Nejlepší silvestr je s Carcassonne

...a samozřejmě ve společnosti báječných lidí <3

Svátky v roce 2025 byli u nás v rodině lehce vzhůru nohama, takže jsme po téměř dvaceti letech nejeli k babičce (jel tam taťka) a strávili jsme Štědrý den doma, což vlastně bylo ve výsledku hrozně fajn a já si to překvapivě fakt užila (nejen proto, že byly po letech Vánoce na sněhu) – byl rybí vývar, kapří řízky a bramborový salát, byl svátečně prostřený stůl a sváteční oblečení k večeři a byl také vysmejčený a vánočně vyzdobený byt a pohoda u pohádek (jen jsem si mohla odpustit ty předvánoční galeje u cukroví, neb pak jsem na to stejně neměla chuť a dojídala jsem ho ještě v polovině ledna, jen aby se neřeklo). A mimo jiné se mi vynořila dávno zapomenutá vzpomínka, jak vlastně bývávalo fajn, sedět mezi svátky v uklizeném bytě zalezlá někde v koutku s knížkou (nejlépe zbrusu novým dárkem od Ježíška) a pocitem, že mám volno, a tudíž spoustu času, kdy nic nemusím :o)

Z vánočního stromu z předchozího roku vyřezali u nás v Budějovicích sochu Popelky i se střevíčkem a sovou Rozárkou :o)

Zabaleno, upečeno.

Uklizeno, nazdobeno, nakoupeno.

A taky jsem neodolala a pořídila si vánoční talíře z Lidlu a došla si zazpívat koledy na schody Jihočeského muzea :o)

Závěr roku 2025 pak byl ve znamení nových zážitků, neb jsme tentokrát měli tu čest trávit silvestr u Tlapkových, což bylo naprosto grandiózní a úžasné :o). Směrem na sever jsem vyrazila už v úterý 30. prosince, abychom měli Silvestr opravdu celý pro sebe a ničím nerušený, a příjezd jsme ozvláštnili návštěvou světelného parku Bělský les v Ostravě (když už mě vyzvedávaly na nádraží), který jsem si vyprosila poté, co na mě vykoukl článek na webu (u nás totiž nemáme světelný park ani jeden, zatímco v Ostravě mají hned dva – ještě ve Vítkovicích – a krom toho měli dekorace ála mini světelný park na každém náměstí, u nádraží, no zkrátka všude :o). Bělský les beze zbytku naplnil má očekávání a Tlapkovi navíc, jak už je u nich zvykem, zařídily další malý zázrak (víme, že umí labuťky z ručníků, uvítací ohňostroje v sezóně, kdy se ohňostroje běžně nekonají, lampiony atd.) v podobě velice efektního sněžení přesně ve chvíli, kdy jsme si park procházely, což byla opravdu fotogenická stylovka s nádhernou atmosférou :o)

Vlevo je nádraží v Ostravě, Bělský les začíná až poté :o)

Pokochaly jsme se elegantním pávem, opravdu velkým pohádkovým zámkem, baňkami či deštníkem :o). A hodně povedené byly i nejrůznější hudební nástroje, zvířátka a kytky či prvoplánový fotokoutek s rámečkem nebo sáně se sobím spřežením. Jen mě mrzí, že jsme nikde nenašly pokladničku nebo aspoň QR kód na onen dobrovolný příspěvek na vstupné. Každopádně společné foto na památku jsme zvládly (stejně jako několik sólo fotek) a pak jsme dokonce cestou k Tlapkovým domů ještě vyzvedly vyhlášené plněné bramboráky z restaurace Hájenka na Těrlicku (a pro mě coby bezlepkáře moc dobrá krůtí jatýrka :o), na které při naší prázdninové návštěvě jaksi nedošlo. No a pak už mohl silvestr podle našeho gusta vesele začít :o)

Opět jsme debužírovali a labužili nejrůznější laskominy a bohužel pro některé Tomova lakonická věta poté, co jsme přivezli bramboráky a k tomu se začal rozlévat vaječňák: "Pamatujte, že tu jsou jen tři záchody." nabyla nemilých žaludečních rozměrů (a to chudinka Tlapky mamka vlastně ani neměla ten bramborák). Tlapky mamka udělala za náš pobyt několik várek epesně lahodných Pavlov, Barjoha přivezla výborné bezlepkové šneky z listového těsta, zatímco já ostuda plánovala udělat alespoň mini zelňáky, ale pak jsem to s těmi Vánocemi naruby nestihla a musela jsem se spolehnout čistě na kupované dárky a domácí pudinkový "vaječný" likér (naštěstí makronky má ráda nejen Tlapka, ale i malá Aťka :o). Nicméně co si budeme nalhávat, zlatým hřebem, na který jsme se všichni těšili, byly stejně naše večerní turnaje v Carcassonne, neb u Tlapkových má tahle hra takové grády, že se jedinci dobrovolně uchylují za trest na hanbu do kouta, protože "Podívej se, co jsi udělala!" a to chudák Tlapky mamka vlastně nic neudělala, jen její nekonání mělo za následek pro změnu konání dalších hráčů (v kombinaci se šťastnou rukou na tu správnou kartičku :o). Malí psi (pinčlíci) byli mnohdy ve své snaze o obsazování měst a cest zbídačeni a velcí psi občas vykastrováni osamělým postáváním v liduprázdné osadě :o). Škodilo se, sockovalo k soupeřům do měst, a když vám došli velcí pinčlíci, vrzli jste protivníkům do rozestaveného města alespoň katedrálu :o). Nasmály jsme se u toho tak, až tekly slzy proudem, a všechny jsme díky tomu minimálně o dvacet let omládly nebo si alespoň "zacvičily", protože pět minut smíchu je jako hodina tělocviku (což nicméně nebránilo Barjoze pokračovat v nastoleném seberozvoji a pravidelném běhání sněhu a zimě navzdory :o). Jen mi bylo trochu líto malé Aťky, která nám pak vždy druhý den lehce vyčítavě říkala, že nás slyšela do pokojíčku, kde byla ukládána a uspávána, se smát <3. Koneckonců svými vášnivými debatami a výbuchy smíchu jsme rušily nejen malou Aťku, ale i Chotě marně se snažícího sledovat při našich turnajích televizi a především bišonka pana Percyho, který po nás od desáté večer házel vyčítavé pohledy a dramaticky hlasitě vzdychal pokaždé, když se s tichým nesouhlasem přemisťoval z křesílka na gauč a zpět, v očích nevěřícné pohoršení, jak to, že ještě nejdou spát a dělají takový kravál :o)

Samozřejmě padaly již ikonické hlášky:

Ale objevily se i novinky jako "Bro." nebo "Six seven." :o)

Jinak se zrozením letošního roku se odehrál velký historický okamžik a započala dle mého úplně nová éra – poprvé v životě si totiž s námi zahrála Carcassonne i Aťka (a vyhrála :o) a bylo celkem zábavné sledovat Tlapky vnitřní boj, jestli má své dceři přiložit kartičku k dílu (jako napadlo ji to, ale odolala :o), a co si počít, když z morálního hlediska nechce minimálně jednomu ze spoluhráčů škodit (pole působnosti je pak nemile malé :o). Asi nejzábavnější ale byly lekce správného hráčského přístupu po Tlapkovsku: "Chceš, aby se ti pinčlíci poprali? Když je dáš takhle, tak se poperou..." :o). Mimochodem jakýsi zlomový osobnostní rozvoj a prozření jsem během silvestra prodělala i já, neb jsem zjistila, že když přestanu poslouchat "dobře míněné" rady od Tlapky (a nakonec i od Barjohy :o) a budu hrát intuitivně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vlídnost, laskavost a snaha o budování vlastních měst, aniž bych nějak záškodničila nebo se sockovala k jiným, se mi vyplatí, bo jsem ve výsledku s touhle taktikou asi třikrát vyhrála (nevídané, neslýchané :o) a jednou dokonce se skóre 204 bodů! Nutno dodat, že náš silvestrovský turnaj zahrnuje ještě jeden unikát, a sice že byl poprvé v historii (víceméně na tajňačku) pořízen zvukový záznam jedné z našich partií, který je skutečná perla, byť nezveřejnitelná s klasifikací "Přísně tajné!", ale myslím si, že kdykoli budu potřebovat zlepšit náladu, stačí si kousek pustit, a bude po splínu :o)

Rekordní počet bodů jsem dosáhla nezvykle s růžovými, které mi zapůjčila Aťka, a vpravo obestavěná katedrála navzdory nepřízni osudu a záškodnickým snahám spoluhráčů :o)

Mňam!

Dle nepsané dohody patřily večery Carcassonne, ale během dne jsme se coby správné tety s radostí věnovaly malé Aťce (no, i když malé – ona už umí počítat přes dvacet a v klidu si s vámi zahraje Člověče nezlob, se :o), takže jsme testovaly hry, které přinesl Ježíšek, a opakovaně jsme se snažily kladívkem probořit ledovou plochu z plastových kostiček a potopit nebohého tučňáka (u Aťky velice oblíbené) nebo jsme hrály pinball (ten mě bavil dost, Aťku už tolik ne, protože během vánočních svátků očividně dosáhla mistrovské úrovně a na rozdíl ode mě trénink už vůbec nepotřebovala :o) nebo chodily na procházky po okolí a užívaly si zasněžené krajiny, v níž nám Aťka předváděla, jak se správně dělají andělíčci ve sněhu :o). A v rámci odpočinku jsme si užily i pohádky Anděl páně a Anděl páně 2 (pro mě už podruhé během jedněch vánočních svátků, ale zrovna těchhle pohádek není nikdy dost a s Barjohou a Tlapky mamkou to mělo parádní atmosféru, kdy jsme ležely zachumlané pod dekou vedle sebe jako tři kukly v rožku na gauči :o). Jo a nechyběl ani slavnostní půlnoční přípitek, kdy jsme partii Carcassonne dohrávaly ještě ve 23:57 (to jste měli vidět, jakou rychlostí ty kartičky ve finiši lítaly, abychom to stihly :o), a sledování ohňostroje z okna (pro Aťku poprvé v životě :o). Mimochodem přišlo mi celkem vtipné, že za celých těch pár dní nastaly de facto jen tři okamžiky naprostého ticha: když jsme čekali oněch několik vteřin na půlnoc, když Tlapky mamka přinesla na stůl výborné masíčko k obědu a všichni se pustili do jídla a pak u novoročního projevu pana prezidenta Pavla :o)

Ze Silvestra na Nový rok jsme lehce zapadli pod menší sněhovou kalamitou, takže ve výsledku nedalo Tlapky mamce příliš práce nás přemluvit, abychom si pobyt ještě o jeden den prodloužili a odjížděli až druhého ledna (já si přes telefon domluvila s vedoucí na pátek dovolenou místo původně plánovaného home office a bylo to :o), takže o to víc Carcassonne (a potopených tučňáků a pinballu) jsme zvládli :o). Aťka s taťkou postavili na zahradě obrovského sněhuláka (nekecám, byl zhruba jednou tak velký než samotná Aťka :o) s kloboukem a mrkví jaksepatří a celkově prostě panovala pohoda a klid a mír. Náš společný čas podle mě nejlíp vystihla Aťka, když prohlásila: "To byl nejlepší Silvestr v životě!" :o). Za mě to byl rozhodně silvestrovský pobyt přesně, jak jsem si ho vysnila, a ještě teď, když o tom píšu, jsem z toho trochu naměkko, protože přesně po takovéhle krásné atmosféře pospolitosti (tedy pokud si odmyslíte onen lítý boj u Carcassonne, i když to k tomu neodmyslitelně patří a bez toho by to nebylo ono :o) během svátků toužím, takže tímto děkuji Tlapkovým, že si nás k sobě vzali a věnovali se nám, bylo to jednoduše boží! A jen aby bylo jasno, rozhodně nemusíte mít výčitky kvůli naší dlouhé cestě, jak jsem někde mlhavě zaslechla, protože já si užívala i tu – ve vlaku jsem si četla (je to jediná chvíle, kdy nemám výčitky, že bych místo toho měla raději dělat něco jiného), v Praze jsem zdlábla dobrý oběd, zkrátka pohodička a no stres (jo a při zpáteční cestě jsem si dokonce v Praze stihla koupit pěknou společenskou sukni v New Yorkeru až pojedeme a mamkou v únoru na muzikál :o)

Sólo sedačka ve vlaku ČD (připadala jsem si skoro jako v 1. třídě) a oběd v Praze - luxus :o)

Takže děkuji, přátelé, kéž by ve stejném duchu jako Nový rok proběhl i celý rok 2026 <3