Původně jsem vlastně asi ani nechtěla nijak okukovat exponáty letošního ročníku Umění ve městě (už vloni mě to nijak zvlášť nebavilo, protože vystavovaná umělecká díla nebyla z mého pohledu nic extra a nijak zvlášť mě nezaujala), jenže pak jsem narazila na sympaticky vtipnou zástrčku na Lannově třídě a prostě jsem nemohla jinak :o).
A tak jsem jedno srpnové odpoledne obešla jakési kolečko historickým centrem a zkusila najít maximum vystavených kousků. Vlastně úplně první exemplář uměleckého díla, který jsem viděla, byl "Budějovický endemit – Lumbricina" od kolektivu autorů UVM (asi jakože všech autorů podílejících se na Umění ve městě?) ve Stromovce, kolem kterého jsem celé léto jezdila kolmo do práce (a už někdy v červnu jsem se o něj dělila s Tlapkovými a Barjohovými :o). A vlastně není taky špatný, taková kohoutková žížala :o). Jen jsem čekala, že z těch ventilů na jejím těle bude v létě cákat vodní mlha nebo tak něco (na první pohled to zkrátka vypadalo jako jedno z oněch "vodních" počinů, které už jsme tu v minulých ročnících měli, a podle mého mínění byla škoda, že to autoři nedotáhli do takovéhoto konce).
Celková délka tohohle monstra mohla být takových pětadvacet metrů :o)
No a teď už k mému tour de Umění ve městě :o).
Ondřej Oliva: "Printree" na Zlatém mostě (který je ve skutečnosti modrý :o) u Jihočeského divadla. Jakože chápu onen odkaz na poslední dobou stále populárnější 3D tiskárny a že bychom se za pár let mohli dopracovat i k tomu, že budeme takhle vyrábět úplně všechno, včetně stromů, ale nijak zvlášť mě to neuchvátilo, možná kdyby ty větve nebyly stříbrné, ale víc "přírodní"...
Jakub Flejšar: "Žebrák" sedící pod Černou věží se mi celkem líbil, umístěný byl podle mě víc než trefně a svým kostkovým provedením u mě vyvolával vzpomínky na Lego :o)
Štěpán Molín a Vladimír Franz: "Myšlenka" v zahradě u Eggertovy vily, kde sídlí pobočka Jihočeské vědecké knihovny zaměřená na beletrii, byla za mě nejbrutálnější sochou letošního ročníku. Jako rozhodně bych se nerada dopracovala do stádia, kdy ze sebe budu vymačkávat myšlenky podobným způsobem :o)
Eva Roučka: "Trpafontána" v Mlýnské stoce u mostku k Rabenštejnské věži. Tak tohle bylo celkem úchylné, dva pokřivení trpaslíci, které bych si rozhodně na zahradu nedala :o)
Jiří Kačer: "Milník" u Rabenštejnské věže, kterému dělali společnost obří termiti. Možná i proto jsem si tohle dílko přejmenovala na "Termitiště" (a ten pískovcový materiál tomu ještě napomáhal :o), ale jinak v tom to umění nějak nevidím (vždyť tam nebyly ani letopočty).
Matěj Frank: "Trialog" na Piaristickém náměstí. Tomuhle musím přiznat aspoň nápaditost, protože tam ten trialog skutečně VIDĺM a navíc mi to bůhvíproč připadá jako pozitivní myšlenkové propojení (říkala jsem si, že by se to klidně mohlo jmenovat i "Telepatie" :o), možná skoro jako rodina, kde jsou si všichni blízcí?
Michal Trpák: "Virus" na slepém rameni Malše. Jako jestli je koronavirus takhle pěkný, tak mu možná odpustím všechny ty komplikace posledního roku a půl :o). Kulatá sklíčka v kovové mřížce mi připomínala taková ta historická okna složená z jednotlivých terčů nebo jak se tomu říká, prostě z jednotlivých splácnutých skleněných bublin, a tím mi bylo dílo sympatické :o). Jinak to ale byla jen koule symbolizující uplynulých osmnáct měsíců, takže nic moc a rozhodně nic pozitivního.
Gabriela Prochazka: "Study of Materiality" kousek dál na Malši mi připadalo úplně o ničem, jakože jakési tři nepovedené odlitky kovu? A podobně mě neoslovily ani obrazy na betonu "Reliéfy" od Pavla Duška, které byly hned naproti pověšené na hradební zdi.
Libor Hurda: "Ego" na Zátkově nábřeží u Malše téměř naproti Glorietu u Českobudějovického biskupství. Jako já bych to nazvala možná spíš "Srdce na dlani", ale nesmělo by to mít všechny ty ostatní lehce hrůzostrašné prvky, díky kterým působí celá socha spíš ďábelsky :o(
A posledním navštíveným exponátem byly "Nohy" Kantové Zuzany u Vodárenské věže, kterou mám kousek od cyklostezky, po níž jezdím do práce (v minulosti jsem třeba zrovna tohle místo měla dost z ruky). Jako tohle bylo taky dost úchylné a úplně nevím, co to má znázorňovat, jakože proč nohy trčící ze země a na těch ještě postavené židle? A proč červené židle? Že by autorka byla fanynkou XXX Lutz? V tom případě jim nedělá moc dobrou reklamu :o)
Takže konečný verdikt zní, že "Disconnected" bylo jednoznačně nejhezčím dílem z celého letošního Umění ve městě. Na druhé místo bych dala žížalu Julii "Lumbricinu" a na třetí kostičkového "Žebráka". Nejúchylnějším dílem je rozhodně "Trpafontána" a nejděsivějším "Myšlenka" (protože myslet evidentně bolí :o). A co vy? Máte nějaké favority?