už pár let krásná bylinková zahrádka, kde voní levandule a mívali tam dokonce i domečky pro čmeláky, takže jsem vloni neodolala a při svému putování jsem si ji taky vyfotila na památku :o)