Čtenářský souhrn roku 2025

Nový čínský rok ohnivého koně začal v úterý 17. února, tak snad ještě není úplně trapné zaobírat se statistikami a čísly za rok 2025 :o). Svoje sumáře jsem se rozhodla opět (jako pro rok 2024) rozdělit do více příspěvků, jednak aby toho nebylo moc najednou (koneckonců komu by se chtěl číst dlouhatánský bilanční článek) a jednak proto, že takhle aspoň naplním mnohem víc rubrik, haha :o)

Na úvod jsem si vybrala čtenářské zážitky roku 2025, protože do téhle rubriky poslední dobou přispívám nejmíň, a nutno dodat, že ačkoli jsem ani v roce 2025 čtení úplně neflákala, oproti předchozímu roku poznamenanému půjčováním knížek z naší městské knihovny a jakýmsi vnitřním pocitem, že mi běží lhůta, jsem toho přečetla přeci jen o poznání méně, konkrétně celkem 35 knih o 12452 stranách, tedy o průměrné tloušťce 350 stran, zároveň jsem v loňském roce měla "štěstí" spíš na průměrné knihy, ze kterých jsem si jednoduše nesedla na zadek a neměla tudíž ani puzení sepisovat o nich pojednání sem na blog a prostě jsem se jen spokojila s několika shrnujícími větami pro Databáziknih, výjimkou byla jen teenage fantasy série Moře střepů od Joea Abercrombieho, kterou jsem dočítala z roku 2024.

Jinak nejvíc jsem logicky (a tradičně) četla v zimních měsících, resp. v únoru a březnu (shodně po pěti přečtených knihách každý měsíc, byť jsem teda v únoru dočítala rozečtenou bichli třetího pokračování fantasy série Půlměsíční město s 820 stranami z ledna) a potom v listopadu a prosinci (opět shodně po čtyřech přečtených knihách v obou měsících), protože jakmile se venku udělá pěkně, trávím víc času na čerstvém vzduchu než zalezlá doma s knihou (jedinou výjimkou jsou v tomto období delší cesty, kdy pak čtu ve vlaku či autobuse).

Co se mých standardních statistik týče, v loňském roce jsem rozhodně četla méně knihy českých (či slovenských) autorů, které jsem zvládla přečíst jen čtyři, což je nějakých 11 %. Důvodem je jednak skutečnost, že moji oblíbení autoři si dávají jakousi pauzu (např. pan Niedl zatím nenapsal další pokračování série Ondřej z Rohatce :o(, a jednak jsem neprodloužením průkazky do knihovny krapet přišla o zdroj nejnovějších titulů (třeba od pana Nesměráka či Dagmar Digmy Čechové). Na druhou stranu jsem vloni objevila obstojnou konkurenci na poli historických detektivek, spisovatelku paní Martinu Novotnou, kterou mi ukázala Barjoha a půjčila mi od ní i první knížku Prokletí hradu Mydlovar, takže si letos nejspíš vyspravím statistiku s pokračováním její série Zločiny na zapomenutých hradech :o)

No a pak mám samozřejmě od MoWa k dispozici obrovskou zásobárnu e-knih (z nichž většina je od zahraničních autorů), ze které jsem vloni začala odkrajovat především, takže loňský počet přečtených e-knih dosáhl mých dosud rekordních 17 kusů, což je 49 % z celkového počtu přelouskaných knížek (koneckonců jsem si zásobu e-knih brala v tabletu i na dovolenou do Itálie :o).

Pokud jde o přečtené tituly, poměrně jsem se v průběhu loňského roku těšila na další knihu z univerza Hunger Games věnovanou Haymitchovi s názvem Úsvit sklizně, ale ve výsledku to bylo celkem zklamání, protože příběh mi přišel jen jako vykrádačka sama sebe, kdy Haymitch je de facto Katniss v kalhotách (taky chodí lovit do lesa ve Dvanáctém kraji apod. :o(. Taky jsem zkusila profláknutý fantasy hit Čtvrté křídlo, a přestože první díl se mi celkem líbil, byť jsem se taky neubránila pocitu, že nejde o nic převratného, protože je to de facto Divergence s draky a trochou magie šmrncnutá Sarah J. Maasovou (to kvůli Xadenovi alias Rhysandovi), další dva díly mi připadaly čím dál zdlouhavější a nudnější (četla jsem je pak spíš už jen ze zvědavosti, jak to dopadne, a ono to má otevřený konec připravený pro další rozvláčné – druhý i třetí díl má přes 700 stránek – pokračování :o(. Příjemně mě naopak překvapila další geraltovská kniha od Sapkowského s názvem Rozcestí krkavců, kterou jsem četla v prosinci a která měla atmosféru Posledního přání a Meče osudu, což jsou mé nejoblíbenější knihy z celé série, takže aniž bych původně měla nějaká velká očekávání, čtení jsem si fakt užila :o)

Na závěr musím už tradičně dát výběr pěti nejlepších knížek, které jsem za uplynulý rok přečetla, a chybět v něm nebude právě zmiňované Rozcestí krkavců :o). Nicméně na první místo jsem nakonec dala lehké guilty pleasure, a sice fantasy knihu Nevěsta, která je de facto romancí upírky s vlkodlakem (a nechybí ani trochu té erotiky) a je tak roztomile napsaná, že ačkoli to není nic extra propracovaného nebo přelomového, interakce a dialogy ústřední dvojice mě zvládly udržet přilepenou na stránkách s blaženým úsměvem a vyloženou radostí z četby :o). Záhy nato jsem se pustila i do pokračování s názvem Družka v domnění, že půjde o další fázi vztahu hlavní dvojice, ale hrdinkou druhého dílu je nejlepší kamarádka upírky Misery a taky se to četlo moc hezky, nemluvě o tom, že obě tyto knihy mají naprosto nádherné provedení s krásně barevnou ořízkou :o)

Bronzovou medaili bych dala teenage příběhu z deštného pralesa (nebo alespoň já jsem si tak to prostředí při čtení představovala) s názvem Limea a poslední dvě místa bych obsadila kovbojskou romancí (a opět jejím pokračováním) s názvem Bezchybně, která nebyla zcela bezduchá, ale sympaticky řešila i očekávání v rodině a prostředí profesionálního rodea bylo rozhodně zajímavé (nemluvě o tom, že kovbojové jsou prostě sexy :o), a pak romancí z vědátorského prostředí od Ali Hazelwood s názvem Teorie lásky, kde se mimo jiné řeší i postavení žen v akademické obci a jejich možnosti, jak se v mužském světě prosadit (od autorky už trochu ohrané téma a třetí kniha z podobného prostředí v řadě, ale byla přeci jen v něčem trochu originální a čtení mě bavilo :o). A jako bonus přidám ještě moc pěknou historickou romanci (protože romancí a pohádek pro dospělé očividně není nikdy dost) od Lisy Kleypas s názvem Předvečerní láska – jedná se sice až o pátý díl série Hathawayovi, kterou jsem díky tomu objevila (a nakonec i celou přečetla), ale ze všech klišoidních historických romancí mi přišla originální v tom, že řeší víc psychologických aspektů, zejména traumata z války, a navrch tam je spousta nezbedných zvířátek, která se do šlechtické společnosti vůbec nehodí a způsobují tak řadu trapasů a vtipných příhod (tenhle motiv se nese celou sérií, protože Beatrix se coby jeden ze sourozenců Hathawayových míhá všemi knihami :o)

Mých Top 5 knih roku 2025:

    (+)

  (+)  

A co vy? Které knihy vám utkvěly v paměti z roku 2025?