Filmový souhrn roku 2025

Než opadne můj psací rauš, šoupnu vám sem další várku bilancování, a sice shrnutí mých filmových zážitků z loňského roku.

Celkem jsem v roce 2025 zvládla zkouknout 118 filmů, což je nejmíň za celou dobu, co to od roku 2019 nějak sleduju (svůj podíl na tom měl podle všeho fakt, že jsem víc koukala na seriály, protože těch jsem stihla pro změnu rekordně velké množství, nicméně o tom zas až příště), ale na druhou stranu se mi ani jednou nestalo, že bych film nedokoukala (v předchozích letech se vždycky nějaké takové jednotky našly). Každopádně převažovaly nové filmy, tedy filmy, které jsem nikdy předtím neviděla, v počtu 78 kousků (včetně 3 filmů viděných v kině) a na 40 filmů jsem koukala opakovaně (někdy i po několikaleté pauze), tedy zhruba na třetinu, a z toho 20 bylo pohádek (mimo jiné například Sněhurka s Julií Roberts coby zlou královnou :o) či starých filmů (třeba Zatímco jsi spal se Sandrou Bullock nebo Záměna s Eddiem Murphym), které jsem sledovala v průběhu prosince.

Jinak co se kina týče, rozdělila jsem své loňské tři návštěvy spravedlivě mezi všechna naše kina, takže jsem nejdřív byla v srpnu v letním kině na hrané verzi Jak vycvičit draka, která mě ale teda příliš nenadchla, přestože jsem si říkala, že to bude de facto sázka na jistotu, jen mě to utvrdilo v tom, že je podle mě zbytečné přetáčet do hrané podoby úspěšné animáky (zvlášť když je to opravdu udělané scéna od scény, což nezachránil ani Gerard Butler, který si po dabingu střihnul náčelníka Kliďase in natura), protože za mě má ta animovaná verze přece jen pořád větší kouzlo. Potom jsem v září vyrazila se slevou od T-Mobile (lístek byl za 99 Kč, jinak bych se na to asi vykašlala) do Cinestaru na formulového Brada Pitta, když už jsme ho s kamarádkami kvůli hnusnému počasí nestihly v letňáku, a musím říct, že F1 mi neskutečně sedla a z kina jsem odcházela nadšená jako už dlouho ne :o)

Samozřejmě jsem se u toho neubránila vzpomínce na film Formule! se Stallonem z roku 2001, protože i tady měl zkušený jezdec naučit mladého kluka, jak si najít v životě rovnováhu a udržet nervy na uzdě, ale bylo to tak dobře natočené, že mi ona podobnost nevadila (stejně jako trochu okaté plnění genderových a rasových kvót), a mohla jsem si Brada Pitta, který je pořád pěkný K-áčko, i když už je mu šedesát (WTF?!), užít :o). Líbil se mi příběh o klasickém souboji Davida s Goliášem, resp. o snaze outsiderů urvat si místo na slunci (nešlo jim o vítězství a první místo, stačilo jim se jen udržet v top 20 týmů F1 :o). A ve filmu je i skvělá hudba, kterou má na svědomí Hans Zimmer a například písnička "Loose My Mind" naprosto perfektně sedí ke všemu tomu drandění po dráze a pěkná je i 

drsně rocková novinka od Eda Sheerana či stará country rockovka od Chrise Stapletona. Pitt tu hraje takového trochu rebela, potížistu, provokatéra a raubíře, co si přiohýbá pravidla, resp. bruslí v šedé zóně (nezapomenutelná je scéna s jeho první účasti za APEX na závodě F1, kdy předstírá, že ještě neumí ovládat auto a nemůže nastartovat :o), což mu hrozně sedí a je v tom jednoduše k sežrání (podobně jako Achilles v Troje), zároveň je jeho postava prostě dobrá v tom, co dělá, a je dost profík, který na sobě dře a třeba běhá nebo posiluje krční páteř (to byl pro mě pěkný aha moment, že v těch formulích a při tom přetížení je vlastně asi i tohle potřeba :o). Ve filmu je i poměrně retrospektivní, až osobní moment, kdy jsem si říkala, že to má asi i slušný přesah do jeho vlastního života, když se Sonny Hayese na tiskovce novináři ptají na dost nepříjemné otázky, jakože si podělal manželství, podělal si profesní život, protože chlastal a hrál hazard, přišel o všechny prachy, a on jim na všechno odpovídal jednoduché: "Ano.", a když se ho pak ten samý novinář zeptal, jestli by udělal ve svém životě něco jinak, kdyby mohl, odpověděl taky jen: "Ano." s takovým dost smutným podtextem, jakože ví, že to posral, ale už s tím prostě nic neudělá, což mi přišlo, že přesahovalo z plátna až do osobní roviny a byl to takový poměrně dost intenzivní moment. Jinak se na mě z plátna skvěle přenášelo ono nadšení Sonnyho Hayese z jízdy a čistě z toho, že může řídit a vyzkoušet si zase něco jiného – jinou trasu, jiný vůz, to bylo super :o). A chápala jsem i to, že řízení miluje natolik, že vlastně nic jiného k životu nepotřebuje, a i kdyby některá ta jízda měla být jeho poslední (jakože skončí nehodou, protože je to moc riskantní, nebo se prostě něco podělá), tak mu to nevadí, protože si užil tu srandu (byť to trochu zavánělo závislostí na adrenalinu, na diváky se to přenáší spíš jen jako optimistické nadšení :o). Do kina jsem šla bez větších očekávání na vychvalovaný hit a odcházela jsem naprosto spokojená a s úsměvem na tváři, dokonce jsem ani neměla pocit, že by film měl dvě a půl hodiny, tak mě to pohltilo a rychle uteklo :o). Jo a na internetu jsem pak zjistila, že měli jako poradce Lewise Hamiltona, natáčeli na stejné kamery jako v Top Gun 2 a v záběrech dělají "komparz" skuteční jezdci F1, přičemž si Brad Pitt dokonce vážně mohl zkusit řídit po okruhu formuli McLaren :o)

No a do třetice jsem vyrazila do našeho místního klasického kina Kotva na český sportovní snímek Neporazitelní o mistrovství světa v parahokeji v Ostravě v roce 2019, který byl taky velice povedený.

A kterých pět filmů mi z loňského roku nejvíc utkvělo v paměti? Na první místo za mě coby jednoznačná hitovka patří novinka F1 :o), hned druhou příčku bych ale dala českému snímku Němá tajemství, který vysílala ČT a byl fakt skvělý (byť ne zrovna veselý), bravurně natočený a přemýšlela jsem o něm ještě hodně dlouho. Bronzovou medaili bych dala historickému filmu Místokrálův palác, na který jsem narazila v televizi úplnou náhodou a doplnila si díky němu vzdělání, protože o rozdělení Indie do dnešní podoby (jakože na Indii a muslimský Pákistán) v roce 1947 poté, co odtud jako ze své provincie odcházela Velká Británie, jsem neměla ani páru, že to vlastně bylo politické rozhodnutí, v jehož důsledku pak při migraci obyvatel kvůli svému náboženskému vyznání zemřely téměř dva miliony lidí a celé společenství bylo vlastně násilně rozděleno, protože do doby před příchodem Británie žili bez problémů muslimové, hinduisté a vůbec všichni v každé vesnici vedle sebe (Británie měla tendenci obyvatelstvo rozdělovat např. ve školách atd.). Na čtvrté příčce mám letní pohodovku Moře na dvoře s Ondřejem Vetchým a páté místo v mém žebříčku obsadil laskavý příběh, který pohladil po duši, Paní Harrisová jede do Paříže o uklízečce z Londýna, která v 50. letech 20. století sní o šatech od Diora.

Mých Top 5 filmů roku 2025:

Mimochodem jak už jste si možná všimli, v roce 2025 jsem docela dost koukala na filmy (i nové) přímo z televize, resp. jsem si zhruba někdy od podzimu užívala vymoženosti trvalého připojení na Lepší TV a možnosti sledovat pořady i zpětně, protože taťka se rozhodl připlatit si rozšíření, aby mohl sledovat televizi u sebe na počítači nezávisle na mamce.

Jinak jako bonusovku ještě přidám tematickou vánoční komedii Vánoční rande z roku 2011, kde se hlavní hrdince opakuje jeden den, kdy měla jít na dohodnuté rande, ale vykašlala se na to, protože se snaží dát dohromady se svým, pořád dokola (zkrátka takové vánoční Na Hromnice o den více) a docela jsem se u ní pobavila. A samozřejmě nesmím zapomenout ani animák Rozzum v divočině, který nás s Barjohovic holkama rozsekal na loňském lyžáku a vlastně byl povedený, jen strašně dojemný :o). A taky mě překvapivě bavili Angry Birds, na které jsem opět koukala naživo z televize.

A co vy? Viděli jste F1? Nebo byste doporučili nějaký jiný biják?