Múzy na vodě 2025

Intenzivní tempo předchozích týdnů pokračovalo i v červenci, ale vím, že si za to můžu sama, protože chci prostě VŠECHNO – chci se koupat v řece, chci psát články na blog a zároveň chci na dovolenou do Itálie, takže se musím balit a zařizovat... A navzdory předdovolenkové hektice jsem se chtěla jít aspoň párkrát kouknout i na naše tradiční Múzy na vodě (neboli hudební koncerty všech možných žánrů na speciálním plovoucím molu na slepém rameni Malše), když tomu bude přát počasí (a počasí tomu letos přálo víc než požehnaně, neb opět začaly třicítky a tropické noci :o)

Proto jsem v úterý 1. července vyrazila v devět večer (koncerty začínají od půl desáté) kolmo do města a navzdory obrovským davům, které na Múzách zvyčajně nebývají, jsem si našla místo na břehu skoro naproti plovoucímu pódiu a zašla si poslechnout koncert Kateřiny Marie Tiché (kamarádka mě nakonec nechala jít samotnou, neb zrovna výletovala). Přiznám se, že od ní znám vlastně jen jedinou písničku s názvem "Plamen" a vždycky jsem si myslela, že je to písničkářka, takže mě trochu překvapil doprovod kapely Bandjeez (prý bývalé kapely Davida Stypky). A musím říct, že se mi to k tomu úplně nehodilo, resp. se mi víc líbily pomalejší písničky s jemnějším zvukem, tak nějak se mi to k jejím textům prostě líbí víc. Když to kapela "rozjela", bylo to přezvučené, že jí občas nebylo rozumět, co zpívá, a bylo to prostě divné. Navíc jsem zjistila, že její repertoár asi není úplně moje kafe – melodie mi připomínaly cikánské nebo písničky z východu, takové ty ukrajinské lidové nebo jak bych to řekla, prostě takové trošku kolotočářské a hlavně všechny na jedno brdo :o(. A taky by možná někdo mohl slečně Kateřině říct, že se v písničkách opakují refrény a sloky většinou bývají různé – co jsem tak poslouchala, tak jsem totiž zjistila, že vždycky napíše jakože jednu sloku a refrén a pak to obojí opakuje několikrát dokola... No zkrátka letošní první večer Múz na vodě mě úplně po duši nepohladil a odcházela jsem podivně rozpolcená, protože ty pomalejší písničky se mi celkem líbily, ale pak to vždycky zazdily nějakou další. A hezké byly i písničky Davida Stypky (třeba "Farmářům"), které s kapelou na jeho památku zahráli, nebo moment, když všichni v publiku rozsvítili mobily, ale jinak vám nevím, znovu bych už asi na Kateřinu Marii Tichou nešla :o(

Davy lidí byly i na vodě

Nicméně i tak jsem šla zkusit štěstí ještě ve středu 2. července večer, kdy měl koncertovat Epoque Quartet a přišlo podstatně méně lidí, takže nebyl problém najít místa. A to už naštěstí bylo jiné kafe a hoši mi spravili slinu :o). Pokud by si totiž někdo myslel, že vážnou hudbu hrají vážní lidé, tak je na omylu (nebo aspoň mám takovou zkušenost). Chlapci z Epoque Quartet byli vtipálci od samého začátku a vzhledem ke složení publika hráli krásný mix všech možných známých melodií (v závěru třeba z Křemílka a Vochomůrky, prý "Na dobrou noc." :o) a žánrů (dali i bluegrass nebo irský reel, filmové melodie, ale i vlastní tvorbu). K publiku nejvíc promlouval violoncellista Vít Petrášek, který evidentně snědl nejvíc vtipné kaše a celý večer hýřil hláškami. Za některé pravda úplně nemohl, jako když se na začátku zeptal, jestli je slyší i lidi tam vlevo na ostrůvku, a zprava se ozvalo: "Jo!" :o). Ale jeho celovečerní komentáře ohledně hmyzu (to víte, přece jen letní řeka a reflektory přivábí všechno z okolí) byly celkem hláškoidní, například: "Během těch prvních skladeb jsem si říkal, kde jsou komáři, ale asi jsme se teprve rozehřívali, protože už mi tady na notách vrtí zadečkem. A vypadají nespokojeně, protože máme minimálně tři poctivé vrstvy repelentu." a postupem času: "Člověk se musí nadechovat nosem, jinak to je i s proteinem." či "Přilétají pořád další a další druhy hmyzu... a ty původní neodlétají." nebo "Není tady mezi vámi v publiku nějaký entomolog? Ten by si tu přišel na své. Ty exempláře jsou totiž hezčí a hezčí." :o)

Nicméně spokojená jsem byla i hudebně. Vychutnávala jsem si známé melodie (občas nám nechali i poznávačku, jakože z kterého filmu to je), ale asi nejvíc mě dostala jejich vlastní autorská skladba "Zrození", resp. skladba od jejich kamaráda Honzy Kučery, který ji prý složil asi za hodinu na silvestra roku 2012 (to fakt klobouk dolů), ta byla opravdu nádherná :o). Líbilo se mi, jak se jednotlivé melodie a jednotlivé nástroje přelévaly přes sebe a předávaly si štafetu, byla to krásně intenzivní, naléhavá melodie, kterou bych si uměla snadno představit v nějakém filmu, no prostě paráda (jak může někdo něco podobného vysmrknout za hodinu je mi záhadou). Zkrátka ve středu jsem odcházela od Malše spokojená a na festival Múzy na vodě určitě nezanevřu ani v dalších letech, zvlášť když bude podobně letní počasí jako letos, kdy jsem celou dobu seděla v tričku s krátkým rukávem :o)