Vyspím se až v hrobě

Poslední tři týdny pro mě tohle heslo z písničky od kapely Bonjovi sedí jako ulité. Nejspíš i proto, že bylo tak dlouho chladno a ošklivo, jsem měla s prvními slunečními paprsky a hezkými dny pocit, že musím na výlety, než se to náhodou zase pokazí, a od té doby v tomhle výletnickém módu frčím a na běžné každodenní povinnosti trochu házím bobek (resp. na ně nezbývá čas :o)

Takže jsem kupříkladu v polovině června byla v pátek v Písku na sochách, hned pak v sobotu na Pořešíně a v neděli jsme si s mamkou udělaly výlet do Českého Krumlova, páč jsme tam dlouho nebyly a bylo moc fajn projít si historické centrum, hradní nádvoří a HLAVNĚ komplet celé zahrady až dozadu k jezírku s lekníny a kachničkami :o). A protože bylo opravdu horko, stihla jsem si pak ještě i odpoledne letos poprvé zaplavat v řece, která kupodivu nebyla tak studená, jak jsem se původně bála, a když si člověk zvykl, ani mi nebyla při plavání zima :o)

V týdnu jsem pak ještě absolvovala s kamarádkou procházku centrem Českých Budějovic na téma druhé světové války a jinak jsem se snažila dohnat resty, na které jsem o víkendu pro samé výletování neměla čas (jako pečení chleba, abych měla co snídat, nebo praní špinavého prádla, aby mi nedošly čisté spoďáry :o), přičemž ve čtvrtek jsme měli táborák a opékání buřtů s partou lidí z práce – což bylo taky moc fajn, a i když jsem si původně myslela, že si nic opékat nebudu, aby mi nebylo těžko, nakonec mi to nedalo a ve středu odpoledne jsem si zajela do Globusu pro párek, přidala k tomu nějakou zeleninu (mrkev a jablíčko) a jaká to byla dobrota (a nikde mě nic netlačilo :o). Seděli a kecali jsme asi do půl desáté večer, kdy se do nás dala zima, ani se vlastně nehrálo na kytaru, protože tam měli akci ještě místní dorostenečtí fotbalisté, takže tam byl hlahol a celkem davy, ale i tak jsem si to užila.

V pátek 20. června jsem pak neodolala a po home office vyrazila do kanclu a za pomoci kolegyně, která už s tím má zkušenosti, jsme nafoukly můj v listopadu zakoupený paddleboard, abych ho taky konečně vyzkoušela, což se i stalo – vytáhla jsem ho na řeku a byla to zase neskutečná prča, přičemž, dámy a pánové, se na něm Rebarbora odhodlala dokonce i postavit a v této vzpřímené poloze (zvané Rebarbora erectus – vsadím se, že MoW teď řičí smíchy, což byl účel :o) jsem se za pekelného soustředění pohybovala po řece a po prvotním oklepání jsem se pak s paddleboardem i otáčela a tak a byla jsem na sebe neskutečně hrdá :o). Navíc mě při mém snažení na řece vychytala kamarádka vracející se kolmo z práce, takže jsme na sebe chvíli halekaly a ona se pak přidružila s nafukovacím lehátkem a kecaly jsme na hladině skoro do sedmi do večera :o) 

No a o víkendu, místo abych trochu zvolnila, tak mě v sobotu navečer čekalo dokumentování letu vrtulníkem, který mamka dostala k narozeninám (dopoledne jsem po delší době strávila zase v posteli s knihou a snídaní, protože po pátečním sportování mě doslova bolel celý člověk – ruce z toho, jak jsem nesla paddleboard nějakých 800 metrů pod křídlem k řece, a nohy z mého vzpřímeného pádlování – ale bylo to takové příjemné a radostné namožení :o). Jenže to by mi poslední dobou nemohl být tak nesmírně nakloněný vesmír, abych, aniž bych něco takového plánovala, nakonec neletěla taky, protože "ve vašem letu je ještě jedno volné místo..." :o). A bylo to hezké, pokochali jsme se výhledy na Hlubokou a Budějovice, a ačkoli vzlet a přistání vrtulníkem bylo takové "obyčejně" hladké, alespoň jsme letěli v menší výšce než při vyhlídkovém letu, takže jsme viděli zase jiné pohledy a úhly a vůbec :o)

V neděli mě pak mamka vytáhla opět na menší chodící výlet, tentokrát do Třeboně, kde jsme se prošly ke Schwarzenberské hrobce, kde jsem opět nebyla už roky, a kolem zámku a kus městem (k Bertiným lázním a tak) a bylo to zase moc fajn, přičemž jsme při zpáteční cestě zvládly i nákup (přece jen už začíná být na čase balit na dovolenou v Itálii a chtělo to dokoupit pár nezbytných konzerv) a já pak opět plavání v řece :o)

A aby toho nebylo málo, v minulém týdnu jsme byly s kamarádkou na otáčivém hledišti v Českém Krumlově (díkybohu za home office následující den, protože představení začínalo o půl desáté večer a než jsem se dostala do postele bylo po půlnoci, a to bych pak před půl šestou ráno do práce opravdu nerada vstávala :o), ve třicítkách jsem si šla několikrát zaplavat do Vltavy a o víkendu jsme jely s mamkou na "pracovní tábor" k babičce, kdy jsme se koupaly ve vlastním potu (páč pořád třicítky), ale stihly jsme všechno, co bylo potřeba (tedy poklidit a navařit zásoby, zatímco se budeme dovolenkovat v Itálii), a ještě navíc i trochu sklidit zahrádku (mátu, levanduli, rebarboru...) nebo třeba zastřihnout mi vlasy :o)

Jo a taky jsem dostala historicky první pohlednicový pozdrav od MoWa, který mi udělal velkou radost (pravda, jeho prosba o moji adresu mě zpočátku trochu znejistěla a říkala jsem si, jestli nemá cosi za lubem a nebude posílat nějaké veledary, ale na druhou stranu se už známe dost dlouho na to, abych mu věřila, takže cajk :o), byť mi ty obří řízky pokaždé, když jdu kolem, dělají trochu chutě :o). Pohlednici jsem si hrdě připnula na lednici k ostatními milým pozdravům od přátel, a protože jsou tam na talíři dva řízky a pohlednice má rozměr formátu A5, použila jsem na přichycení rovnou dvě magnetky :o)

Takže toliko k dění posledních dnů a týdnů, užívejte léta a mějte se fanfárově :o)